Kočka

Hutné psychologické drama, které se bolestně zařízne, projde až do morku kostí a neochvějně rezonuje. Žalostný pohled na předměstskou čtvrť koresponduje s vyhořelým vztahem starého manželského páru, jejichž bytí se zúžilo na rozdělenou kuchyň, zamčené skříňky a psaní lístků. Jean Gabin a Simone Signoret jsou v tomto drtivě smutném příběhu tak přesvědčiví, že jsem jim věřila každé gesto, každý pohled a trápila se s nimi. Kočka, obvyklý domácí mazlíček, tady odrazový můstek... (08.08.2019)

Reziser Pierre Granier -Deferre /Vdova 1971, La metamorphose des cloportes/ natocil silne dusivu psychopatologicku dramu. Je to najlepsi film rezisera Granier -Deferra, spolu s Heroinom 1970. Skvela Symone Sygnoret /Vdova/ a Jean Gabin /Sicilsky Klan, trilogia o Maigretovi/ hraju manzelov, ktori sice obyvaju spolocne jeden stary osumely dom, ale takmer vobec nekomunikuju a takmer vsetko delaji oddelene. Herecke vykony su skutocne obdivuhodne a rejza sa vyznal do remesla - film je natoceny fakt vyborne a skusenou rukou. Skoda len toho stareho osumeleho baraku, radsej bych privital luxusny palac plny depresivnej dusivej atmosfery. 100 % (23.07.2016)

Dusivé, ako ten prach po rozbúrenom dome. Doslova psychoteror zo života dvoch starých manželov bez akejkoľvek pozostalej lásky. Od začiatku film pôsobivo buduje symboliku rútiaceho sa života v uliciach s domami na zbúranie. Samostatné nakupovanie a život v jednom dome, samostatné postele v jednej izbe, spoločný pobyt skoro bez jediného slova v konfrontácii s minulosťou cirkusových artistov. Príchod malej "kočičky" do domu sa stáva hybným momentom, ktorý na jednej strane vyvoláva konflikt, na druhej strane jedine tento konflikt umožňuje Julienovi a Clémense ešte si nejakým spôsobom spolu nahlas prehovoriť. Ďalej už sa odohráva čím ďalej, tým mrazivejší vývoj vzťahu medzi opusteným Julienom, ktorý nachádza utešenie v drobnom zvieratku a útočisku u recepčnej blízkeho hotela, a tyranizujúcej, vypočítavej Cleménse. Krásne oči útulnej kočičky, vynikajúce herecké výkony Jeana Gabina a Simone Signoretovej, dychberúca výpoveď spoločnosti a silný prežitok bez jediného hluchého miesta. Film, ktorý prináleží k tomu najlepšiemu, čo vo francúzskej kinematografii vzniklo. (100%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) (04.04.2019)

Film, pri ktorom by aj starogrécki cynici krútili hlavou. Manželstvo je údajne prístrešok, do ktorého pri každej búrke trochu zatečie. Pod túto chabú strechu ale už zatiekli hektolitre a obidvaja manželia zožieraní hnevom pijú zo svojho pohára jedu plnými dúškami. Pre niekoho možno dovedené ad absurdum, pre niekoho až bytostne reálne... Až kým nás smrť nespojí. Či nerozdelí? (30.01.2017)

Psychologická dramata nevyhledávám, ale čas od času na nějaké chuť dostanu. A když je dobré, tak se zpravidla jedná o příjemné večery. Tohle dobré drama je. Ke všemu je krátké a kráčí po jasné cestě bez nadbytečných odboček. Hlavní herec i herečka jsou vynikající, tudíž i z výrazu tváře člověk chápe jejich motivace, a pokud je divák inteligentní(já), tak se dokonce dovede ochudit o častá "překvapení". Děj je brutálně jednoduchý. Dva lidé už jsou spolu příliš dlouho, takže láska zdrhla komínem a ze dvou lidí není nic víc než spolubydlící. Hledat štěstí jinde už nemá smysl, protože dokonce ani vercajk už nefunguje tak jak by měl. Člověk si začne vážit věcí, které měl až v momentě, kdy o ně přijde. Najednou se objeví skulina, kterou je třeba zalepit. A takové lepení častokrát nevydrží dlouho. Pánové a dámy važte si svých protějšků, nebo je alespoň připoutejte k topení, jinak vám mohou zdrhnout. Troufám si tvrdit, že se jedná až o strašidelně realistický obraz velké části manželství. A přitom je to tak jednoduché. Stačí komunikovat. Nikdo přeci nemáme za partnera telepata. Protože mám v poslední době vynikající náladu a bylo mi naděleno více štěstí, než dokážu unést, tak se přikláním spíše ke 4 hvězdám. (19.06.2017)