Comet

Po dlhšej dobe som mala chuť na nejakú príjemnú oddychovku, pri ktorej proste človek vypne. Bohužiaľ, nič také sa nekonalo, keďže Comet je o dvoch ľuďoch, ktorí po celý film vedú siahodlhé "filozofické" rozhovory, ktoré častokrát nemajú ani poriadny zmysel a hlavne ma dokázali celkom kvalitne iritovať. Chápem, že zámerom bolo diváka pobaviť, prinútiť ho zamyslieť sa, očariť...lenže na mňa to pôsobilo otravne, nezmyselne, nemalo to žiadne kúzlo. Navyše je dosť ťažké postaviť celý film na dvoch postavách a neunudiť diváka. V tomto prípade som už po pár minutách potrebovala vidieť nejakú novú tvar, ktorá by konečne povedala niečo, čo by malo hlavu, aj pätu. Alebo možno radšej aj nepovedala nič, zbytočných viet tam bolo požehnane. (13.09.2015)

"Hell is other people." ...povedal Sartre, pretože ak ste sám a cítite sa byť osamelý, ste v zlej spoločnosti. Využiť každú príležitosť, i tú najnevhodnejšiu. Ísť šťastiu naproti, nie stalkovať a hrať to na náhodné stretnutie. Hodinu a pol trvajúca paralýza okúzlenia. Hipsterské čaro kamery a obrazu, romantika a humor s realitou pominuteľnosti. Pretože nič netrvá večne. (01.09.2015)

Kim, Delle, sorry, ale jděte oba do pr*ele!! Tenhle film není o životě, ani ze života. Když Woody Allen plácá o vztazích, buď sám, nebo prostřednictvím svých herců, a z myšlenky A se dostává až k názoru L, má to své kouzlo, má to svou pointu. Přechytralí, zadumaní a nevyzpytatelní filosofové v bizarním vztahu, kteří mezi sebou nevedou snad jediný „normální“ dialog, se nám představují v několika časových úsecích, melou a melou. A ano, je fajn si tu a tam pustit něco z opozice vůči popcornovému mainstreamu s hrdiny, kteří vždycky najdou v kapse nějakou chytrou poznámku, jenže tohle není ten případ. A Emmy Rossum byla před deseti lety pěkná baba – tady tak nějak není. (28.06.2015)

90 minút trvajúca nálož dialógov. Do toho nejaké to sci-fi pozadie, ktoré má tomu dodávať nejaký ten nadpozemský osudový ráz. Páčilo sa mi, ako Esmail pracuje s dialógmi. Nie sú zrovna ako vystrihnuté z reality, ale časom som si na ich poetiku zvykol. Páči sa mi, ak herci, hrajúci v tuctových romantických komédiách zoberú rolu, za ktorú nič nedostali a snažia sa o to viac. Áno, Justin Long je sympaťák a sám neverím, že to píšem. Lenže táto nálož rozhovorov bola pre mňa príliš úmorná. To natoľko, že ak by som chcel všetko pochopiť, nebol by som schopný tento mix romantiky a scifi vo forme paralelných vesmírov absolvovať znova. (20.12.2015)

Obecně nemám moc rád filmy, které, vyprávěné lineárně, by odhalily ty chyby scénáře a motivací, ale rozstříhané a pomotané jako puzzle působí na spoustu lidí až hypnoticky. K tomu dnes tak moderní porušování nejen narace, ale i kamerových záběrů, kdy postavy koukají ven z kantny, kdy postavy zabírají minimum prostoru plátna. Má to jistě kouzelnou kameru, modré, růžové a červené filtry, vtahující hudbu. Řeší se dilema lásky dvou v podstatě magorů, kdy nějaká kometa nebo meteority nehrají roli. Ukecané to je, až ty stále stejné dialogy z asi pěti šesti střídajících se prostředí nudí a brzy omrzí. Linklanterovy filmy mají sice také ukecanou strukturu, ale při té procházce městem se během těch dialogů řeší příběh a podpříběhy, odkrývají se nové skutečnosti, aby ke konci došlo k určité katarzi. Zde je pokus o něco podobného, avšak jen pokus, protože většina dialogů je vyprázdněná jako vypitá plechovka oranžády. Proto se sází na vnější prostředí - kde Liklanterovi stačí pár záběrů města, zde se stále mění účes hlavní představitelky, musí zde být dvě slunce, kometa, meteority... zbytečné. Místo toho měli tvůrci zapracovat třeba na charakteru Kimberly - ty její skoky v povaze jsou někdy příliš přetažené, od extrému k extrému. (10.04.2016)