Ip Man 4: The Finale

Předchozí Ip Many mám rád, na nasraného Scotta Adkinse se taky vždycky rád podívám, ale tady Donnie Yen i s celým štábem lížou boty Čínskému režimu fakt už nesnesitelně. Kdyby si tu všichni američané nasadili na ruce rudé pásky s hákovým křížem, už by to do zbytku filmu jen ladně zapadlo. Vystříhat z toho bitky a dát je na youtube tak dobrý (ale ne skvělý), ale jako celovečerní film je to šmíra. 4/10 (08.11.2020)

Filosofie nebo bojeové umění? V Číne to je obojí dohromady. Evropa na tom kdysi byla podobně. V Řecku byla bohyní obého Athéna. V obojím se dalo uspět jedině moudrostí, a také obojí mělo ve své podstatě povinost hájit určité hodnoty. ... Jak říká Ip Man "proto to trénujeme".... Škoda jen že bojovník je dnes často jen guma na steroidech bijící se někde v kleci a filosofii sice nevedou gumy, ale zase statečnost a zodpovědnost aby u nich člověk pohledal. ...Ale snad nemusíme zoufat, i dnes mají podstatu pořád společnou, jen je již trochu jiná - peníze a tituly! (13.12.2022)

Poslední desetiletí ovládl Ip Man svět filmů martial arts, včetně TV seriálu. Tolik nebylo natočeno málem ani o nejslavnějším kung-fungistovi planety Bruce Lee. Naštěstí tu zásadní filmovou linii stvořili mistři žánru a fanoušek si lebedil. Ip Man byl totiž zhmotněn Donnie Yenem a to je pak i jedno jestli to bude film o životě vcelku normálního čínského mistra bojového umění Wing Chun. Tvůrci až komiksově heroicky vzdali hold této postavě, kterého nakonec porazila jen zákeřná choroba. Finální film je už bohužel snahou vycucat úplně zbytky toho, co by ještě mohlo být o mistru známo, respektive natočit díl o uzavření jeho životní cesty. Ve filmu by mělo být Ip Manovi zhruba přes 70 let, Donniemu je v reálu o 15 let méně a ke všemu vypadá, tak na 30 let, s maskováním či stárnutím ve všech dílech si filmaři hlavu nelámali. Protivníkem je Scott Adkins, který už jediný zbyl, kdo je ještě neasijsky bojovně funkční, zaplatitelný a chtěl si taky zahrát a dostat na prdel. Adkins je zde řádně nabušený a člověk by myslel, že přibral tak 20kg nějaké té svaloviny, kterou ovšem skrývá pod košilí, takže kdo ví zda jen prostě nezačal chodit na tréningy ke Stevenu Seagalovi. Neustále zmiňovaný Bruce Lee aka žák Mistra Ipa se ani zde neprojeví nijak výrazně (jeden fight s povinnými pohyby, mňoukáním a nunchaku). Celé to působí jako hongkongský film z roku 1978, až tak tradiční scény, zápletka, výkony jsou použity, což není výtka, ale při porovnání s nadprůměrným prvním dílem je toto neslané nemastné a prostě už opakující se situace v konfliktech postav a utiskování Číňanů všemi jinými národy. Pochválit zase musím to neustálé mytizování Ip Mana jako ochránce slabších, ty scény když se někde objeví a vymlátí přesilu darebáků jsou prostě krásný. Stejně tak Kawaiova hudba. (03.03.2020)

Coby přímočará pocta konkrétnímu člověku překvapivě vkusné, dojde-li na sentiment, a nehloupé, když pak přijdou ke slovu nezbytné žánrové přísady... nepochybně právě i díky tomu prvému, jakkoli je tu Dobro a Zlo na skutečný životopis odděleno přece jen poněkud černobíle. Za mě nicméně určitě pozitivum, že jsem mezi výtečnými souboji opakovaně úspěšně zapomínal, že je to žánrově v prvé řadě o nich, bravo! (16.04.2020)

Kung-fu filmy jsou původně specifickým hongkongským žánrem, který se začal rodit u těch spíše okrajovějších a hůře zafinancovaných produkcí a při svém průniku do západní distribuce nejdříve zahraničním divákům přivodil kulturní šok. Papundeklové produkce plné stylistického excesu smetly veškeré představy o duchovní a kontemplativní povaze asijských kinematografií, které vycházely z obeznámenosti s filmy Akiry Kurosawy a dalších výrazných autorských osobností. Série o Ip Manovi se původně snažila o hollywoodskou atraktivnost a serióznost, což jí také pomohlo ke značné globální popularitě. Trojka však již vykročila směrem k nevázanému excesu a závěrečná čtyřka jde v tomto směru ještě dál. Zvláštně vypjatě melodramatické herectví tu hodně vyčnívá, neboť by se jevilo přehnaně i v leckteré telenovele. Vyprávění pak připomíná hraní příběhového módu v Mortal Kombatu, kde vztahové propletence mezi postavami slouží hlavně jako záminka k soubojovým pasážím. A když souboj nejde motivovat příběhem, vždycky může přijít někdo, kdo si chce prostě poměřit síly. Chvíli se zdá, že téma rasismu by tentokrát mohlo být pojato trochu komplexněji - s odkazem na dědictví Bruce Lee, který se nebál kombinovat ani různé školy kung-fu, ani různé vlivy ze Západu i Východu (vzpomeňme na Cestu draka, kde Bruceova postava odmítá zavrhnout karate jen proto, že je japonské). Nakonec to ale zůstane především u tepání diskriminace čínských imigrantů zlými Američany. Výsledkem je cheesy jednohubka, která nenáročně zabaví především toho diváka, který ji sleduje z ironického odstupu. (02.08.2020)