Let’s Dance 5

Break danci rozumím asi jako odstřeďování mlíka, ale poznám, když se opakují furt ty samé pohyby, když chybí pořádné hromadné choreografie a když hraje samá hnusná hudba. To mně u tanečního filmu přijde podobně nešikovné, jako kdyby fotbalista nevěděl, co je to ofsajd, kulhal a ke všemu ještě útočil na vlastní bránu. (New Plymouth, NZ) (27.11.2014)

S pátým dílem už se mi ty postavy prostě dostaly do povědomí a docela rád jsem se s nimi znovu setkal. Moose je prostě frajer a Andie mě dostává. Jasně, že ten příběh je blbej, ale ty taneční čísla - a kvůli nim je to točené - jsou prostě geniální. To finále je neskutečné, a i když je jasné, že na to mají hodně zkoušek a pokusů, ta synchronizace je úchvatná. Jestli bude šestý film, tak se i docela těším. (29.10.2014)

No, tak co bych tvrdil, vysokou uměleckou hodnotu to nemá, ale docela jsem byl zaujat a vydržel celou stopáž, i když i já jakožto zápletkový slepec jsem okamžitě dokázal předvídat klišoidní děj. No, ale jsou to pěkné dvě hvězdy, protože Briana Evigan je sexy dívčina a mám rád soutěže, i když vím kdo vyhraje, protože bez happyendu by to nešlo. (19.08.2016)

Asi tady budu se svým hodnocením svítit jak monokl na oku průměrné arabské ženy, nicméně nemohu jinak. Série Step Up se mi poměrně líbí, byť mě trojka a čtyřka minula, avšak pětku jsem si nemohl odpustit z důvodu návratu talentované Briany Evigan. Street dance mám totiž velmi rád, primárně pak styly locking a popping, ale sám se moc o tanec nepokouším, lidé si mě pak pletou s Halinou Pawlowskou při epileptickém záchvatu. V rámci struktury jednotlivých choreografií si nemůžu prakticky vůbec stěžovat. Jsem choreografií nadšen dokonce tak moc, že jsem schopen Step Upu odpustit i tu naprosto otřesnou, tupou, šablonovitou dějovou výplň. Mohu vám konstrukci oné šablony, která se dnes cpe do čehokoliv, co potřebuje zoufale vyplnit stopáž, elementárně popsat. Na začátku se sejde skupinka ambiciozních lidí s vytyčenými cíli, chutí něco dokázat a někam prorazit. Dají se tedy dohromady, rozjedou svoje ušlechtilé plány a vše šlape krásně jak Isabelle Nováková, hrdá držitelka ocenění Kurva měsíce leden. Uprostřed se samozřejmě všechno kompletně posere tak moc, že smočí kapesníček i nejeden irácký militantní terorista. Všechny postihne obrovská nepřízeň osudu, zklamání se v sobě samých, štěstí odejde vdál, třpyt v očích pohasne, duha bude málo barevná a naděje zemře společně se psem, jejich nejlepším přítelem, kterého museli pod nedostavěným mostem během ukrutné vánice sníst. Zkrátka všechno v piči. No a na konci zase slunce vysvitne, motýlci křídly zatřepotají a osud nešťastné protagonisty zasype dárkovými balíčky s instantním štěstím. Za tohle by se styděli i tvůrci Esmeraldy. Bohužel však každý má pro něco slabost, nechte mě se tedy rozněžnit a nasolit tady hezké čtyři hvězdičky. Guilty pleasure. (29.08.2014)

Na tyhle filmy se prostě absolutně nekouká kvůli příběhu, to je jen klišovitá mezi-výplň toho podstatného, tance. A ten je tu perfektní, přihlašovací video a závěrečná show v Hunger Ga...ehm, Las Vegas nemá chybu a mít po ruce samopal plný superlativů, pálím o sto šest jednu pětihvězdu za druhou. Zbývající tance taky neurazí a pořád zapadají do slušného standardu tanečních filmů. Jen je škoda, že mi oproti druhému a třetímu dílu, které měly 3D naprosto vychytané a v některých momentech kulervoucí, připadá využití efektu v pátém díle minimální. Pátý díl je pořád lepší než jednička, nebo dvojka, srovnatelný s trojkou, jen lehce zaostávající za čtyřkou. 70% (09.12.2014)