Pořád jsem to já

Nepříjemné na sledování, ale diváka to nesemele. Všichni zainteresování se totiž chovají až příliš důstojně, což je v přímém kontaktu s touto krutou nemocí podle mě absolutně nemožné. Cílem moderních snímků je ukázat realitu, což se tady evidentně nepovedlo. Sdělení zdrcující pravdy dětem mělo být předčasným vrcholem filmu. Většina lidí je schopna udělat scénu ve frontě na salám, ale Alzheimera v rodině přejdou se stoickým klidem? Těžko. Tvůrci se mohli vykoupit dotažením Alicina návodu do konce, z kterého by konečně bylo cítit, že jde o skutečné lidi. Znovu jsem se mýlil. (08.01.2015)

Vděčné téma z ranku malých lidských tragédií, tentokrát o rozpadu osobnosti. Obsahuje několik užitečných rad, které je dobré si zapamatovat dřív, než se Alzheimer zeptá na naše vzpomínky, můžeme si alespoň na krátký čas namlouvat, že projevy plíživé nemoci lze oddálit, ne však přelstít, on je tím, kdo určuje chaotická pravidla přesto, že se nemůže pochlubit diplomem z věhlasné univerzity... Ani přes silný motiv se necítím hlouběji zasažená, možná pro dokonalé pozadí v roli předskokana, možná pro konejšivé dárkové balení ztráty lidské důstojnosti. Mnohem silnější zážitek z Písně pro Martina tak pro mě zůstává nepřekonán. Trefně se i za mě vyjádřil dzberry. (17.02.2015)

„Julianne Moore je kvalitatívne schopná herečka,ktorá koketuje s Oscarom,flirtuje s ním už po niekoľkýkrát a bolo by na čase,aby sa jedného dňa vzali...”a Alzheimerova choroba jej k tomu dopomôže...” A vy diváci máte pocit,že Julianne práve trpí touto závažnou chorobou,lebo výkon je to nadmieru presvedčivý,herečka,ktorá sa snaží čo najlepšie stelesniť človeka,ktorý pomaly,ale isto stráca pamäť,zabúda,ocitá sa v nezávideniahodnej situácii,kde oporu má v rodine,ktorých som nemusel,mám na mysli Aleca Baldwina alebo Kate Bosworth,sú mi protivní,Kristen Stewart tiež nie je bohviečo,ale prepáčim jej to,lebo hlavnú pozornosť právom na seba strháva Julianne-Alice v decentne prevedenom filme,ktorý chorobu dáva na zreteľ,aby sa o nej hovorilo v dobre zvolenej hudbe.Tak herecký výkon v podobe Julianne Moore je tým hlavným dôvodom,prečo vidieť tento pôsobivý film. (11.12.2014)

Naprosto dechberoucí drama vyprávějící příběh ženy, která kvůli zákeřné nemoci začala postupně přicházet o všechno, co kdy měla, stojí především na velmi dobře napsaném scénáři a vskutku úžasném hereckém výkonu Julianne Moore, která si dokázala přivlastnit celý film jen pro sebe a zlatá soška ji náleží zcela po právu. Během filmu máme možnost sledovat, jak se vysoce erudovaná žena a její rodina musí vypořádávat s Alzheimerovou chorobou, která si nevybírá, nýbrž pouze bere, dokud z člověka nezbyde jen bezduchá schránka nemající ponětí o okolním světě. Still Alice je hereckým koncertem jedné úžasné herečky a zároveň velice přesvědčivým pohledem na nemoc, která je v dnešní době velice aktuální. Jde o film, který je natočen s nebývalým citem, ve kterém jsou vážné scény míněny opravdu vážně a nikoli sentimentálně. Zkrátka po delší době opravdu kvalitně natočený a skromně pojatý dramatický film, který si rozhodně zaslouží diváckou pozornost a uznání. (14.05.2015)

„Záblesky vzpomínek v bouřce se míhají, mozkožrout hladový vědomí spásá, v sítu se myšlenky udržet nedají, ve složce s motýlkem zhouba či spása?“ Až si jednou paní Zubatá bude brousit kosu u mé postele, řeknu jí: „Jen máchni, kmotřičko. Prožil jsem dobrý život a vše krásné si pamatuji.“ Aspoň doufám, že to tak bude. Protože Alzheimer je strašák největší. Vědomí poničené demencí a z mozku už jen kaleidoskop. Plný střípků vytvářejících náhodné obrazce. Nemocný ztrácí věci, jména, tváře a nakonec i sám sebe. Se strachem ze smrti se člověk vyrovná díky svým dětem a vnoučatům, ale plíživá ztráta vlastní identity, kdy člověk už nepozná ani své děti, to je děsivé. Jako bys vše důležité, všechny životní zážitky a tváře svých nejbližších nakreslil do písku na pláži... a vlny přílivu ti to začaly mazat. V sugestivním majstrštyku Anthony Hopkinse Otec jsme naskočili do již pokročilé fáze, přímo do hlavy dědečka s Alzheimerem a vše vidíme jeho očima, jak se svět okolo něho začíná chovat divně a přestává dávat smysl. Still Alice má sice hollywoodsky zprasený konec [prý: „O lásce,“ místo nějaké příhodnější odpovědi, např.: „Včera lépe jahoda.“], ale zato má nejmrazivější scénu, jakou jsem kdy viděl. Čtení vzkazu ze složky označené modrým motýlem a marné pokusy postupovat dle instrukcí té neznámé hodné paní, co na mě mluví a někoho důvěrně známého mi připomíná. Že by moje dcera? Zasloužených pět bodů v testu MMSE kognitivních a scenáristických funkcí. (17.08.2024)