Kes

Výborná sociálna dráma. Nikto si nemôže vybrať kde a komu sa narodí, niekto má šťastie, iní ho zase nemajú. No a Billy to šťastie rozhodne nemal. Nepríjemne a depresívne prostredie anglického baníckeho mestečka, kde od narodenia človeka je z väčšej časti napísaná už aj jeho budúcnosť - baňa. Ani matka s bratom neboli bohviečo, popravde, mal to chudáčisko ťažké v každom ohľade. Ešteže tu bol ten sokol, jediná svetlá iskrička v tak smutnom živote. V takom ponímaní sa nesie aj celý snímok, depresívne chvíle v rodine sa tu striedajú s tými príjemnými a pozitívnymi, ktoré chlapec trávi s Kes, pričom D. Bradley tu podal jeden famózny, detský výkon, to klobúk dole. Záver sa dal tušiť, ale nemyslel som si, že mi bude z toho až tak smutno. 80/100 (26.10.2016)

Na rozdíl od jiných (většinou pozdějších) režisérů zabývajících se dospíváním a s ní spojenou šikanou, si Ken Loach (podobně jako Kes) zachovává nestrannost, nevede diváka k jednostranným sympatiím a tak ani k následným soudům. Říká: takhle to bylo, tohle jsem si vzal z Hinesovy knihy, a takhle jsem to natočil. Je jedno zda šlo o poštolku nebo sokola, šlo o zvíře, k nimž měl Billy vždycky blízko, a k nimž měl mnohem větší důvěru než k lidem. A sám takové zvíře byl nebo se jím stával. Billy byl ve věku, kdy se musí něčím "stát", úředníkem či horníkem, on se ale chce stát zvířetem, nebo alespoň být s ním, žít mezi nimi. Nejde o žádnou zvlášnost, mnohým se to podaří. (02.11.2019)

Působivé sociální drama o chlapci z velmi chudé rodiny, jehož jediným opravdovým přítelem a životním zájmem je jeho poštolka. Billy neví co chce, ví jen co opravdu nechce, pracovat v dolech jako jeho bratr (mimochodem pěkně hloupý a zlý parchant), mlčky trpí a snáší svoje životní podmínky a jedinkrát z něj vyletí jeho upřímné rozhořčení, když si postěžuje svému učiteli. Mám vždycky z takových filmů docela slušnou depresi, protože situace těch lidí mi přijde naprosto beznadějná a zoufalá. (15.01.2007)

Kean Loach je považován za mistra sociálního dramatu a tímhle filmem jsem si plně potvrdil, že právem. Ten vhled do sociálního prostředí, v němž pobýval dospívající Billy, působil nesmírně sugestivní dojmem. Častěji se mi stalo, že mě britská dramata této doby neoslovila a cítil jsem z nich odtažitý chlad – zde však řada dlouhých scén byla pro mě i přes lehce dokumentární odstup neskutečně vtahující svou civilní autenticitou (třeba mnohé scény ze školy). Výpověď je místy nepříjemně drsná, nepřikrášlená v pocitech beznaděje, do níž mě zde některé události, sociální podmínky plné strádaní a chování vybraných postav vrhaly, všímá si i stinných stránek školního prostředí (včetně šikany nebo někdějších fyzických trestů), zároveň však Loach dokáže nejen vykompenzovat drsný příběh poetickými scénami kluka s dravým ptáčkem, ale také projevit utěšující smysl pro naději. Z příběhu a směřování k vzájemnému souznění s jinou osobou (nalezenou spřízněnou duší v jednom z učitelů) onu naději cítím, přestože závěr přináší i jednu neodvrátitelnou ránu. [85%] (12.09.2024)

Neradostné dětství a dospívání v chudém koutě Anglie, kde není moc naděje na něco lepšího v životě než jen do práce a z práce, pak si zajít na pivo a prakticky na všechno kašlat, protože stejně nic nemá cenu. A když se naděje objeví, třeba v podobě poštolky, tak ta nemá šanci proti prostředí okolo, které jen ubíjí a ubíjí. Zdařilé sociálně kritické drama, v němž mi ale některé scény vadily tím, že byly točeny až amatérským způsobem, což by nevadilo v případě, že by tak byl natočený celý film a ne jen kousky. (13.10.2007)