Kocka 2: Hyperkocka

Obšlehnutá jednička (schéma, postavy) bez její atmosféry (bíle nasvícené kostky nepůsobí tak tísnivě a ani to celé není tak dusné, klaustrofobické a fyzické), ale s haluzovějšími pastmi, převážně mizernými počítačovými triky a s částečně vysvětlující koncovkou, která podle mě zklame víc, než nic nevysvětlující konec jedničky. Děj nenudí, postavy neiritují a kameraman se i v drasticky omezeném prostoru sympaticky snaží, takže i když už to nemá ten moment překvapení a ani podobně silnou scénu jako byl minule průlez kostkou se zvukově aktivovanou pastí, o ztrátu času nejde. (09.05.2012)

Po několika děsivých recenzí jsem čekal opravdu velký průser a ten se nakonec nekonal. Ale bylo to o fous. Už jednou nastavovaná kaše, s překvapivě působivější vizuální stylizací, než tomu bylo u ´jedničky´, některé pasti a mordy jsou zajímavě sofistikované, ale bohužel výsledný kladný dojem kazí hrozně nepovedený konec, ten se vám páni scenáristi opravdu nepovedl. Kvůli němu si to už podruhé nepustím. (28.09.2003)

O dost horší než první film, ale i tak se tu dá najít pár dobrých a pořádně nepříjemných scén. Postavy jsou asi tak stejně sympatické jako v původní "Kostce", což by se dalo počítat jako plus... O obrovské mínus se postaral především dimenzionální mišmaš, dále pak totální absence originálně-brutálních pastiček a v neposlední řadě také konec... Tvůrci se nejspíš snažili odhalit nám tentokrát trochu víc, a právě to byla osudová chyba číslo jedna. Proč? Protože přávě KONEC s velkým K zapříčinil vystřelení jedničky mezi top ve svém žánru.;-) (05.12.2009)

Tvůrci se evidentně snažili překonat perfektní jedničku a být ještě bombastičtější a tak kombinovali, kombinovali, kombinovali, až to překombinovali a poslali celej film do kytek. Hrozná, obrovská nuda s rádoby bombastickými, digitálními triky a ještě bombastičtějšími kecy. Kostky naprosto nudné, pasti často směšné (hlavně ta rotující kostka byla dost k smíchu). Kdesi v první půlce jsem vzdal pokoušet se nějak sledovat děj a různé konspirační teorie (které mě u jedničky bavily až dokonce) a jen jsem to prostě dokoukal do konce, jak to skončí. A to možná bylo mé štěstí, protože samotný konec se mi hodně líbil a bude to asi to jediné, co mi z filmu zůstane v paměti. A to je dost málo. (06.08.2009)

Strach z novej dimenzie je v Kocke 2 nielen metaforou, ale priamo východiskovým bodom. Štvrtá dimenzia je tu prezentovaná ako absolútna hrôza (pokiaľ ide o hororový aspekt, Hyperkocka ma vydesila viac než originál) a keďže nikdy nikde nebola prakticky "sprevádzkovaná", skúste dokázať, že tvorcovia sa mýlia a že ide o celkom neškodný fenomén... Od matematiky pôvodného príbehu prechádzame k fyzike, od troch dimenzií k štyrom, pričom sa zachováva základné východisko dané prostredím (kocka) a situáciou (ľudia v nej). Človek by si myslel, že nápad hraničiaci s genialitou sa už nedá zmysluplne rozvinúť a že opätovný pohľad na čosi tak banálne ako je šesť stien znechutí alebo unudí na smrť. Omyl. Tu je notoricky známa pesnička prerozprávaná v celkom inej tónine. Konštrukcia Hyperkocky je ešte väčší cvokhaus než tomu bolo v origináli, takže diváka ani v najmenšom neprekvapí, ak dvaja hrdinovia dostanú absurdnú chuť na sex (s neznámym človekom, v neznámom prostredí) a iný hrdina zase chuť na... ("Ten hyperpriestor nemá chybu.") Jediné, čo mi na tomto filme vadilo, boli nasledujúce dve vety: "Toto je najhoršia nočná mora. Najradšej by som sa prebudila". Všetko ostatné je dokonale premyslené a prevedené. Neverte povedačkám o lacných efektoch - tie, ktoré majú počítačový look raných 90. rokov nie sú hlúpe, pretože vizuál zodpovedá charakteru daného fenoménu (vpád abstrakcie do reality mi pripadá geniálny, lebo je myšlienkovo mnohovrstvový a de facto neopakovateľný) a zavesená vyschnutá mŕtvola mne osobne silne pripomína zavesené vyschnuté mŕtvoly v kapucínskych katakombách v Palerme (tie teda lacno nevyzerajú). A predovšetkým neverte povedačkám o lacnom príbehu. Ak sa v Kocke narába s logickými výpočtami, tu je potrebné spoľahnúť sa na schopnosť abstrahovania, čo ľudia nemávajú radi, keďže všetko, čo nie je konkrétne, automaticky zneisťuje. Ak v pôvodnej Kocke išlo o reálny svet vložený do výstredného, excesívneho, ale predsa len reálneho rámca (daného troma dimenziami), v pokračovaní má reálny svet do činenia s realitou, reálnosť ktorej vonkoncom nie je jednoznačná. Myslím, že pravú povahu sveta vystihuje v pozoruhodnej metafore skôr druhý príbeh, ktorý nám môže v umeleckej skratke pripomenúť nielen naše pochybnosti, ale i fantáziu ako nespochybniteľnú alternatívnu dimenziu, nie nevyhnutne štvrtú, ale reálne fungujúcu. A nie vždy príjemnú. (23.07.2005)