Pořád jsem to já

Asi většina z nás už je otrávená ze všech dojemných filmů o skvělých lidech postižených hroznými nemocemi. Still Alice ale jednoznačně patří k tomu lepšímu a nepříliš vyděračskému. Julianne Moore je výborná (nikoliv však oscarová) a sebelítostivost zvládá s prstem v nose. No a ano. Kristen Stewart. Nestydím se za to. 7/10 (29.12.2015)

Still Alice působí lehce nedotaženým dojmem. Další výtka může směřovat k přílišně idilickému přijetí nastalé situace ze strany rodiny. Lidskost je v takových případech podrobována příliš tvrdým zkouškám, než aby většina lidí obstála jako rodina Alice. Selhání tak myslím mělo být mnohem důležitějším tématem filmu. Užíval jsem si zejména vztah Alice a její nejmladší dcery, který na mě i přes neherectví Kristen Stewart působil výjimečně upřímně a blahodárně - takhle nějak bych chtěl dokázat být oporou i já. Bez téma tabuizující egoistické korektnosti a karikující ohleduplnosti, ve které se sobeckost projeví v okamžicích, kdy člověk o nemocném mluví a s ním zachází, ale zapomíná se při tom na něj obracet přímo - například s otázkou, jak svůj stav prožívá - a sám ho tak pomalu degraduje na nesvéprávný předmět vlastní bohulibosti. (16.10.2016)

Moc hezky zpracované vyprávění o nehezké nemoci, která nás v budoucnu může klidně potkat. Snímek je samozřejmě vydatně depresivní, jelikož diváky nutí sledovat příběh ženy, která postupně ztrácí schopnosti, které ji celý život zdobily. Julianne Moore je velmi kvalitní herečka a podala opravdu velice důvěryhodný výkon. Co se týče ostatního obsazení rolí, tak tam jsem malinko trpěl, protože Baldwina moc nemusím a tu otravnou píču ze Stmívání dokonce bytostně nenávidím. Kromě toho ovšem filmu nelze moc vytknout. Děj je díky velice atraktivnímu tématu určen nejširší veřejnosti a po celou stopáž si drží vysoké tempo a neztrácí nic ze své zajímavosti. Celý průběh nemoci je vykreslen nanejvýš citlivě, avšak zároveň bez přehnaného sentimentu. Člověk si díky tomuto filmu dokonale uvědomí důležitost své paměti a svých vzpomínek a pochopí, že ty motivační píčoviny o tom, jak bychom měli žít pouze v daném okamžiku a neohlížet se do minulosti, jsou nanejvýš zcestné. Ať chceme nebo ne, minulost nás formuje, minulost nám dává naši tvář a minulost nám nedá pokoj dokud nevydechneme naposled. Minulost je důležité nejen umět přijmout, ale měly bychom za ní být vděční. Protože, jak nám tento snímek ukázal, tak ne každému je toto umožněno. Jelikož jsem krásný, sexy, inteligentní mladý muž, tak jsem se vyhnul jakémukoli emočnímu zásahu. Každopádně film hodnotím zejména jako vysoce přínosný zážitek, že jsem viděl v praxi průběh nemoci, o které jsem dříve pouze četl a slyšel. Slabší 4 kousky. (16.08.2019)

Právě jsem prožil skvělý zážitek, ale...co to jen bylo???Jo, už vim, dal jsem tomuhle filmu pět hvězdiček a dostal ho tím ze 79% na 80%!!! Čtyři na to nestačily, tak jsem nechal původních pět. Moje oblíbenkyně Julianne Moore si to zaslouží, má to ode mne jako takový bonus k Oskárkovi. Doufám, že si to bude pamatovat. (25.02.2015)

Já nemam tyhle filmy o nejrůznějších chorobách a zdravotních problémech moc rád. Julianne Moore sice tradičně zahrála výborně, takže jsem jí věřil, že toho alzehimera fakt má, ale tohle prostě neni téma, který by mě zrovna přikovalo k obrazovce. Jinak se zdálo, že film bude mít docela zajímavý rozuzlení, ale najednou střih a Julianne Moore si někde v cukrárně objednává zmrzlinu. Pak následuje dalších asi 5 minut nějakýho rádoby filozofickýho blábolení a končí to jaksi bez pointy. 50% (22.01.2015)