Ráno v Benátkách
Lundi matin
Monday Morning
Réžia:
Otar IosselianiScenár:
Otar IosselianiKamera:
William LubtchanskyHudba:
Nicholas ZourabichviliHrajú:
Mathieu Amalric, Pascal Aubier, Otar Iosseliani, Dato Tarielachvili, Jérémy Rochigneux, Jacques Bidou, Emmanuel de Chauvigny, Amiran Amiranašvili (viac)Obsahy(1)
Pondělí ráno. Vincent vstává v pět hodin, nasedá do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit. Po návratu domů by nejraději maloval, samotu jeho ateliéru však permanentně narušují rodinné povinnosti. Práce, žena i děti mu ze života dělají peklo, a tak si jednoho dne koupí lístek do Benátek a bez varování odjíždí. Po dlouhé době se dokáže radovat z obyčejného dne, prochází se městem a potkává jistého Carla, který mu nabídne nocleh. Ráno je oba nezvykle brzo probouzí budík. Je pondělí a Carlo musí do továrny, kde se nesmí kouřit a kde se hodně a jednotvárně pracuje. Vincent raději cestuje dál, neznámo kam, a když se po zhruba osmi měsících jednoho večera opět ukáže ve svém stavení kdesi na francouzském venkově, zjišťuje, že rodina si jeho nepřítomnosti málem ani nevšimla. Ráno tedy v pět hodin vstane, nasedne do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit.
Snímek byl na Berlinale 2002 oceněn Stříbrným medvědem za nejlepší režii. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
už dávno som tak urputne netlačil očami hodiny dopredu, ako pri sledovaní tohto filmu. Téma zo života OK, úsmevné momenty tiež príjemne zakomponované, bolo ich však žalostne málo a označenie komédia by som bral s veľkou rezervou. Najväčším mínusom sú však kamera a strih, ktoré filmu výrazne ubližujú. ()
Vše je krásně barevné, vyrobené do hladka a dokroužené Lubtchanskym v ranku Iosselianiho stylu; jen mi tentokrát ta galerie typů, přehlídka padesátníků poznavších pravý smysl života a s nimi i víceméně soustavné přitakání lidské rase, jejím (zlo)zvykům, stereotypům i půvabům, přišla už trochu očekávatelná. Když jsem porovnával s Podzimními zahradami, našel jsem v některých scénách (camea) tu souvislost, že se Otar prostě už chtěl jenom sám pobavit. Větší smysl to nemá. Nu což. Ale Milenci luny, mnohem nedokonalejší film, ti mě vzrušovali víc. ()
Zejména první třetina je strhující: obraz monotónního, každodenního životního cyklu hrdinů, o nichž nic nevíme. Zvláštní koktejl chaosu, vtipu a deprese. Divák neví, co ho čeká, kam se film rozvine — bude z něj psychologický film? komedie? společenská kritika? Zbytek filmu nezklame, např. mentalita Benátčanů a některé absurdní scény i závěr jistě stojí za to. Velké překvapení od filmu, o jehož autorech jsem nic nevěděl a nic neočekával. ()
Docela slušný pokus o ztvárnění snažení jednoho nejmenovaného hrdiny, kterých je všude plno kolem nás. Jestli někdo aspoň nějaký čas pracoval v zaměstnání, které vykonával jen kvůli penězům, a dokáže si představit jaké musí být zážitek žít v takové rodině jako hlavní představitel, zcela pochopí dotčený příběh a snímek si výborně užije. ()
Kontrast mezi atmosférou ve Francii (všechno tak zelené, krásně ponuré a poklidné) a slunečnými Benátkami... Mně se film hodně líbil, plynul celkem rychle a téměř každý záběr mohl být samostatným obrazem. Francouzský venkov mě okouzlil svou opravdovostí a čistotou, Benátky jsou... Benátky... Hezký film... ()
Reklama