Pořád jsem to já

Moc hezky zpracované vyprávění o nehezké nemoci, která nás v budoucnu může klidně potkat. Snímek je samozřejmě vydatně depresivní, jelikož diváky nutí sledovat příběh ženy, která postupně ztrácí schopnosti, které ji celý život zdobily. Julianne Moore je velmi kvalitní herečka a podala opravdu velice důvěryhodný výkon. Co se týče ostatního obsazení rolí, tak tam jsem malinko trpěl, protože Baldwina moc nemusím a tu otravnou píču ze Stmívání dokonce bytostně nenávidím. Kromě toho ovšem filmu nelze moc vytknout. Děj je díky velice atraktivnímu tématu určen nejširší veřejnosti a po celou stopáž si drží vysoké tempo a neztrácí nic ze své zajímavosti. Celý průběh nemoci je vykreslen nanejvýš citlivě, avšak zároveň bez přehnaného sentimentu. Člověk si díky tomuto filmu dokonale uvědomí důležitost své paměti a svých vzpomínek a pochopí, že ty motivační píčoviny o tom, jak bychom měli žít pouze v daném okamžiku a neohlížet se do minulosti, jsou nanejvýš zcestné. Ať chceme nebo ne, minulost nás formuje, minulost nám dává naši tvář a minulost nám nedá pokoj dokud nevydechneme naposled. Minulost je důležité nejen umět přijmout, ale měly bychom za ní být vděční. Protože, jak nám tento snímek ukázal, tak ne každému je toto umožněno. Jelikož jsem krásný, sexy, inteligentní mladý muž, tak jsem se vyhnul jakémukoli emočnímu zásahu. Každopádně film hodnotím zejména jako vysoce přínosný zážitek, že jsem viděl v praxi průběh nemoci, o které jsem dříve pouze četl a slyšel. Slabší 4 kousky. (16.08.2019)

Odlišný příběh od našeho recentního Tancuj, Matyldo!, a proto je vhodné se na oba podívat v krátkém časovém sledu, tedy spíše pro ty filmové fanoušky, které tato problematika zajímá. Některým nemusí činit dobře na duši, čemuž rozumím. Julianne Moore podává jasný oscarový a bezchybný výkon. Ve filmech tohoto typu je vždy ale taktéž velmi důležité obsazení vedlejších rolí - osob z okolí nemocného člověka. Velmi mile mě překvapil Alec Baldwin, dlouho jsem jej neviděl v tak charakterní roli, již zvládl naprosto skvěle. A u dětí není o čem polemizovat - zatímco Kate Bosworth a Hunter Parrish jsou na ozdobu, Kristen Stewart hraje a potvrzuje své výrazné kvality. Její postava také poukazuje na fakt, že někdy překvapí pozitivně nejvíce ti, u nichž to nečekáme. (02.06.2024)

Aj keď mám s demenciou Azheimerovského typu osobnú skúsenosť (ktorá nekončí tak ohľaduplne k divákovi, ako film) nedokážem dať viac ako tri hviezdičky. Téma je silná, Julianne Moore sa jej zhostila vynikajúco, aj neinformovaný divák môže sledovať nezadržateľný postup choroby, ale celok mi pripadal trochu chaotický a nevyrovnaný. Boli v ňom silné momenty, ktoré kulminovali pri jej poslednej prednáške, ale boli tam aj slabé, dej neposúvajúce a jednotlivé epizódy nespájajúce pasáže. Slová "kéž bych měla rakovinu" dokonalo vyjadrujú, čím sa obe choroby líšia. Postupná degradácia človeka, s ktorým sme žili a ktorého sme mali radi zasahuje blízkych porovnateľnou silou, ako jeho samotného. A nikto ani netuší, čo sa deje v mozgu postihnutého, keď už prestal aj komunikovať. (14.02.2016)

But this is not who we are, this is our disease. Bolestivý film o intelektuálce, které život zasadí těžkou ránu v podobě zákeřné choroby. Alzheimer bere člověku to nejcennější - jeho vzpomínky, jeho osobnost. Milovaný člověk se vám začne před očima vytrácet a zůstává jen fyzická připomínka toho, kým býval. U rakoviny alespoň máte nějakou naději, tady nezbývá žádná. Julianne Moore se své postavy zhostila opravdu dobře, klobouk dolů. A přestože je film plný emocí i dobrých hereckých výkonů, něco mi do plného počtu zkrátka scházelo. Snad nějaké završení příběhu. Přesto, jsem ráda, že takový film konečně někdo natočil.I wish I had cancer. (29.12.2014)

Nečekal jsem to, ale po shlédnutí můžu říct, že jsem se dočkal nesmírně silného dramatu a stejně tak dalšího naprosto dokonalého výkonu Julianne Moore. Líbí se mi, jak tvůrci představili Alzheimerovu chorobu. Zároveň mi bylo smutno, co ta choroba dělala s hereckou postavou Julianne Moore. Každopádně můžu říct jen to, že ačkoliv jsem na závěr koukal jak na pátý kolo u vozu, ve výsledku jsem za něj byl rád. Sice to nebylo podle očekávání, ale na druhou stranu to nepůsobilo tak ponuře a smutně. Nevím, co více dodat. Snad jen doufám, že si v důchodu na tenhle film vzpomenu. Bude mi totiž hodně dlouho ležet v žaludku. Stejně tak i výborná Julianne, která je skvělá snad kdekoliv ji vidím. (31.01.2015)