Nikde v Afrike

.........Film o přátelství, lásce, ztracené vlasti, toleranci a usmíření. Strhující děj o záchraně židovské rodiny cestou do Afriky vypráví jejich dcera Regina. Osudy lidí zavátých daleko od domova. Zjištuji, že hodně lidí všeobecně u německých filmů hodnotí opatrně, spíše ubere. Toto se však hodně vymýká ze stereotypní filmové německé tvorby. Caroline Link má svůj osobitý šmrnc a pohled na svět, což mimochodem úspěšně předvedla už i u jejího staršího filmu Za hranicí ticha. Zdařilá kamera Gernot Roll, působivá hudba a nadčasové téma, to vše vytvořilo autentickou atmosféru válečné doby v Evropě i v Africe............. (21.11.2004)

Nádherný příběh jedné německé židovské rodiny, která utekla před fašismem do Afriky. Matka, původně nesmírně snobská a nadřazená, se postupně mění v krásnou lidskou bytost. Otec stále nejistý a hledající a malá Regina je úžasně silné a přizpůsobivé dítě, které si okamžitě zamiluje tolik rozdílné prostředí. 141 minut uběhne ani nevíte jak a já volám : "Chci pokračování !" (20.08.2005)

Jeden z mála případů, kdy jsem opravdu rád, že jsem nečetl knihu. Ti, co takové štěstí neměli totiž protestovali, že to či ono je jinak a že něco chybí, takže k překvapivému vychutnání bych měl silně daleko. Takhle jsem totiž dostal lidský příběh s až bolestivě životnými postavami (skutečné události křičí velmi nahlas) a krásným, dlouho doznívajícím závěrem. (28.06.2006)

Úprk do Keni před válkou znamená pro středostavovskou rodinu Židů další potíže, ovšem malá dívka si Afriku silně zamiluje. A divák leccos z autorského filmu Caroline Link zrovna tak. Výsledkem je poměrně zralý a komplexní film, který posbíral řadu prestižních cen (včetně nominace na Oscara). Není to slzopudné, sentimentálních scén se sice dočkáme, ale dá se to ustát. Přílišná idyličnost už ale naštvat může. Stejně jako délka. A navíc se přiznám, že emočně mě to příliš nezasáhlo. Přitom to je sakra důležité. Tři až čtyři. (14.06.2018)

Nádherný film -- takové německé "vzpomínky na Afriku" s perfektním a nezapomenutelným sound trackem... Myslela jsem si, že už jsem tento film dávno ohodnotila a teprve po dnešním zhlédnutí ruského filmu Papírový voják s Merabem Ninidzem v hlavní roli jsem se přes jeho profil oklikou dostala ke "svým vzpomínkám na Afriku". Merab Ninidze mi uvízl díky Nikde v Africe v paměti jako bezejmenná, leč o to zajímavější tvář... ode dneška už má pro mě i jméno. Mimochodem tento gruzínský herec a výtečný zpěvák by si zasloužil více zajímavějších rolí... Přesvědčil mě o tom nejen v tomto filmu, ale i ve výše zmíněném Papírovém vojákovi... (22.04.2012)