Navždy mladá

Zajímavě nakousnutá témata a celkový feeling filmu, ale nemůžu si pomoct - tvůrci se zkrátka nechali unést postavou Adaline a udělali z ní něco jako bohyni. Je sexy, krásná, chytrá, laskavá a bůhvíco ještě. Kromě toho, že se vyhýbá závazkům, u ní vlastně nenajdete vadu, nevidíte bolest a únavu, která by se správně měla vázat s tak dlouhým životem. Adaline se nikdy nezastaví a sentimentálně nevypráví o tom, jak to bylo dřív - což je něco, co staří lidé dělají. Možná přestala stárnout fyzicky, ale psychicky by stárla určitě. Film nás tak připravuje o hloubku, kterou by mohl být - mohl být o tom, jak Adaline znovu nalézá důvod dál žít. Osobně jsem nevěřila romanci mezi Adaline a Ellisem - pokud je Adaline opravdu tak skvělá, Ellis by toho musel předvést mnohem víc, aby ji získal. Byl taky velký potenciál říct něco o životě, ale tvůrci se matlají v té levné romanci a melodramatu, takže nakonec film působí izolovaně a male. 60 % (07.11.2016)

Film odporúčam len a kvôli vychutnaniu nádhernej BLAKE LIVELY, k tomu ešte pripočítam sympatické obsadenie, keď je film vo svojom živle až po príchode HARRISONA FORDA, vtedy je už na čo pozerať a dá sa celkom dobre naladiť na malý-veľký film, ktorý vidieť nie je stratou času! Téma zastavenia fyzického starnutia sa mi páči, i keď je to poriadne pritiahnuté za vlasy, ale človek by mal nekonečné možnosti ako naložiť so životom...Napríklad by som bol Američan,ktorý by zažil Classic Hollywood vo svojej celej kráse... (19.07.2015)

…PO ROKU INTENZIVNÍHO STUDIA, BYLA ADALINE BOWMANOVÁ NUCENÁ UZNAT FAKT, ŽE JEJÍ STAV NELZE VĚDECKY VYSVĚTLIT… /// V roce 1937 se Adaline stalo něco neuvěřitelnýho. A teď má podobnou prekérku jako Russell Edwin Nash (říkám podobnou!). A tak si žije s tím svým tajemstvím, vypravěč to vodvypráví (obrázky ukážou) a atmosféru to má moc hezkou. A to se ještě ani neobjevil Ellis, aby to získalo romantickej šmrnc. Složitosti života začnou převyšovat radosti a díky sympatický Blake Lively (fakt na těch 107 nevypadá!) vnímám tu živoucí radost. Škoda, že nevymysleli originálnější závěr. Přeci jen tenhle, na způsob absolutního řidiče (to je ten, kterej se narodil i zemřel při gumovým defektu), ubírá na kouzlu. Pohádka pro dospělý ve stylu Benjamina Buttona, u který se dá s klidem upustit kroupa. Navíc je zajímavý, jak tomu holky dávaj 3* a kluci jdou vejš. Že by za to mohla Blake Lively? (U mě rozhodně!) Že by holky nevěřily na zázračný zjevení romantickýho chlapa? (Tak já…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Po staletí mám jen jednu fotku. 2.) První šedivej vlas jsem našla ve 107 letech. 3.) Thx za titule „Mummy, Sarinka a UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (10.07.2015)

„Tohle je tvá nová holka? Už sis to s ním rozdala?“ - „Jo, před deseti minutami zrovna tam, co sedíš.“ K filmu jsem přistupoval trochu s despektem v očekávání něčeho přesládlého, řady logických chyb a také faktu, že nejspíš nebudu „cílovka“. Ale nakonec jsem se rozhodl přistoupit na režisérovu hru a nelituju. Hlavní hrdinku se mi podařilo velmi rychle oblíbit, člověk tak nějak chápal, proč se drží svých zásad, ale zároveň touží po tom, co jí žádný partner nemůže dát, ani ten zrovna objevivší se pan Dokonalý (už jsem naznačil, jak moc snímek cílí na ženské publikum?). Ale i přes jistá klišé to byla romantika moc příjemná, vesměs pohodová (sem tam i lehce úsměvná), vcelku dobře využívající možností tématu a zkrátka se na ni velmi pěkně dívalo. Bohužel od chvíle „defibrilace“ šel film pomalu ale jistě do kytek, a trapnost s kometou to jen zpečetila. Což je škoda, protože jinak to byla moc fajn podívaná, a já ji i přes to hodnotím solidními 4*. „Kam?“ - „Někam, kde jste ještě nebyla.“ - „Jestli je to v tomhle městě, tak pochybuju.“ - „Uvidíme.“ (29.03.2017)

Nečekaně příjemná a netradiční romantika, která je možná až příliš pohádkově pojatá a motiv času není tak výrazný, jak se Blake Lively snaží předstírat, ale jako fanda romantiky to filmu nevyčítám (a dokonce jdu tak daleko, že budu Blake věřit, její stesk po vráskách, šedých vlasech a stárnutí). to mě spíš trochu mrzí lehce přepísklý princ, napsaný až moc sluníčkově a podle mustru klasické červené knihovny z počátku minulého století. A také nedostatek odvahy k zajímavějšímu závěru, jenž by vše dotáhl k dokonalosti. Jinak ovšem šlo, s výraznou pomocí Harrisona Forda, o příjemně strávené dvě hodinky. (04.06.2016)