Réžia:
István SzabóKamera:
Lajos KoltaiHrajú:
Klaus Maria Brandauer, Krystyna Janda, Ildikó Bánsági, Rolf Hoppe, György Cserhalmi, Péter Andorai, Karin Boyd, Christine Harbort, Tamás Major (viac)Obsahy(1)
Filmová dráma, nakrútená podľa rovnomenného románu Klausa Manna. Protagonistom príbehu je talentovaný a ambiciózny herec a režisér Henrik Höfgen, ktorý svojej bezmedznej ctižiadostivosti a túžbe po sláve podriadi svoj súkromný život, umelecké ambície, politické presvedčenie i všetky morálne zásady. (RTVS)
Videá (2)
Recenzie (142)
Film, na kterém mě více než téma upoutal výkon K. M. Brandauera, který se to děje opravdu vžil. Další herci jsou také dobří, ale on je prostě převyšuje. Příběh muže, který ve 30. letech tančil, jak ostatní pískali, mi moc neřiká, ale podané je to opravdu skvěle, ale ten konec byl pro mě opravdu zklamáním. Čekal jsem víc než jednu větu. ()
V postavě obyčejného herce Hendrika, který se vyšvihne mezi nacistickou elitu, chce Szabó ztvárnit člověka tvrdícího, že je jen prostý herec. Až na vrcholu své kariéry zjišťuje, že jeho životním vzorem je samotná postava Mefista, která uzavřela pakt s ďáblem a zůstává člověkem bez tváře. Představitel Hendrika, Klaus Maria Brandauer, dostal roli v celé Szabóvě historické trilogii (Plukovník Redl, Hanussen). ()
Brandauerovo přepjaté herectví mě nikdy příliš nebavilo. K roli afektovaného herce se však celkem hodí. Na škodu je výbornému námětu poněkud omšelá výprava. Bohužel umělecky vyprázdněná dekáda se nezapře. Mannovy knihy mají mnohem větší potenciál, než býti zpracovány jako všední televizní inscenace s přehrávajícím představitelem hlavní role. ()
Chtěl konat dobro. Tak z ušlechtilých pohnutek sáhl po žezlu moci. To však skrze něho vládlo tak strašnou silou, že sebe již více nepoznal. ____ Szabovo nejslavnější filmové drama. Mnoho filmů se zabývá temným obdobím Třetí říše. Jen málo jich ale dokázalo tak výborně popsat vliv politických tlaků na životní situaci německého člověka v letech cca 1930 - 1941. Pokud se zaměříme čistě na divadelní a kulturní svět, takový snímek ani nenajdeme. Neutralita politických názorů. Žít jen pro umění. To vše je jen iluze, kterou člověk znovu a znovu klame sám sebe. Jedinečný herecký výkon Klause Brandauera. Mimořádný film. 84% ()
Po zralé úvaze jsem se rozhodl film neohvězdičkovat - alespon pro toto první zhlédnutí, protože jsem se dostal do situace, kdy se rozhoduju na té škále od tří do pěti hvězdiček. Na škále od průměrné, bo podivné až po dokonalost samu (i když ta se s podivností zrovna apriorně nevylučuje). Rozervanost hlavního hrdiny nás provází celým dějem, za jejího současného stupňování. Hedrik Hofgen je člověk možná trochu víc arogantní a snaží se dělat to svoje umění, je přeci jenom umělec - v tomto se filmu myšlenku daří skvěle vyobrazit. Ale horší stránkou (nevím ovšem nakolik je to dáno zvláštností předlohy zvláštního autora) je celková zmatenost děje již od samého začátku. Vizuálnost dokonalá, ale další věci mimo formu jsou prostě mimo formu... prostě nevím, jak hodnotit a dávat kompromis mezi 5* a 3* jen kvuli hodnocení se mi zase nechce... ()
Galéria (24)
Fotka © Mafilm
Zaujímavosti (3)
- Režisér István Szabó se objeví na konci filmu jako host na narozeninové oslavě v divadle, hovořící o přílišných nákladech na ni. (Kulmon)
- Postava Hendrika Höfgena (Klaus Maria Brandauer) byla inspirována skutečnou osobností, hercem Gustafem Gründgensem, tak silně, že jeho syn vymohl v roce 1966 zákaz publikování. (sg.sysel)
Reklama