Let’s Dance 5

Nejhorší taneční film co jsem viděl a jednoznačně nejhorší díl ze série Let´s Dance. Všechno zkrátka špatně - hudba, postavy, děj, prostředí a ani na taneční choreografie se nedalo spoléhat. V předchozích dílech to alespoň choreografie zahraňovaly, tady ale ne. V neposlední řadě spousta klišé, na to už jsem si ale u Let´s Dance zvykl. Pouze 2 hvězdy. 45% (with J.) (28.10.2014)

Tak už by ale stačilo, ne? Příběh jak přes kopírák, že jsem to pomalu chtěl vypnout hned po pár minutách. Herci nic moc, zachraňoval to pouze Moose (Adam G. Sevani) a ta číča z telky (Izabella Miko). Tentokráte to bohužel nezachraňovala ani taneční choreografie a battly všeobecně - ty byly hodně hodně slabé. Byl bych rád, kdyby to už od Let's Dance bylo "All". (01.12.2014)

Kto si pozrie tento film, ktorý je zhodou okolností už asi piaty v úspešne rozbehnutej sérií a hľadá v ňom dáky príbeh alebo skrytú pointu, či dokonca postupnú gradáciu sprevádzanú tancom asi nevie čo si pustil. Step up nikdy nebolo o srdcervúcich príbehoch sú to jednorázové príbehy, ktoré poukazujú na život tanečníkov. Na jeho svetlé aj temné stránky ale v prvom rade ide o tanec a človek, ktorý hľadá tanec, ten ho v tejto sérií a konkrétne v tomto filme určite nájde. Dokonca si myslím, že film nie je vôbec ochudobnený o síce patetický a plytký ale pre mňa dostačujúci príbeh. Dostačujúci na to aby som dal mierne nadpriemerné hodnotenie. Ak si k tomu všetkému ešte pripočítate sympatického Guzmana a nenormálne sexi Evigan dostaneme porciu pravého hormónmi nabitého tanečného šialenstva. 71% (10.09.2014)

Nebojím se dát odpad. Proč bych měl? Když je film sračka, tak je to sračka a hotovo. U pětky si musím postěžovat na totálně nudnou choreografii, zatímco u předchozích dílů jsem tenhle problém řešit nemusel. Taky mi nesedl soundtrack a celkově výběr songů, což je spíše individuální, ale svěřit se s tím můžu. Ani nepomohlo přinést na scénu známou tvář, Brianu Evigan. Nejlepším dílem zůstává čtyřka. Ta měla alespoň hlavu a patu. (28.10.2014)

O tom, jaký ideologický rozpor v sobě série Step Up nese (a zejména její čtvrtý díl), jsem už psal u minulého filmu. Zásadní vymezení se vůči esteblishmentu a všeobecné komerionalizaci, kterou ztělesňuje reklama, aby (hup!) crew zvítězila a získala tak pro sebe místo v reklamě, je přítomno v jiné podobě i v tomto dílu série. All In hraje jen zdánlivě na jinou strunu. Účastníci soutěže jsou vtaženi do víru reality show, kde se necítí dobře a která jim bere jejich friendship mojo, aby na konci mohli využít naplno principů, na nichž každá reality show stojí. Stačí si jen stoupnout, říct pár dojímavých slov a hurá, smlouva je na stole a vítězství v kapse. O lobotomii příběhu nemá smysl psát, ale nepotřebujete přece být Roland Barthes, abyste pochopili, že tahle základní premisa nedává smysl. Step Up je sice filmovou frenčízou o určité subkultuře (break je tradičně považovanej za součást hip-hopu), ale ve skutečnosti ji jen používá jako prázdnou šablonu, kterou naplňuje ideálem hipsterství (vezměme něco, čím všichni ještě před pár lety pohrdali - třeba steampunkovej look - a použijme to jako cool proprietu; nemusí to dávat smysl, nebo lépe - zbavme to tradičních hodnotových znaků a přilepme k tomu pár hezkejch tváří). Ještěže to aspoň tanečně pořád funguje... (22.03.2015)