Rozprávka rozprávok

Garrone príjemne prekvapil. Takúto mieru fantastickosti a premyslenosti som už dlho nevidel. Nechcem to definovať ako artová rozprávka hoci niektoré atribúty to určite spĺňa. Dokonca si to celkom presvedčivo hrá s takou až Gilliamovskou definíciou podivnej krásy. Výprava, kostými, efekty( hlavne tie obludy) sú fantastické. Desplat veľmi citlivý hoci bez výraznejšieho motívu a herci bez výraznejších výčitiek. Rozkúskovanosť príbehov má svoje opodstatnenie a dramaturgicky sú uchopené veľmi dobre. Ani jeden nemôže byť definovaný ako nudný, pritom každý si zaslúži prívlastok nechutne pekný. V zásade som veľmi nadšený a pevne verím že toto nie je posledný krát čo niečo takéto vzniklo. Naozaj je v súčasnej kinematografií žalostne málo výborných fantasy príbehov. Dôvod prečo nedávam plný počet je ten že aspoň jedna poviedka mohla mať dramaturgicky vyhrotené a temné finále. Takto všetky končili v rovnakej atmosfére ako začínali. Čo bol rozhodne úmysel, ale zároveň mne osobne to príde trocha ľúto. Inak výborná záležitosť. (18.11.2015)

Určite nie film pre každého a zároveň príbeh, ktorý sa nikdy nespojí, neposkytne záver. Ako keby slabučký odvar z de Sadeho, ale "uvarený" na 30 stupňoch. A ako to by bolo účelom, hlavne nejako šokovať či pobúriť, pretože zmes náhodných scén nevedie k ničomu. Nezmyselný mišmaš krížený s týraním zvierat i ľudí. Za to pekné kostýmy, scenérie, vizuály. Pekné v ohyzdnom. (21.07.2024)

Ze tří příběhů složená divnopohádka, která upoutá svým vizuálem, chmurným tónem balad a různých neveselých lidových pověstí, ale i slušnou porcí nepříjemností, ošklivostí a ujetostí. Často podprahově a v náznacích, což má zajímavě provokativní efekt a připomíná to, když vás jako děti mrazilo. Film to nemusí být pro vás zrovna dělaný, ale měl by zaručeně upoutat a odnést na chvíli v myšlenkách do jiné bizarní reality. Nebyl jsem sám, komu vadil otevřený konec, ale... možná jen patřím k těm jednodušším. (11.09.2015)

„CHTĚLA JSTE ROZDĚLIT NEROZDĚLITELNÉ…“ /// Nasajte atmosféru středověku plnou podivnejch tvorů a nijak zvlášť sympatickejch postav ve třech volně propletenejch a originálních příbězích, ze kterejch by měli radost nejen bratři Grimmové, ale určitě i Giovanni Boccaccio. Fantasy podívaná s kruhovou strukturou vyprávění baví zajímavým obrazovým kaleidoskopem, ale snižuje koncentraci vypravěčskou nesourodostí. Věřte (či ne), jedná se o snímek spíš pro náročnější publikum, který vocení odkazy na díla italský klasiky, například SILNICE či MASKA DÉMONA. Příběhově čerpá ze 400 let starý předlohy neapolskýho sběratele pohádek Giambattisty Basileho. Nadšení z hororovejch prvků je proto na místě. Vždyť od pradávna jsou pohádky pro dospělý drsný, navíc často s erotickým podtextem. Matteo Garrone nemoralizuje a (přirozeně) nechává nevinný bytosti čelit zvrácenosti. Poukazuje na lidský vlastnosti a snaží se proniknout do hlubin lidskejch vztahů. Pohádkovej standart splňuje i různorodá herecká sestava. Salma Hayek je opravdová královna a Vincenta Cassela by za vzhled devianta okamžitě zatkla kterákoliv policie. Nesdílím (nekritický) nadšení kritiků a artově založenýho publika. Tyhle příběhy jsou jiný, než klasický pohádky, což je spolu s vizuálem plus. Humoru je málo (spíš škodolibej), akce téměř žádná, napětí dramatický a trocha těch perverzností prostě do pohádkovejch příběhů patří, takže opěvovat film kvůli nim je trapný. Vzhledem k dýlce by se určitě našel prostor ke zhuštění děje. Prospělo by to tempu a možná by došlo i na nějakej překvapivej moment. Ale souhlasím, je škoda, že tuhle pohádku na Štědrej den neuvidíme. A přitom by to bylo příjemný oživení poklidný, františkem zasmrádlý, sváteční atmosféry. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pohádkovou sbírka, známou jako „Pentamerone“, která vyšla letech 1634 a 1636, a kterou sepsal Giambattista Basile, jsem nečetl. 2.) Zjistím, jak chudý lid provádí liposukci. 3.) Thx za titule „Tuxedo“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (10.09.2015)

Na první dobrou funkční - u obří blechy jsem se smál i ošíval odporem, u stařeckého beauty salonu jsem se pobaveně mlátil do hlavy a u obřího netopýra se kroutil zhnusením. Jenomže ten film je šíleně nekreativní. Doslovným přepisem nekompromisních pohádek s minimem tvůrčího vkladu celé dílo znemožňuje vychovat si v divákovi jakoukoli empatii k čemukoli. Díky formální statičnosti vlastně slouží výlučně jako ilustrace, kde na jednu stranu fascinuje přízemní moderní syrovostí a brutalitou, na stranu druhou si ve všech ostatních ohledech zanechává svoji pohádkovou nadsázku. Je to, jako kdybychom na konci Popelky se Šafránkovou měli detailní záběry na to, jak si její nevlastní sestry řežou paty a odsekávaj prsty, aby se vešly do střevíce. Druhý Faunův labyrint se zkrátka nechová. (03.09.2015)