Kukuričný ostrov

Principem filmu/světa je směr jeho točení. Je to navýsost individuální princip, který buďto funguje (Flakotaso ** to u tohoto filmu popírá) nebo - jak říkám já - mezi filmem a divákem přeskočí jiskra a nebo nepřeskočí - u mě u tohoto filmu zajisté přeskočila (tedy jiskra). Film se buď točí správným směrem nebo prosti srsti.... Přestože se zde jedná spíš o poetický než epický, a spíš symbolický než realistický film, chtěl bych se zamyslet právě nad některými reáliemi: Děda byl domácí a zajisté věděl, že se jedná o "sezónní" ostrov, vždyť na něm nerostl keříček ani travička. Přesto ale, aby nejprve zasel (bylo třeba i rýt?), začal budovat dům dvakrát tak větší, než bylo třeba na dvě postele, stůl a ohniště. Také se sklizní příliš otálel, mohl přece sklízet před 14 dny za sluníčka, kukuřice už byla zralá... Ani mravoučnou stránku bych nezlehčoval; 1. děda - ať se mi to líbilo či ne, dělal všechno s naprostou jistotou, nikdy nezaváhal, spolehal se jen na sebe věřil si, že dokáže to, co si předsevzal. 2. holka - zpočátku, netečná až tupá, se postupně stávala skutečnou hospodyní. (12.12.2017)

Film, který má na všechno čas, je podřízen tempu přírody a pěstování kukuřice, plus maximálně strohé dialogy, za které všechno obstarávají krásné záběry a dlouhé pohledy očí. Kukuřičný ostrov pro mě znamenal naprostý balzám na duši, pohled na úplně jiný tvrdý život, kde naše každodenní starosti neznamenají vůbec nic. Ale ten stejný kukuřičný ostrov znamenal pro dědu a jeho vnučku všechno a nic. Řeka vytváří, řeka ničí...Konec byl tak nemilosrdný, až mi vehnal slzy do očí a přísloví, že škoda dobrého člověka, zde platí dvojnásob. (24.05.2015)

Vraveli mi, že je to trochu ako tento najlepší film na svete. A istá, hoci malá, podobnosť tam naozaj je, či už čo sa týka vysokého počtu nemých scén, sily prírody, od zvyšku sveta izolovanej stavby, nízkeho počtu postáv a istej poetiky. Napriek tomu Kukuričný ostrov na Ki-duk Kimov geniálny film nemá. Ani náhodou. A postavy ma nebavili. (20.02.2020)

Trochu veľa práce na jedného starého muža v gumákoch obhospodariť novobjavený svet riečneho ostrova. Našťastie mu pomôže mladé pehaté dievča v gumákoch, v ktorých sa jej trochu zapaľujú lýtka. Film nám neponúkne žiadne pozadie príbehu, kde majú aké zázemie a problémy na pevnine, ani jasný záver, okrem toho očakávaného ostrovného. A vôbec mi to tentokrát nevadilo, zžil som sa s riekou, jej zvukmi a obrazmi a pevnina ani dialógy mi v tomto takmer nemom filme nechýbali. –––– A čí je tahle země? – Tahle země patří svému stvořiteli. (31.05.2024)

...a jeho obyvateli, připraven buď na mraky, které připlují. Jen vidět prosté člověčenství, nepoddajné zákonitosti přírody. Ze semínek rostlá. Vlahá, úrodná. S láskou a trpělivostí obdělávaná. Jímavý kousek ráje, sklizeň bohatá a po žních, políčko se rozvodní. Pro jednoho konečná čára, pro druhého nový začátek života... (05.07.2017)