Mefisto

Mefisto mě přesvědčilo v tom, že jsem narazila na další ze skvostů německé kinematografie. Po prvních pár rozpačitých minutách to byl dokonalý a strhující zážitek s vynikajícím hereckým výkonem Brandauera v roli Hendrika. A to mohu říct, že na mě zpočátku vizuálně moc sympaticky nepůsobil, ale jeho oči v závěru ......síla. Myšlenkově hutný, ničím nenudící příběh člověka, který jak tam bylo řečeno "strčil hlavu do písku a nebyl schopen zaujmout jasné stanovisko" k poltické situaci v nacistickém Německu Co ho k tomu vedlo je napsané už nahoře v obsahu a já k tomu mohu jen dodat, že to byl jednoznačně můj nej film tohoto měsíce, který každopádně doporučuju."Já jsem jen herec. Herec v Německu, nikdy nebudu nic jiného.". Hendriku jsi schopen za těmito slovy stát s čistým svědomím? (30.11.2013)

Unylé tempo tak slibného filmu pro mnohé jistě naprosto bezchybného - mě donutilo k nedobrovolnému vlnění se ve všech směrech a to hlavně po stránce etické. Co se smí a co se ve filmu nesmí objevit, abych jej nezahrnula do kategorie "ano jde to, ALE" přesně nevím.. Třeba se mi nelíbilo nahé svíjení se v baletních pozicích, které místo krásy těla mužského(pro některé i ženského)pobouřily mé vlídné oko. Což o to - pasáže doslova umělecké vystřižené z divadelních prken či zkouška nutná pro nacvičení hry - byly momenty, které stály za pozornost. Za dusotu kopyt nacistického komanda pravidelně pochodujícím a ovlivňujícím životy lidí z celé NDR a nejen jí, musím odsoudit tento film k průměru. Zajímavé výroky: "..takže ten velkohubý panák se stal kancléřem...a já myslel, že národní socialisty nelze brát vážně...já jsem přece z Porýní, moje matka i můj otec - nemám se přece čeho bát!"; "tohle je mé stanovisko - Shakespeare!" a konečné "Co ode mě chtějí? Co chtějí? Vždyť já jsem jenom herec!" (22.02.2013)

Prečo človek nemôže byť tým, kým byť chce? Otázka pre umelcov a všeobecne citlivých ľudí s hlavou v oblakoch obzvlášť závažná. Divadlo je predsa viac ako režim! A ste si tým istý, pán Mefisto, poslíček jedného nacistického pohlavára? Žena vám utiekla, milenku vám vzali, kamaráta eliminovali a teraz hráte už len pre hŕstku extrémistov hrajúcich sa na Bohov. O pár rokov by to všetko našťastie skončilo, ale to vy ešte neviete. Chcete robiť proste to čo vždy a zmenené podmienky nechápete, ale akceptujete. Bábka na šnúrkach diabla predsa nemôže konať anjelské skutky. A opona bude stále bolševicky červená. Bola to zmätená doba, čo už len mohla urobiť s jedným človekom, ktorý vníma a cíti? Má si udržať vysnenú prácu, alebo slobodu? Zachovať si divadelnú masku, ktorá sa dokáže zmeniť na čokoľvek, alebo vlastnú tvár? Samé existenciálne otázky, niet sa čomu čudovať, že ďalšou jeho veľkou rolou bol Hamlet. (20.04.2014)

Z třídílné slavné série Istvána Szabó jde o první a z mého pohledu nejsilnější film, který přinesl K. M. Brandauerovi nesmírně vděčnou roli ambiciózního herce, který se stal pěšákem v mocenské hře. Díky ní se z něj definitivně stala velká hvězda filmového plátna. Szabó sice využívá konkrétní historické události a dobové rekvizity, ale vytváří nadčasový snímek o konformitě, manipulaci a kariérismu, která vede ke ztrátě vlastní identity. Szabův ministerský předseda není konkrétní historickou postavou, ale zosobněním mocenské zvůle a člověka na vrcholném postu kterékoli diktatury. Hodně chytrý scénář v řadě detailů ukazuje postupnou destrukci osobnosti a naznačuje, k jak temným koncům mohou vést počáteční kompromisy. Celkový dojem: 100 %. (17.10.2008)

Mefisto představuje velice výraznou tématickou variantu Schindlerova seznamu, zatímco tragikou hlavního hrdiny a zapojováním jeviště do příběhu tíhne k filmu All That Jazz. Jeviště tematizuje ve druhém plánu herectví, převlékání kabátů a upřímnost. Nakonec Hendrik Hoefgen coby stoupenec stanislavského metody, který se v reálu musí přetvařovat a směřuje až k jím neviděné iluzi, odpovídá obrazu zpitomělé a sobecké německé buržoazie meziválečné éry, která nespatřila a nechtěla spatřovat nebezpečí nacismu. V první půli připomíná Hendrik impulsivními výroky Hitlera u proslulého řečnického pultíku, zatímco ve druhé půli od podobných výstupů upouští. Přesto a proto si myslím, že hlavní představitel vyloženě kariéristickým umělcem není. Hendrik nikdy nepřivírá oči, nikdy se nepřikloní na stranu nacistických pohlavárů, naopak pomáhá přátelům (tak jako Oskar Schindler) a na rozdíl od ostatních neustále pochybuje. Podlehne nakonec? Zdá se, že pouze změní pozici z herce do diváka; do diváka bez možnosti ovlivňovat nastalou mašinérii. To symbolizuje film v závěru světlem namířeným na Hendrika, neboli světlem namířeným na diváka, jak o tom zhruba v půlce filmu sám hlavní představitel mluví. V duchu předešlého dodatek: Klaus Maria Brandauer je herec-nadčlověk. (03.11.2008)