Motýle

"Lišaj, lišaj, lišaj... slova v bedně lítaj. Můry vášně submisivní, vržou křídly, slzy roní." Ha! Copak nám to filmem poletuje? Promovaný entomolog i certifikovaný sadista by radostí skákali metr dvacet, jak koníci luční. Je to on! Pestrobarvec petrklíčový, latinsky Hamearis lucina, lidově zvaný Masochfrajtr lesbolizný. Krásný exemplář. S křídly hebkými jak silonky na nohou zbožňované paní a s nezbedným něžným sosáčkem. Co nám o motýlkovi říká teta Wiki? "Pestrobarvec obývá teplá a vlhká stanoviště, zejména křovinaté louky, lesní mýtiny a horké klíny." Taky bedny, obývá...  Ovšem echtovní subinka, dominantně sekýrující svou "paní" (co všechno zahrála blbě), to jsem ještě nezažil. Ta byla! Na pěkných pár facek [sic! :-)]. Zhodnocení filmu: Okřídlená, byť pomalá až unylá bajka o můrách v lidech, s ponaučením, že základem každého zdravě úchylného vztahu je komunikace. Entomologii, lyrice, mazlení a (z)dravé submisivitě zdar! (26.08.2022)

O málokterém filmu se dá říct, že ho musíte vidět, protože je nepopsatelný. U tohoto motýla, kterého ani neumím vyslovit, to platí dvojnásob. Na začátek nutno podotknou roztomilý fakt, že film je mnohem víc erotický, než se zprvu zdá. V podstatě zde neuvidíte jediné obnažené prso, ale vzrušeni budete víc, než u lecjaké přízemní lupačky. Atmosféra a erotika je v tomto filmu na velmi dobré úrovni, takže počítejte s tím, že minimálně v první části filmu si odskočíte na svého partnera, s kterým budete film sledovat. Druhá půlka filmu, ale začíná nabírat na dramatičnosti a rozhodně vás bude zajímat, jak to všechno skončí. škoda jen, že je konec přeci jen trochu useknutý. Pro milovníky uměleckých a erotických filmů s trochou perverze, jednoznačná jasná volba. Skvělým doplňkem filmu zůstává pozornost ke každému detailu, hudba a trocha toho voajérství. Život dvou dam, na venkově rozhodně nemusí být nudný a fádní… obzvláště když se do toho zamíchá taková zbytečnost jako je láska. (04.01.2021)

Artové sexuální drama, které se obejde, bez nahoty a dokáže vyvolat erotické napětí mnohem přesvědčivěji, než jiné snímky. Hodně moc se mi líbil úvod, kdy nevíme na čem jsme a dokud není vyzrazená pointa, toho co vidíme, tak je to super. Po vyzrazení důležitého dějové zvratu, film už tolik negraduje a spíše, se zaměří na vztah hlavních hrdinek a na jeho samotném vnímání. Dostáváme snové sekvence, opakující se záběry na nohy v punčoškách a korzety nebo opakují se jedna a tatáž situace. Nejdůležitější jsou, ale výrazy hlavních hrdinek, kde se objevuje nadšení, bolest, láska, něha, strach, ponížení či znechucení. Obě herečky Sidse Babett Knudsen a Chiara D'Anna, táhnou film nahoru a podávají perfektní výkony, díky kterým si tento film užijete. Trošku mě mrzí, že v poslední půlhodince filmu dochází dech a krom pár scén nenabídne skoro nic. mrzí to o to více, když si vybavíme skvělý, tajemný a eroticky dusný úvod, kde je perfektní atmosféra. (05.05.2015)

Rozhodně pozoruhodný - a vyloženě výstřední - filmový počin, který to diváku nijak neulehčuje a který si říká o opakované zhlédnutí a hlavně o dlouhé rozvažování a zrání výsledného dojmu v hlavě. Za sebe třeba nezastírám, že mě film převážně nudil a že jsem si nad ním během jeho distribuční premiéry v kinu Oko dosti zoufal (ostatně dva lidi přede mnou se po pár minutách zvedli a vzdali to, čemuž se nelze moc divit - rozhodně to není film pro každého). Na druhou stranu bych byl strašně opatrný smést tento film jen tak lehko ze stolu jako přeartovanou nudu, eventuálně se uchýlit k druhému extrému, který zde předjímá kolega anicin ("pseudointelektuálové tu jistě budou vyzdvihovat zdlouhavý artový surreál" - haha, to je docela vtipné). Za sebe si rozhodně myslím, že je to neobyčejně sofistikovaný a komplexní film, v němž se vše bortí a vnitřně destruuje - vše, co je v něm prezentováno, je následně zesměšněno či zpochybněno. Nic není takové, jak se jeví na první pohled, vše může být docela jinak, a film se po této stránce otevírá mimořádně velkorysému poli intepretace. Není to ani psychologická studie lesbického vztahu jako Život Adele, ani surrealistická hříčka ve stylu Švankmajerova krátkého filmu Historia Naturae, a ani zábavná přehlídka sexuálních fantazií a úchylek jako australská komedie Little Death, ačkoli může všechny tyto filmy připomenout - a spolu s nimi nespočetné množství filmů dalších (nepřehlédnutelná je například podobnost s Herzovým filmem Morgiana). Možná tak bude nejblíže pravdě domněnka, že PESTROBARVEC je v první řadě velice důkladně promyšlenou a symbolickou podívanou plnou početných aluzí, v níž si každý může najít to své, v závislosti na osobním diváckém vyladění (není bez zajímavosti například srovnat vývoj vztahu Cynthie a Evelyn s postavami mileneckého páru v Kunderově povídce "Falešný autostop"). Jako můj filmový cup of tea mi to na první dojem nepřipadá, ale rozhodně nemohu filmu upřít, že mě vyloženě okouzlil úvodními titulky, nádherným soundtrackem od Cat's Eyes a mimořádnou působivostí svého filmového výrazu. Neviděl jsem v životě moc filmů, jako je tento, a nepochybuji, že ho budu z hlavy dostávat velmi, velmi dlouho. (16.04.2015)

Artové filmy mám rád, ale tu artovost preferuji spíš ve scénáři než ve vizuálnu. Pestrobarvec petrklíčový je právě opak - scénář využívá asi čtyři momenty a opakuje je pořád dokola, zatímco v estetické stránce si meze neklade a záběry motýlů zde střídají ženy oděné ve stylu šedesátých let (styl šedesátých let je pro artové filmy zřejmě jaksi obligatorní). Hra na dominu a podřízenou byla zajímavá pouze když člověk nevěděl, co je součást hry a co je už skutečnost. Nejlepší scéna byla ta s prodavačkou "speciálních" postelí, která byla podaná tak, jako by to bylo zboží denní potřeby ("I Ambrosie odvedle si jednu pořídila!"). Celkový dojem je spíše rozpačitý - film neměl žádný děj, ani začátek ani konec, prostě jenom plynul ve svém hypnotickém tempu. (16.04.2015)