Sama nocou tmou

Jde sama nocí tmou. Všichni se z ní poserou. Má strašně drsnej part. Ať žije fucking art! I když tohle nemá sysla, jistí to červený čísla. Tenhle film mě ve snech straší. Seru bleju vtipnou kaši. A tak křičím z plných hrdel : Tohle není prdel, prdel! Radši nemít žádnej zázvor, než sledovat tenhle tumor. Na verbala si nehraju a cizí krev nesaju. Na tupírku nechoď do kina, dělá to Iránská prcina. Nemáš ani páru, nedávaj to v cinestaru. Dám ti dobrej tip. Radši stáhni rip.30% (14.01.2015)

„DĚLALA JSEM ŠPATNÉ VĚCI. JSEM ZLÁ.…“ /// Sama (a v noci) si to v hábitu šuká po ulicích a dohlíží na morálku. Mohla by nahradit u nás známý „peklo“, ale vlastně i vona v skrytu (mrtvý) duše čeká na svýho Drákulu. Vlastně spíš na někoho, kdo by ji … (jasně taky, ale třeba měl trochu rád…). Prostitutka tancuje s balónkem (hovno v práci. Jen tak, aby zahnala nudu a vodehnala napětí vočekávající obecenstvo!), upírka zevluje na skejtu a aby to nebylo úplně divný, smlsne si na houmlesákovi. Ať se snažím sebevíc, zavíraj se mi víka. Další upírská artovina, která mi na rozdíl vod Jarmusche, nemá co říct. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Film musí dobře vypadat. Na příběh seru! 2.) Su upír a přemejšlím vo bejváku v Iránu. 3.) Thx za titule ,,Jemu, tedy IDžORovi“ (+ Holesinka.M) /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.04.2015)

Americký nezávislý film má mnoho podob, a tohle je jedna z nich. Existenciální romance o dvou ztracených duších ve Zkaženém městě. V pár zábavných scénách jsou vydařené variace na hororová klišé, ale zařazovat do téhle kategorie samotný snímek mi připadá nemístné. A že mají postavy drobek exotičtější vzhled a dialogy jsou v perštině, to je jen takové drobné ozvláštnění. Největší slabinou je těch pár pasáží, kde to vypadalo, že autorka nedrží nitky svého příběhu pevně v rukou. Jinak sympatický počin. (31.08.2016)

Pročítaje si vaše ctěná stanoviska, vám tedy nevím, pánové a dámo. Káva nebyla, není a zřejmě ani nebude mým šálkem čaje, tudíž se po kavárnách nepovaluji. A co hůř? Dodnes nevím, kdo či co to je hipster. Přesto jsem s - dovolte mně alternativní titul; horší už to stejně nebude - "S tmou v zádech směr domov kráčející dívkou" (ehm; uznávám: vymyšlením distribučních názvů bych se vší pravděpodobností neuživil) spokojen. Co spokojen? Já jsem navýsost (a možná ještě víc) nadšen! Je se mnou tím pádem něco špatně? Neměl by mně tedy jako ne-hipsterovi a ne-kavárenskému povaleči; seznamte se: s "jen" povalečem; propíraný film spíše než cokoli jiného pít krev? Koukněme se objevší se svízeli na zoubek! Bratří a sestro, zjednodušujete! Není psáno, že se "Sama nocí tmou" nesmí líbit obyčejným a šarmantním a inteligentním a vtipným a citlivým a romantickým a vytrénovaným a tak obecně v každém životním počínaní si více než úspěšným chlapcům, zkrátka těm, ke kterým už bůhvíkolik let spadám (jo, ještě jsem zapomněl na skromné). Může! Proč? No obyčejní a šarmantní a inteligentní a vtipní a citliví a romantičtí a vytrénovaní a tak obecně v každém životním počínaní si víc než úspěšní chlapci (a skromní) si cení filmů, v nichž noc je nocí, den je dnem, hudba tvoří s obrazem neodolatelnou syntézu a tvůrci příběh nepřežvýkali - jak říkávala Forrestova máma: "prostor pro interpretaci musí být zaručen každému, i takovým debilům, jako jsi ty"; "skryté je lepší než odhalené", to zas říkala nějaká puritánka, ale to je jedno, hodí se to tu a komentář bez aspoň dvou citátu není komentářem! Důležité, že já a jenom já vím, co režisérka a scénáristka svým počinem zamýšlela. Chcete to vědět? Vážně? Ale já se nevyhnu spoilerům! Stále to chcete? Jo? Tak jo, ale varoval jsem vás! Zjednodušeně: ten film vůbec není o upírech, je to typické blízkovýchodní sociální drama. Chudoba, kriminalita, poslední spravedlivý, legitimní rebelka-strážkyně hnusící se sama sobě, střet patriarchátu a matriarchátu, tradice a moderny, síly a odpuštění, to jest důležité. Ďábel se zde mění v anděla, otec v nezvedeného syna... Ty vole, já jsem se těm spoilerům vyhnul, sice na úkor srozumitelnosti, ale stejně to nikdy nikdo nepřečte, je to dlouhé, těžkopádné, a jelikož to nikdo číst nebude, můžu si tu zanadávat... nebo ne! Kašlu na to! Ale k svému pohledu na film se vracet nebudu, bude-li vás zajímat, napište! Rád si pokecám. 90% (23.03.2015)

Mám trochu podezření, že režisérka až moc vypočítavě chtěla udělat ze svého debutu malý klubový kult, protože do něj narvala většinu jeho prvků. Dlouhé záběry? Nechybí. Málo dialogů? Samozřejmě. Nezvykle volená hudba? Bez ní by to nešlo. Navrch černobílý obraz, bez něhož by nebyl klubový film klubovým filmem. Ale... ono je to splácnuté tak nečekaně sympaticky a přirozeně, že odpustíte snímku i jakousi prázdnotu, která z něho čiší s přibývající stopáží. Pár záběrů to má rozhodně působivých (obzvlášť ty, kde mladá upírka pronásleduje své oběti), ale nejkouzelnější je stejně scéna, kde se upírka poprvé seznamuje s Arashem. On na extázi, ona na skateboardu. Sranda zaručena. (60%) (08.01.2015)