Baraka: Odysea Zeme

Člověk se pohybující, člověk se přizpůsobující, člověk fantazírující a folklorizující. Člověk věřící a přesvědčený, člověk oddaný, člověk podmaňující si, člověk robotický, člověk pracující, člověk přežívající. Pohyb je člověku dán, a nelze ho zastavit. Pohyb je pro nás nutnost, potřeba a touha. Člověk se pohybuje všemi směry, a nelze ho zastavit. Člověk se nezastavující před ničím. Člověk zhoubu fauně i floře přinášející. Člověk žijící v klidu a symbióze i člověk uspěchaný. Člověk tvořící a své výtvory zanechávající. Člověk ŽIJÍCÍ a točí se společně s planetou, visící v temném prostoru a závislé na slunci. Člověk si neuvědomující, kde to vlastně žije. Velmi slušně sestříhaná podívaná na tu naší úplně obyčejnou a malou planetu, na jejímž povrchu se ovšem skrývá něco velmi ojedinělého. Každý den, to lze vidět. Stačí se jen dívat...člověk oslepený a zaslepený. Určitě bych se nebál ještě drsnější sondy do lidského svědomí a praktik nemilosrdného businessu i silnější hudba, by mi dopomohla k plnému počtu. (22.09.2013)

Krásné záběry přírody, kráteru sopky, vodopádů..., ale to prostě nestačí !! V podstatě jsem věděl do čeho jdu a přesto jsem se po pár minutách začal šíleně nudit. Ještě, že se dá na DVD zrychlit obraz :) Začal jsem na 2x, potom přeřadil na 4x a poslední minuty (nemůžu si pomoct, přestřelená stopáž jak prase) už jsem profičel 8x. Jít na Baraku do kina tak si asi hodím mašli !! Je mě to líto, ale pokud mám být objektivní nemůžu dát víc než 40% (04.02.2009)

Pozor, jdou k vám kuřátkáá... Bohužel se po dalším shlédnutí potvrdilo, že oproti Qatsi trilogii tohle zůstalo na půli cesty. Po obrazové stránce to zas o tolik nezaostává, ale hudba, která v podobných filmech tvoří minimálně polovinu diváckého zážitku, tu je velmi nezajímavá a nudná, a Glassovi nesahá ani po kotníky. S výjimkou překrásné skladby Host of Seraphim od Dead Can Dance, samozřejmě, ale to nestačí:( (15.06.2004)

Smysl podtitulku mi uniká: i když odhlédnu od toho, že většina filmu je o lidech, nevšiml jsem si, že by tu oni nebo země sama podnikali nějakou výpravu, ať už doslovně či metaforicky. Říkat tomu odysea mi přijde než jako rádoby hlubokomyslné plácnutí do vody. A podobně bohužel film samotný, nějak jsme se minuli, meditativní stavy se nedostavily, po počáteční zvědavosti a přerušovaném mělkém ponoru docíleném jen úpornou snahou vyjít filmu vstříc přišly stále častější úlety myšlenek jinam, v závěru přecházející v netrpělivé sledování časomíry. Snad za to může můj vlastní vnitřní neklid, ale mám-li být upřímný, dost mi to připadá, že se Fricke toliko rozhodl zadupat Reggia do země tím, že natočí ještě daleko úžasnější záběry a podloží je ještě daleko bombastičtější hudbou, aniž by měl doopravdy co sdělit. Zkusím tomu ale dát ještě jednu šanci, až se mi dostane do ruky blu-ray a sednu k tomu odpočatější, třeba nakonec vizuálně-sonická kvantita dá vykrystalizovati duchovní kvalitě. — Březen 2014: Nepomohlo, pořád vidím jen líbivé pestrobarevné obrázky a tu a tam plytkou metaforu. Co se dá dělat. (01.09.2013)

Někdy je jeden záběr více než 1000 slov. Dokument nás bere bez jediného slova letem světem po celé planetce Zemi. Záběry jsou sktečně překrásné. Máme možnost vidět krásné přírodní scenérie, či nejrozmanitější kultury. Dostaneme ovšem možnost vidět svět i z té druhé stránky. Velmi silnou stránkou dokumentu je i podmanivá hudba, která doprovází každý záběr. Prostě je dokument netradiční a zajímavý zároveň. Nebudu ovšem přehánět. Krásné 3*. (13.08.2012)