Osem hrozných

Čo povedať tarantino ma jednoducho talent na nakrúcanie filmov ďalšia trofej do jeho zbierky ktorá je tutovka skoro jak každá ktorú poznám. Nie jak takto si predstavujem filmovu réžiu, zo zvláštnym zmyslom pre humor. (08.01.2024)

Aneb jak vzít 50 let staré seriály a udělat z nich nový a relevantní film. (03.04.2024)

Po Tenkrát v Hollywoodu jsem podruhé koukal na Tarantinův film, který měl sice od začátku jeho rukopis, ale dlouho jsem si říkal, co to vlastně má být... Než přišel grandiózní závěr. Osm hrozných se dlouho táhlo, bylo zbytečně moc konverzační, až mi to místy vadilo, ale ve výsledku jde o povedený kousek, který si rád pustím znovu. (21.07.2024)

Dlouho jsem se tomuhle filmu vyhýbal a ani vlastně nakonec nevím proč. Možná jsem si jenom myslel, že mě to nebude bavit. Ha, chyba lávky. Tarantinovi jsem tentokrát nevěřil, ale hluboce jsem se mýlil. Ještě, když jsem se na začátku koukal do obličeje Ježíše na pomníčku přes dobrou minutu a půl pizzy už obdivovalo mé útrobí, říkal jsem si, co jsem to zas vybral k pokrmu. Pak to ale začalo a od replik herců a kamery až po hudbu, všechno sedělo jak p* na prkýnku a divák cítil jasný rukopis režiséra. Vlastně jsem se taky po dlouhé době u filmu fakt zasmál, i přesto, že někdy s trošku zahanbeným pocitem, jaká blbost mě vždycky dostane. Jacksonovo líčení o dobrodružstvích jeho masivního přirození, nebo odpověď na "žádnou druhou pistoli nemám", "tak ji sakra rychle koukej vysrat, nebo do dvou sekund střílím" jsou jenom střípky, ale zároveň taky prvky, proč to násilí nepůsobí tak brutálně. Milovník krve a bezhlavých těl rozhodně nejsem, ale tady je to prostě něco jinýho, nemá to tu krvelačnost a člověk má pocit, že to k tomu celku prostě patří a že bez toho by ten starej dobrej divokej západ nebyl tak nazlobenej a scházely by mu ty potřebné zoubky kousavé atmosféry. A navíc je tady černá slečna Marplová, která poněkud netradičním a trochu smrtícím způsobem vysvětlí divákovi, co se tam sakra stalo. A krom toho se člověk vrací v ději zpět, sleduje různé postavy a jejich počínání a snaží se chytit všechny detaily, co se tam jenom mihnou. Byl bych hnidopich a musel déle přemýšlet, abych našel něco, co tam vrzalo a rušilo. A když už jsme u toho, po dlouhé době taky film zcela bez sexu a intimního laskání. Asketa nejsem, ale poslední dobou mám pocit určité přesycenosti touto kratochvílí ve filmech i seriálech. Nadto se vše vrcholí pořádnou westernovou pif-paf scénou, která je sice trochu jiná, než v klasických "divokozápadních" kovbojkách, ale vezme vás za koule, a to doslova (pochopí jen ten, kdo měl již tu čest shlédnout do konce). (14.08.2024)