Mefisto

6/10 Prvni pulka, ac poslabsi obsahuje i dobre sceny, ale uz jsem myslel, ze zaspim ;]] ale probrala me druha pulka, ktera byla lepsi, bohuzel jsem cekal nejaky klimax, ktery neprisel a vyznelo to tak nejak do ztracena. Kazdopadne K+M+B 1981 je super - nebyt jeho, tak je ten film polovicni - a mel by byt hlavne na delku... (12.10.2007)

Nastávajú pomaly,ale isto„krušné chvíle” a divadelný herec Hendrik Hofgen(výborný výkon Klausa Mariu),ktorý strieda ženy ako ponožky,má nemalé ambície,a keď sa dostane do berlínskeho Štátneho divadla,tak jeho kariéra začína naberať vzostupnú tendenciu,lebo vďaka prelomovej role Mefista sa spojí s diablom... A je to vskutku nepríjemný pocit a atmosféra snímku to výborne podtrhuje,v tej spoločnosti si budovať renomé chcelo riadne nervy a Hendrikovi,ktorý je chorobne impulzívny sa stane to,čo si myslel, že sa stať nemôže. A koniec snímku je v dialógu jasný,kde leží jeho pointa a režisér to ukazuje,a ja som tento počin sledoval v miernom nepokoji... (06.01.2014)

Mefisto mě přesvědčilo v tom, že jsem narazila na další ze skvostů německé kinematografie. Po prvních pár rozpačitých minutách to byl dokonalý a strhující zážitek s vynikajícím hereckým výkonem Brandauera v roli Hendrika. A to mohu říct, že na mě zpočátku vizuálně moc sympaticky nepůsobil, ale jeho oči v závěru ......síla. Myšlenkově hutný, ničím nenudící příběh člověka, který jak tam bylo řečeno "strčil hlavu do písku a nebyl schopen zaujmout jasné stanovisko" k poltické situaci v nacistickém Německu Co ho k tomu vedlo je napsané už nahoře v obsahu a já k tomu mohu jen dodat, že to byl jednoznačně můj nej film tohoto měsíce, který každopádně doporučuju."Já jsem jen herec. Herec v Německu, nikdy nebudu nic jiného.". Hendriku jsi schopen za těmito slovy stát s čistým svědomím? (30.11.2013)

Chcete-li opravdu poznat povahu člověka, postavte ho před misky vah. Na jedné váze se bude pohupovat možnost beztrestně stoupat v moci i za cenu obětování morální integrity či potopení lidí v nejbližším okolí. Na druhé misce poté bude ležet čisté svědomí za cenu utrpení, strastí a osobního neúspěchu. Až teprve v tomto okamžiku popadají na zem všechny masky a před vámi se zjeví nahá skutečnost v celé své kráse... Nebo v nezměrné ošklivosti? (30.01.2018)

„To jméno si zapamatujte!“ Smluvený sňatek vnitřního kalkulu, nevylučujíc povinné ambice, touhu po dosažitelně nedosažitelném a ďábelský klam umělecké výřečnosti. Škrabošku nasaďte, na svém já však trvejte. Sám umělec, který touží obstát v hledišti slepců, služebníků mašinérie, vrhačů chladné mizérie. Jeviště a hlediště – dva světy, dva protichůdní příslušníci iluze a moci. Nic jiného nežádám, jen návrat na prkna divadelní, která se mi pod nohama vlní. Reflektory, které oslňují, můj zdánlivý vrchol žel předstírají. Svázal jsem nechtíc ruce své, nalezl jsem jen úpis duše rozvratné. Omrzel jsem se již ideologii stvořené. Oblékl jsem její šat, předstíraný žoldák z lásky k divadlu, padl. Prožít a naplnit, odčinit „bláznovství strůjců“ v pravý čas, odstranit pudr z figurek mas, posledním výstupem marionety v publiku zmást. Zatykač" jsem sám sobě vystavil. Jak pozdní přiznání vlastnímu sebezapírání. „Jsem jenom herec, herec z povolání.“ (10.03.2015)