Kočka

Jeden z nejsmutnějších filmových příběhů, co znám. Tenhle film by měl být zakázán osobám, které nejsou v perfektní psychické kondici, mohl by je dovést k sebevražednému puzení, tak silnou má atmosféru. Nechce se mi vláčet s pověstnými nočními ptáky do Atén, abych zmiňovala perfektní výkony obou hlavních představitelů. Kočka je prostě filmová paráda, jakou uměl právě Pierre Granier-Deferre. Stejně, jako Klec (1975), řeší na malém prostoru a v minimalistických kulisách rozpad vztahu dvou lidí. (05.05.2011)

Dusivé, ako ten prach po rozbúrenom dome. Doslova psychoteror zo života dvoch starých manželov bez akejkoľvek pozostalej lásky. Od začiatku film pôsobivo buduje symboliku rútiaceho sa života v uliciach s domami na zbúranie. Samostatné nakupovanie a život v jednom dome, samostatné postele v jednej izbe, spoločný pobyt skoro bez jediného slova v konfrontácii s minulosťou cirkusových artistov. Príchod malej "kočičky" do domu sa stáva hybným momentom, ktorý na jednej strane vyvoláva konflikt, na druhej strane jedine tento konflikt umožňuje Julienovi a Clémense ešte si nejakým spôsobom spolu nahlas prehovoriť. Ďalej už sa odohráva čím ďalej, tým mrazivejší vývoj vzťahu medzi opusteným Julienom, ktorý nachádza utešenie v drobnom zvieratku a útočisku u recepčnej blízkeho hotela, a tyranizujúcej, vypočítavej Cleménse. Krásne oči útulnej kočičky, vynikajúce herecké výkony Jeana Gabina a Simone Signoretovej, dychberúca výpoveď spoločnosti a silný prežitok bez jediného hluchého miesta. Film, ktorý prináleží k tomu najlepšiemu, čo vo francúzskej kinematografii vzniklo. (100%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) (04.04.2019)

Depresivní drama o lásce, která nemiluje až za smrt. Formou i obsahem brilantní minimalistické podobenství o destrukci vztahu na pozadí destrukce města, kdy stárnoucí manželský pár umírá spolu se svým nuceně asanovaným domem, drcený vinami a výčitkami v soukolí prázdného vyhořelého života bez širší rodiny a marnosti úniku z něj. Svým způsobem věčné téma o kruhu, z něhož není cesty ven. . . . Atmosféře filmu kongeniálně napomáhá až trýznivá hudba Philippa Sardea - viz http://www.youtube.com/watch?v=mI_UvXbEfYo - kde však nemůžu si odpustit poukázat na podobnost motivu s "Písní lásky" Josefa Suka - viz http://www.youtube.com/watch?v=86u-6Xjm0AA - přičemž neříkám, že mi to zas až tak moc vadí. Krása! Obé... - - - P.S. K další tvorbě mistra P. S. jsem si s chutí naladil i tento výběr - http://www.youtube.com/watch?v=5leY4brYNCM&list=AL94UKMTqg-9AleedqtvpL_1FLZhV_iCDd - - - P.P.S. Až se igitátorovi chce zase jednou marně povzdechnout - jo, takové se kdysi točily filmy... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách kocouřích, po /dvojitém! - ano, musel jsem, i pro tu úžasnou scénu proměny kvetoucí ulice ze vzpomínek v reálné zbořeniště a předzvěst zkázy/ repete 11.3.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/ hodnocení 275., komentář zde jako sedmatřicátý - 13.3.2013) (13.03.2013)

Nejmrazivější emoční film "Staré Francie".! Pro svou neutěšenou atmosféru zchudlého předměstí francouzského velkoměsta. Pro tak silný emotivní zážitek, kterým si každý nutně musí projít, když jej shlédne. Bolí mne u srdce za ty dva, když si vzpomenu na plačtivou melodii zpovzdálí brutálních hádek a neúprosného života staršího páru, jež spolu více nemůže vydržet, ale za vším je jen silná láska, pouto, které však ani jeden z nich neumí již po těch letech vyjádřit a jen smrt nalezne pro oba odpověď. S naším Romeo a Julie je to vrchol filmové a tv tvorby.! (09.12.2006)

Láska z Juliena a Clémenceine již dávno vyprchala. Nyní jsou ovšem už příliš staří na to, aby začali znovu a jinak. Nemají si spolu co říct, společný život je dávno omrzel. Julien hledá útěchu u nalezené kočky, kterou ale jeho žena v návalu hněvu zabije. Vzájemná komunikace utichá nadobro, a tak si ani nedokáží přiznat, že v hloubi duše k sobě pořád přeci jen něco cítí. Jejich čas se ovšem nemilosrdně blíží konci. 70% (22.02.2009)