Kukuričný ostrov

Rochnění se v poezii prostého života. Je to pěkné, je to fotogenické, svým způsobem opojné. Do značné míry strašně nevěrohodné. Jeden těžko nepodléhá tváří v tvář adoraci čistoty života v přírodě hnidopišství: proč dědek drží pádlo jako poprvé v životě? Proč není ve výbavě JEDINÝ předmět, vyhlížející jako produkt 21. století? Muka mi navozovalo zejména dědovo počínání při stavbě chatrče - a to prosím nejsem žádný kutil. Ještě nepatřičněji působilo mlčení, k němuž prostě nebyl jiný důvod než tušené přesvědčení tvůrců, že pěstitelé kukuřice, nemajíc přístup k drbům na internetu, trpí deficitem konverzačních témat. Křečovité lpění na prostotě, doprovázené skoro hipsterskou posedlostí vintage-lookem, rušilo natolik, že jsem se na prvobytně pospolnou autenticitu napojoval jen se značnými obtížemi. Byla by z toho ale hezká reklama na oudoorový hadry. (11.04.2015)

Stařec a kukuřice. Autentické filmové panorama o drsném životě na pomezí dvou znepřátelených světů, na řece, která je stejně nebezpečná jako motorové čluny na její hladině. Zvláštní pozornost si tento takřka impresionistický film vydobývá zejména prostřednictvím uchvacujících záběrů kameramana Eleméra Ragályiho a také zásluhou vynikajícího İlyase Salmana v hlavní roli starého farmáře, svádějícího marný zápas s přírodou. (22.06.2017)

Nádherný a silný film, který plyne jako řeka, která ovládá životy našich hlavních hrdinů. Abcházský stařec se svou vnučkou většinou nepotřebují zbytečná slova, oba vědí jaké je jejich místo a co mají dělat. Vzhledem k místu děje to ovšem vypadá, že napětí je tu téměř permanentní. Takže to jde i bez dialogů a s minimem děje, abych seděl, koukal a ani nedutal. Poklona! (14.01.2015)

Nádherná relaxační výprava připomínající korejskou poetickou pouť. Tento snímek rozhodně není pro každého, ale zaručuji vám, že pokud si vás získá, tak si vás získá pořádně. 100 minut je člověk v absolutně jiném světě. Ve světě kde se nespěchá, ve světě kde se zbytečně nemluví, ve světě, kde když něco není hned, tak to není pozdě... Gruzínci mě velmi příjemně překvapili. Trošku jsem před zhlédnutím bál, že by válečné pozadí mohlo narušovat až budhistickou atmosféru. Moje sympatie si ihned získal starý farmář i jeho mladistvá vnučka, která zde na několika málo metrech čtverečních dozrávala společně s kukuřicí. Docela by mě zajímal její věk v době natáčení, neboť zde dostal divák příležitost detailně prozkoumat jak její zadek, tak její dvě ozdoby, které by člověk nezměřil ani posuvným měřítkem s noniem. Každopádně i přes teprve se rýsující ženské přednosti byla velmi roztomilá, a dokonce i puritán jako já, by se pro ni obětoval a nechal se od ní pozvat na prohlídku panenské jeskyně. Mistrně zvládnutý snímek s jednoduchým dějem, minimem slov, krásnými záběry i hudbou, kde je navíc plno symboliky, která je SROZUMITELNÁ a nahrazuje nadbytečné dialogy. Nemohu přijít na to, co bych filmu vlastně v rámci žánru vytkl. Vzhledem k tomu, že se mi dokonale trefil do nálady, neboť o víkendech rád vyvažuji podobnými snímky a čajovými dýchánky týdenní fofr a udržuji se tak v dokonalé duševní rovnováze, tak budu nucen sáhnout po hodnocení nejvyšším. Krásný film. (25.02.2018)

Ovashvili s naprostym minimem prostredku, postav a motivu skvele ukazuje cas prace, cas seti i cas sklizeni. V zemedelskem i v tom prenesenem slova smyslu. Cas dava divakovi (pokud o to stoji) moznost pochopit, proc se hlavni hrdinove tak boji o urodu. To by na velky film vlastne docela dobre stacilo. Jen v prenesenem slova smyslu roste nejen obili, ale i vnucka. A tato linka je intimni, dojemna i napinava a obejde se bez vsech tradicnich klise. Pro me rozhodne jeden z nejlepsich filmu, ktere se ve Varske soutezi vyskytly za par let. (11.07.2014)