Svätý rok

Poměrně příjemná hořkosladká balada o zločincích starého ražení, kteří měli výborné plány a nebyli tak agresivní a nebezpeční jako zločinci nové generace. Vězňové Max Lambert (poslední role skvělého Jeana Gabina) a Pierre Bizet (Jean-Claude Brialy) uprchnou z vězení, aby si mohli užívat bohatství, které ukryl Max nedaleko Říma. A protože je zrovna vyhlášen Svatý rok, nejjednoduší řešením je vydávat se za duchovní. Plán je perfektní, ale nastává problém, když je letadlo, se kterým míří z Paříže do Říma uneseno kvůli výkupnému. A dochází ke střetu nové a staré generace zločinců. Pochopitelně stará garda vítězí, ale únos způsobí, že je odhalena jejich identita. Ale i z toho se dostanou, když s komisařem Barbierem (Henri Virlojeux) vymění peníze uzmuté nové generaci lupičů za jejich imunitu. Jen jedné věci se jim nedostává: bohatství. Zásahem osudu spadlo bohatství do rukou církve a docházíme ke zjištění, že celé dobrodružství bylo k ničemu. Zřejmě platí pořekadlo, lehce nabyl, lehce pozbyl a že se zločin nevyplácí. Velmi příjemné akčnější odreagování. (17.11.2009)

In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti. Amen. • Úplne posledný titul: Jeana Gabina, teraz teda iba snáď naprosto úprimne i podotknem: „Skrátka; myslel som si, že sa totižto bude niesť v celkom opačnom duchu, i keď zase na druhej strane zrovna povedzme, že akýsi »kriminálny podtón«, ostal znovu zachovaným, alebo by som dokonca danú situáciu ešte podtrhol i v tom zmysle, že Giraultov počin neustále «klamal telom», pretože úvodná línia udalostí mala jasne nastavenú hlavnú myšlienku, ktorú sa následne podarilo i [zdarne] [z]realizovať, pričom práve odvtedy som sa naladil na vskutku rozdielny vývoj prichádzajúcich situácií, čo sa akosi napokon vôbec ale nepotvrdilo, kedy podľa mňa scenáristi odviedli poriadny kus poctivej roboty, nakoľko ma dokázali naozaj úspešne zmiasť • A zároveň možno to je i hlavný kameň úrazu, za ktorý paradoxne môže jedine iba scenár! • Ústrední protagonisti, v tomto prípade dvaja recidivisti: Max Lambert v podaní Jeanom Gabinom a Pierre Bizet v podaní Jeanom-Claudeom Brialym; sprvoti nielenže pomerne dosť podivuhodným spôsobom ubzikli z centrálnej väznice v Melune, ale súčasne sa k tomu i neskoršie prezliekli za akýchsi »cirkevných hodnostárov«, čo už u mňa mimochodom; začínalo pomaličky, ale isto, vzbudzovať určité rozpaky, no budiž, malo to svoju opodstatnenú logiku, vďaka ktorej potom pôsobili celkovo nenápadne, alias [i-n-k-o-g-n-i-t-o]. • Tentoraz mi najviac prekážal len samotný spôsob ich úteku, ktorý na mňa zapôsobil príliš nevierohodne [automaticky kvôli tomu strhnem jednu *], za to ale ďalší postup prechodu z miesta A na miesto B [respektíve ešte aj niečo medzi tým], bol už rozhodne oveľa viacej zaujímavejším, i keď sa postupne taktiež stával i stereotypnejším v rámci celku, čo rovnako zrejme prežívali i »vedľajšie postavy«, začínajúce pociťovať určitú únavu. • Jednoducho povedané: ústredné charaktery potrebovali prekonať danú vzdialenosť medzi týmito dvomi ["tromi"] bodmi, keď ako naschvál sa im začali hádzať polená pod kolená. • Nie, nesúhlasím so všetkými danými postupmi tak, ako mi boli zaradom [od]prezentované, s ktorými sa nedokážem plne stotožniť! • To čo malo vyzerať akože interesantne, tak to začínalo čoraz viac strácať [dejovú] energiu, stručne ozrejmené v tom význame, že dianie sa zaseklo [na]mieste. • I napriek tomu sa tento úctyhodný: m o n s t r é   s a c r é, v žiadnom prípade nemusel vonkoncom za nič hanbiť, veď predsa svojou priamou účasťou P R I S P E L do neúrekom kinematografických zárezov, aké si budem navždy pamätať. (11.01.2024)

Poslední role Jeana Gabina se povedla skvěle. Jeho minimalistické herectví, zachmuřený výraz s minimem gest, je v ostrém kontrastu ke komediálním scénám, což u mě dokázalo vyvolávat záchvaty smíchu. Byla to vlastně má první komedie s ním, prozatím jsem jej znal jen z kriminálek, budu to muset napravit. Velmi povedený je ale celý film. Námět utíkajících a převlékajících se vězňů sice originální není, ale to zase až tak nevadilo. Scénář je dobrý, děj rychle ubíhá a než jsem se nadál byl konec a já byl spokojen. (03.07.2019)

Moc jsem se nezasmál (Jsme v prdeli, monsignore), ale vůbec to nevadí. Girault dokázal, že umí točit filmy i bez Louise a Jean Gabin se ve své poslední roli také pořádně vyřádil. Úvod ve vězení je vynikající, hláška za hláškou, spoustu komických situací. Potom, co se ten hlavní inspektor dozví, že zase utekl, by se mohlo zdát, že sranda skončila. No skutečně, po nástupu do letadla tam už tolik hlášek nepadá (ale ta nejlepší je právě odtud), ale tempo se zvýší. Gabin i Brialy podali neskutečné herecké výkony, sedli si, byli dokonalí. A ostatní jim velice zdatně nahrávali. Tempo u mě začalo trochu habrovat asi až v poslední půlhodině, ale pořád se tam něco děje, pěkně to utíká a jde z toho strašně příjemná atmosféra. Mrzí mě, že jsem to neviděl už dřív (já neřád). Objektivně je to asi za 4*, ale za Gabina, geniální český dabing (K.M.Walló) a všechny ty maličkosti, co se tam objevovaly, za postavy, prostředí a pár legendárních výroků tu pátou prostě musím dát. Ten film je prostě bezchybný. Jean Gabin si asi nemohl přát hezčí poslední roli. 95%. (02.01.2015)

,,Dejte mi pokoj, já už přispěl." Svatému roku musím dát vysoké hodnocení už jenom proto, že jde o poslední film Jeana Gabina, který na nabídku režiséra Giraulta ještě dodatočně kývl po cca 2 letech ukončení své kariéry a krásně se tak rozloučil se svými diváky. Ale ono je to ještě ke všemu i stále svižná a skvěle propracovaná komedie, kde není nouze o invenci a originální pointy. Na začátku ještě před titulky dokumentární vstup z televizních zpráv o pápežských oslavách Svatého roku 1975, na to se pak postupně rozvíjí absurdní příběh o úteku z vězení a nečakaném střetu dvou zcela odlišných gangů (skupina teroristů a dva utečenci z vězenci) v jedném letadlu, na konci máte spolu s hlavními hrdinmi pocit, že ta boží vůle v tom "svatém roku" opravdu zafungovala a to hned několikrát. Každopádně jsem rád, že zafungovala, protože v tomto filmu sice s vážným kriminálním tématem, ale v odlehčené náladě, jsem si optimistický konec snad od samého začátku přál. Film splnil svůj záměr dokonale, pobavil, ale zároveň mne též nečekaně přivedl k zamýšlení nad ukázkou jakési nespravedlnosti, jakožto si "věčný vězeň" z drobných zločinů mohl pozitívně vykoupiť svou minulost a vykonat významný dobrý skutek pouze díky dalším a daleko odvážnějším zločinům. ---------- ,,Ať mi Bůh i kamarád odpustí. Pán Bůh určitě, ale ten kamarád...!" :-) 90% (04.06.2019)