Osem hrozných

Filmoví fajnšmekři naleznou odkazy na televizní westerny 50. let a další zapomenuté či neznámé bizarnosti, ke kterým se cinefil Tarantino vztahuje, i bez jejich znalosti má však film co nabídnout. Typicky dlouhé dialogy neberou konce, neboť se snímek de facto skládá jen z promluv jednotlivých postav. Ani kávový dýchánek zúčastněných není časem posezení beze slov či tlacháním o mizerném počasí. Všechny rozhovory mají svůj daný cíl, poskytují určitá vodítka k odhalení hledaných, budují napětí a na začátku seznamují s minulostí protagonistů. Režisér po nás chce trpělivost. Pokud budete po hodině zívat, můžou vás probrat finální jatka, těžko však doceníte břitkost dialogů a sofistikovaně rozesetá vodítka. To je také důvod, proč Tarantina milují dnešní otrlí teenageři a zároveň seriózní kritici, kteří však v režisérovi hledají někdy vrstvy, které ne vždy má./// Osmička je zejména v poslední třetině plná gore výjevů, jejichž děsivost snižují přehnané výstřiky krve či ironické hlášky. I přes nadsázku dokáže násilí však občas znechutit a místy jako by se film svou celkovou teatrálností stal parodií na sebe sama./// Mnoho replik je čistě komediálních a rozhodně nefungují všechny. Zároveň se však Tarantino nevzdává vážnějších tónů. Jedná se o jeho nejpolitičtější film, v němž komentuje etnické rozpolcení USA a rasismus, který tematizoval již v Djangovi. Ďábelský Jackson je pro něj vděčným instrumentem, který vyprávěním brutální historky o vynucené felaci přeneseně trestá (a doslova umlčuje) arogantního bílého může, který se v minulosti na černém tolikrát provinil. The nigger in the stable has a letter from Abraham Lincoln? [Kino] (10.03.2016)

Zakončení neoficiální trilogie Quentina Tarantina, ve které projevil lásku ke spaghetti westernu. Rozhodně nejnapínavější a nejrafinovanější Tarantinův počin. Tarantino přistupuje k divákovi daleko složitěji, než v předchozích filmech - divák musí být pozorný, komplexní dialogy hrají významnou roli, každý pohyb, úsměv, pohled postavy vytváří nedůvěru, každý charakter postavy vyzařuje spletitost příběhu, čím je to delší, tím je to napínavější, motivy využité v závěrečném masakru jsou uchvacující a káva už nikdy nebude chutnat tak dobře. ___ Historka Samuela L. Jacksona o synovi z Atlanty v doprovodu klavíru je totální destrukce diváka, Walton Goggins perfektní, Jennifer Jason Leigh démonická, soundtrack mrazivý. Závěrečná píseň Orbisona (There won't be many coming home) božská. Film detailně rozebrán v mém Deníčku. (07.01.2016)

Proč to má proboha tři hodiny?! Glorious 70mm format a proslulý Ennio spláchnuti do hajzlu kvůli těžce nevěrohodné historce (ten plán a jeho realizace snad ani nedávají smysl, ne?), která sice nabere ke konci pořádné grády a aspoň jako intenzivní gorefest zapůsobí i v teatrálním aranžmá, dobrou hodinu prázdných tlachů by ale jakémukoliv jinému jménu škrtli a omlátili o hlavu. Tarantino ale není obklopen producenty, dramaturgy a scriptdoctory, ale jen svými fanoušky, takže tu narcistní dialogovou exhibici může rozjet naplno. Pokud tímhle vzniká napětí, tak hlavně mezi divákem a počtem klimbnutí. (05.01.2016)

Pre mňa rozhodne najlepší Tarantino. Pútavejšie než podobný "Django Unchained", silnejšie než preceňovaný "Pulp Fiction" a o kúsok zábavnejšie než môj doposiaľ najobľúbenejší "Death Proof". Excelentne spracované, luxusne odohraté, napínavé, vygradované, uspokojivé. Quentin si „požičal“ nielen zo svojej predchádzajúcej tvorby, ale čo ma vcelku potešilo - aj z Carpenterovej dokonalosti "The Thing" a vytvoril z toho grandiózny celok. (28.12.2015)

Extrémně užvaněný, megadlouhý a do sebe zahleděný Tarantino, který vrátil Gaunery o 150 let zpět v čase, akorát zdvojnásobil stopáž filmu a změnil asi tak 20 procent scénáře a dialogů. Nečekal bych něco tak málo svěžího a neoriginálního vzhledem k jeho dosavadní tvorbě. Samozřejmě tradiční dlouhé, do absurdity dovedené dialogové pasáže lízlé divadlem jsou super, stejně jako vedení herců a očekávané splatter finále. Nicméně těch spaghetti westernů už bylo tak akorát dost. Navrch tomu dává korunu Tim Roth, který se marně snaží dělat úplně stejná gesta a kreace jako Christoph Waltz, který zřejmě nebyl na tuhle zimní taškařici k mání. Kde je ta invence, originalita a multitématická pocta všemu možnému i nemožnému s tunou nápadů na každém kroku, která byla tak patrná v Kill Bill ? (10.01.2016)