Baraka: Odysea Zeme

Velmi zvláštní film... Pokud se o Barace dá mluvit jako o filmu... žádné dialogy a žádný zjevný děj.. přesto je úchvatná... Zatímco první půlka se spíše soustředí na krásy přírody a na domorodce "nezkažené" civilizací, v druhé půlce vidíme lidskou civilizaci a všechny zápory, které s sebou nese. (Není vyloučeno, že se z vás po skončení filmu stane vegetarián.) To je vše je dokresleno skutečně působivou a podmanivou hudbou (např. Dead Can Dance). A k hodnocení: první půlka za 80%, druhá za 100%... (pro ty, kterým už matematika moc neříká: průměr je 90%) (09.10.2002)

Jestli se Vám Baraka bude nebo nebude líbit záleží nejvíce na tom, jestli jste schopni se 90 minut dívat na film, založený ne na příběhu a scénáři, ale jen a pouze na komponování (více či méně působivých) záběrů všeho možného a podmanivé hudby. Já jsem byl místy uchvácen, fascinován a příjemně hypnotizován, ale sem tam jsem se taky docela nudil. Snímek bez začátku, bez konce a v podstatě i bez nějaké hlubší myšlenky, ovšem stále nadstandardní podívaná pro náročnější diváky. 70 % (02.01.2005)

Člověk se pohybující, člověk se přizpůsobující, člověk fantazírující a folklorizující. Člověk věřící a přesvědčený, člověk oddaný, člověk podmaňující si, člověk robotický, člověk pracující, člověk přežívající. Pohyb je člověku dán, a nelze ho zastavit. Pohyb je pro nás nutnost, potřeba a touha. Člověk se pohybuje všemi směry, a nelze ho zastavit. Člověk se nezastavující před ničím. Člověk zhoubu fauně i floře přinášející. Člověk žijící v klidu a symbióze i člověk uspěchaný. Člověk tvořící a své výtvory zanechávající. Člověk ŽIJÍCÍ a točí se společně s planetou, visící v temném prostoru a závislé na slunci. Člověk si neuvědomující, kde to vlastně žije. Velmi slušně sestříhaná podívaná na tu naší úplně obyčejnou a malou planetu, na jejímž povrchu se ovšem skrývá něco velmi ojedinělého. Každý den, to lze vidět. Stačí se jen dívat...člověk oslepený a zaslepený. Určitě bych se nebál ještě drsnější sondy do lidského svědomí a praktik nemilosrdného businessu i silnější hudba, by mi dopomohla k plnému počtu. (22.09.2013)

Frickeho filmová báseň a zároveň film, ktorý značne posolstvom, spracovaním aj intenzitou toho čo ukazuje prevyšuje Reggiovú trilógiu. Stearns je ako skladateľ omnoho emotívnejší ako Glass. Moje veľké chystanie sa na Frickeho nový film Samsara je tým pádom u konca. Baraku som si prvý krát pozrel až včera a zapôsobila na mňa. Iste aj nej chýba výraznejšia dramatizácia a veľkolepejšie obrazové finále, a tiež je pravda, že mnohé filmové postupy - ako zrýchlené mesto a ľudia, boli využíté aj v iných filmoch, ale výsledný dojem, ak teda vnímame film naozaj ako báseň s jasným posolstvom, je veľmi pozitívny. Síce vrchol sa dostavil už v polovičke pri pracovnom páse a v scéne s kurčatami, čo robi doznievanie filmu o niečo pozitívnejšie. Náboženský a duchovný svet je tu prezentovaný ale silnejšie než v Reggiovi a to si filmu vyslúžilo 4 hviezdu. (23.10.2012)

Co mě na těchto filmech fascinuje, to je propojení všech aspektů života na naší Zemi. Jsou zde krásné scenérie, které vytvořila příroda, scenérie, které jsou výsledkem lidské činnosti, jsou zde lidé a jejich činnosti, zvířata, rostliny, prostě všechno. Tématem filmů je hudba a svět a podle toho také vypadají. Jen těžko se zde hledá nějaká jednotná linie, pokud zde vůbec nějaká je. Filmy se pak navzájem neskutečně podobají, ale rozhodně to nejsou kopie. Záběry v obou filmech jsou naprosto jedinečné, i když podobná témata se zde hledají poměrně snadno. Člověk a jeho vliv na přírodu je rozhodně jedním z nich. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/baraka-odysea-zeme-1992-70.html (21.03.2013)