U anjela strážneho

Po delší době velmi silný příspěvek k mému oblíbenému subžánru alko-dramatu. Wieckiewicz (polský Jeremy Renner) to jede ve velkým a roztříštěná dramaturgická struktura, kde je velmi nezřetelná návaznost, ta tomu sedí. Film, kde blije i kněz na přijímání. Alkohole 24h. P.S. Potřebovali bysme taky nějakého čekého Smarzowského. (29.11.2014)

Podľa mňa omnoho vyzretejšie, ako Dopraváci. Rukopis je zreteľne čitateľný, tentokrát však všetok ten hnus slúži účelu. Film je komplikované puzzle, jeho skladanie by však bolo holým nezmyslom. Práve časová a miestami aj priestorová dezorientácia nás skvele vťahuje do sveta alkoholika a upozorňuje na fakt, že tolerovaná droga je stále iba droga. Nakoniec aj úvod, ktorý film rámcuje, je po všetkom tom zmätku spochybnený. Smarzovski sa na scenár výborne pripravil a Wieckevicz dal do postavy všetko. Toto nie je "stratený víkend", ale stratený život. (09.08.2015)

Dobří polští holubi se vracejí a jsou pro alkoholismus tím samým, čím byl svého času pro závislosti Requiem za sen... Hodně silná káva, na kterou ne každý bude mít žaludek (či spíše játra) a to až do té míry, že jsem si z toho vlezlého (ale nikoli laciného!) naturalisticky syrového marastu naprosté ztráty základní lidské důstojnosti musel dát panáka na vystřízlivění. A do toho do důsledků zrealizovaná roztříštěná "postbukowského" forma, kdy je úplně jedno "co, kdy, kdo" a podstatné je jedno jediné "Gdzie jest kurwa moja flaszka?" PS: Že byl Więckiewicz po celou dobu v totálním lihu a deliriu mi nikdo nevymluví, to nebylo z jeho strany zahrané, ale poctivě odchlastané. (03.12.2014)

Ne, nebyl to hezký film a nedoporučuji ho nikomu, kdo má špatnou náladu nebo deprese. U koho hrozí, že by se mohl taky napít. Protože tento film je o všem hnusném a špinavém, co alkoholismus přináší. O tom všem zápachu, výkalech a zvratcích, které kolem sebe alkoholici už ani nevnímají. A taky trochu je o jejich okolí, o lidech, kteří musejí alkoholismus svých blízkých se vším všudy snášet. Nemyslím si, že na tento film ještě někdy kouknu, vážně je hnusný a chtěla jsem ho v průběhu sledování několikrát vypnout. Nakonec jsem to ale vydržela, protože je to nesmírně pravdivý film. (01.04.2019)

Tak tenhle film je v trvalé opozici s myšlenkou Járy Cimrmana, chlast - slast. Na tenhle film se dobře nekouká a ani žádný dobrý pocity se z něj nedostaví, snad jedině pocit štěstí, že vyjma piva už jsem se na chlast vysral a tudíž snad nehrozí abych skončil jako Jerzy, kterýho naprosto dokonale vystihl Robert Więckiewicz. Neučesaný vyprávěcí styl, podpořený anarchistickou kamerou mě zrovna dvakrát neseděl, pravdou však je, že depresi rozdává film po kilech. (03.01.2015)