Annabelle

Neprávem opomíjený horor. // Annabelle se dalece vzdálila úzkoprsému výčtu žánrových konvencí a vydala se směrem k maloměstskému hororu o nástrahách mateřství. Do vyprávění se opakovaně navrací motiv hrůzy, kterou zažívá žena v domácnosti. Mateřství je vyčerpávající sérii konfrontací s všudypřítomným nebezpečím, v níž se stereotypní trávení volného času se stává hrozbou (šicí stroj, telenovely v televizi). Ne nadarmo film pomrkává po Rosemary má děťátko Romana Polanského – hlavní hrdinka Annabelle se jmenuje Mia, hrozivou rekvizitou se stává stejný kočárek a podobnosti nalezneme i v kostýmech či prostředí městského bytu. // Ve světě Annabelle, na rozdíl od Conjuring, neexistuje bůh, s jehož pomocí démony překonáme. Pokud ve filmu hledáme všudypřítomnou entitu, která do vyprávění otevřeně proniká, je to Satan. Jeho krutý svět nezná odpuštění ani milost, smrt musí být vykoupena smrtí. Nikdo jiný neexistuje. I tímto tematickým rámcem odkazuje k Rosemary, kde jedna z postav spirituální nerovnováhu fikčního světa přímo popíše: „God is dead! Satan lives!“ // John R. Leonetti konečně vytěžil delší záběry a práci s hloubkou prostoru. Rád inscenuje ve dvou plánech, přičemž v pozadí se odehrává něco zneklidňujícího, co hlavní hrdinka nevidí. Tenzí mezi pozadím a popředím vytváří nádherně napínavé momenty. Nejvýraznějším příkladem je scéna prvního napadení členy kultu, kdy v jednom delším záběru stupňuje napětí za pomoci několika rychlých přerámování a naprosto precizní inscenací. Díky delším záběrům může diváky trápit nekonečným čekáním na lekačku, která nemusí vůbec přijít (fenomenální scéna ve výtahu ze sklepa). (13.07.2018)

Od tohto hororu som čakala naozaj viac. Mnoho hororov (dobre tak každý) idem pozerať vždy so strachom. Potom si však uvedomím, že to vôbec nie je tak bububu ako som očakávala a začne ma film nudiť. Tu však celkový dojem pokazil najmä ten diabol, čert, satan alebo čo to bolo zač. Skôr než desivý bol tento bubák akousi paródiou na niečo čo je desivé. A ja neviem či sú tí ľudia naozaj tak slepí, že o takto nechutnej bábe povedia, že je krásna a ešte si ju chcú vystaviť doma niekde na poličku. No ani náhodou v momente by som ju spálila. Ale zas sa mi celkom páčilo to prepojenie s besnením Mansonovej rodiny. (31.08.2015)

Hlavní postavou, i celým tahákem tohoto hororu je bezesporu Annabelle. Jedna i druhá. Ta jedna je pohledná blondýnka, s krásnýma očima a ta druhá je děsivá panenka, o níž jsem celou dobu přemýšlela, jak je možný, že chce někdo něco takového mít dobrovolně vůbec doma:) Další, a také hlavní hvězdou snímku, je klišé. Myslím, že Annabelle je přehlídkou té nejpředvídatelnější hromady klišé a otřepaných schémat, za poslední dobu. Jedno klišé se kupí na druhé a divák tak může s přehledem odhadovat děj na nějaké ty minuty dopředu. Pravda, pár lekaček mě opravdu slušně vylekalo, ale tuctovost snímku zvítězila téměř nad vším ostatním. Kdo by řekl, že v takovém filmu bude hrát i Michael York:) (19.07.2015)

Dopadlo o poznání hůře než předchozí V zajetí démonů. Znatelně je cítit vystřídání Jamese Wana na režisérské sesli, John R. Leonetti má sice na svém kontě snímky jako Maska, Král Škorpion nebo Žhavé výstřely 2, ovšem coby kameraman. Režii si párkrát také zkusil, ale opravdu to není jeho šálek čaje. Ne že by nezvládal řemeslnou stránku věci s ohledem na rozpočet, dělá mu ale problém udržet diváka v napětí nebo ho alespoň překvapit. Občas sice vykouzlí slušnou atmosféru, bohužel její delší udržení již v jeho repertoáru často chybí. Samotné „lekačky“ nejsou vůbec špatné - neuškodilo by jim trochu péče navíc, ale i tak fungují dobře - jenže jich je zatraceně málo. Rozpočet byl opravdu malý, což je vidět, tedy vlastně spíše to vidět není. Sází se především na postavy ve stínu a podobně, kolikrát je to lepší volba než nepovedeně udělaný duch nebo démon. Ovšem co nejvíce sráží celý film, je závěr - takové tuctové odbytí si Annabelle nezasloužila. (25.10.2014)

V pohode. Ja som spokojný. Dostal som presne to, čo som chcel. Akceptovateľný a znesiteľný rip-off (resp. spin-off). Annabelle nie je vyložene blbá a hoci k strašeniu a znervózňovaniu diváka a postáv používa zastarané metódy, fungujú. Neviem, možno som len proste mal chuť na staromódny horor á la deväťdesiate roky. Je to fajn, atmosféra temná, krv tu takmer vôbec nie je (rozhodne nejde o vyvražďovačku na spôsob šiesteho Chuckyho, ale o komorný horor), kladné postavy sú vcelku sympatické a záporné tu nie sú. Ak pravdaže nerátame Annabelle, ktorá má niečo do seba. Napnuto som čakal, kedy sa pohne oko, kedy žmurkne alebo sa jej nepatrne, o pár milimetrov pohne ruka. (28.12.2016)