Kukuričný ostrov

Jeden z nejlepších filmů poslední doby, ať se jde Hollywood schovat hodně hluboko pod zem. Krásný lyricko-dramatický příběh o boji člověka s přírodou na hranici mezi Abcházií a zbytkem Gruzie, připomínající vzdáleně novelu Stařec a moře. Starý muž a vnučka jsou spolu takřka doslova pobytem na malém ostrůvku uprostřed řeky, kde si postaví dřevěnou boudu a všude kolem zasejí kukuřici, aby pak v okamžiku sklizně přišla povodeň, která spláchne celý ostrov a sotva se zachrání mladá dívenka, která na ostrově prožívá osudový přechod od dítěte v ženu, symbolizovaný panenkou, kterou si přiváží s sebou, a prvními menses i skotačením s nepřátelským vojákem, jemuž s dědou zachrání život. Nádherný zážitek. A že to nemá žádný děj? Naopak, ten děj je hluboký, jenže jej člověk musí prožívat s sebou. Prostě film z těch nej nej nej! (14.01.2015)

Věřili byste, že lze natočit příběh, kde hlavní roli hraje ostrov kdesi na řece při úpatí Kavkazu? A na tom ostrově se zabydlí dědeček s vnučkou letos, stejně jako loni a dá-li Bůh i příští rok. Věřili byste, že se může celý film točit kolem toho, jak si staví z fošen dům a střechu z rákosí, jak se starají o mladé výhonky a čekají na kukuřičné klasy? Věřili byste, že jde takřka se zatajeným dechem sledovat dvojici, co nepotřebuje komunikovat slovy? Zatímco zpoza stébel kukuřice zní tklivá a silná píseň. Píseň o samotě a odloučení. Píseň o kráse a tíze života. Píseň o lásce a dospívání. Kukuřičný ostrov, filmový zázrak posledních let. (17.08.2017)

Starec a rieka a ostrov. Plus jeho vnučka, stratený vojak, tí ostatní vojaci a vojnový konflikt. Hľadanie neutrálnej oázy kľudu uprostred vriaceho sveta. Kukuričný ostrov pripomenie mnohé filmy. Od tých meditatívnych o prírode a údele človeka v nej, až po tie vojnové, ťažiace z konfrontácie odlišných strán. Alebo aj Turínskeho koňa. Všetko má svoj začiatok a koniec, čo sa k tomuto filmu hodí viac, ako k Matrixu. Pomalé plynutie deja, dlhšie zábery, koncentrácia na prírodu, avšak stále je scenár dostatočne dejotvorný, a to k tomu nepotrebuje takmer žiadne dialógy. Ja to tým ľuďom schvaľujem, väčšinou som totiž z ľudských kecov okolo seba iba otrávený. Všetkých známych tým pozdravujem. (09.11.2014)

50% Děd a jeho afektovaná hipster vnučka /krkolomná Mariam Buturishvili/ v roztříštěném snímku, který si neumí vybrat, jestli chce být němou lyrickou oslavou farmářství v těžkých časech anebo introvertním psychologickým dramatem a nakonec není ničím. Příběhové linky /sexualita hlavní představitelky, pasáž se zraněným vojákem/ nejsou vůbec dotažené, když už ten minimalismus rozčísne nějaký rozhovor, jedná se spíše o banalní dialog, kdy se děd zeptá vnučky, jestli ještě stále studuje, ačkoliv je jejím jediným opatrovníkem a měl by to nejspíš vědět. Lyrickou linku pak zase narušuje poněkud dramatická hudba, která nevhodně dokresluje momenty, kdy se nic neděje. Chemie mezi dědem a vnučkou nulová. Těžko věřit tomu, že se na psaní CORN ISLAND podíleli rovnou tři lidi! Kdyby dědek nekoukal půlku filmu na píšťalku, co vyhrabal v zemi a sklidil kukuřici o den dřív, zdaleka by ho to tolik nezaplavilo. Pokud chcete vidět film, který podobným způsobem znázorňuje farmářskou řeholi, je minimalistcký, lyrický a němý, protože realita života postav jim snad ani nenabízí možnosti dialogu, podívejte se na HADAKA NO SHIMA z roku 1960. (20.01.2015)

Inštruktážne video pestovania kukurice určené prvoplánovo pre medzinárodné festivaly. Nevyberavým spôsobom skúša divákovu trpezlivosť. Žabo-myšie vojny a separatistické snahy regiónu sa odohrávajú na pozadí a človek im ani nemusí rozumieť. Mne na túto tému vcelku sadla kniha "Planéta Kaukaz". Absencia komunikácie medzi dedkom a vnučkou pôsobí bohužiaľ dosť umelo a strojene. Preto sa podvedome začali vynárať otázky typu: koľko stovák kg kukurice sa dá vypestovať z takej plochy? Pokryl by zisk z tohto obchodu vôbec vynaložené náklady? (21.09.2021)