Kočka

Kočka - majestátná, krásná, mrštná. Přesně taková byla Julienova žena, bývalá akrobatka, když ji poznal. Jenže co zůstalo z lásky? Ponurý byt v bortící se čtvrti, dvě oddělená lůžka v ložnici a vůbec nic, co by si ti dva ještě chtěli říct. Clémence však na obraz svého mládí - kočku - žárlí. Přestože by nemusela, protože vlídná slova Juliena i jeho pohlazení čtyřnohé krasavice, patří právě jí. To ale Clémence nevidí, propast mezi nimi nemůže překonat zřejmě vůbec nic. (04.06.2013)

Gabin a Signoret jsou jedni z nejlepších herců co Francie kdy měla. Když je posadíte na lavičku do parku, je šedesát procent filmu už hotovo. Ale co dál? Bourací stroje jako metafora destrukce? A co dál? Kočka? To je zatraceně málo. Ve srovnání s Klecí či Zvláštním případem, které se Granier-Deferreovi vyloženě povedly je tento jen průměrný film. A když vezmu do úvahy i americké klasiky kde se řeší vztahové krize, tak se tato Kočka hned propadne rozpálenou plechovou střechou nebo se nutně musí bát Virginie Woolfové. Produkce: Lira Films (31.01.2019)

Potešilo ma, že ČT2 zaradila tento málo známy film do programu. Nie je to príjemný pohľad na dvoch seniorov, ktorí život spolu nahrádzajú životom vedľa seba a aj to im robí problémy. Pritom problémy nevznikajú v partnerovi, ale v nich samotných a keďže si to uvedomujú, vedia aj to, že riešenie nebude jednoduché. Príbeh je zasadený do búranej starej štvrte, ktorá uvoľňuje miesto novej výstavbe. Aj vzťah manželov pripomína búranie niečoho starého, akurát bez náhrady niečím novým životaschopným.Obe ikony francúzskeho filmu podali dôkaz o svojom špičkovom herectve. Filmu som dal štyri slabšie hviezdičky, pretože celkový obraz kazilo niekoľko drobných, zbytočných, ale neprehliadnuteľných nedokonalostí (29.01.2019)

Reziser Pierre Granier -Deferre /Vdova 1971, La metamorphose des cloportes/ natocil silne dusivu psychopatologicku dramu. Je to najlepsi film rezisera Granier -Deferra, spolu s Heroinom 1970. Skvela Symone Sygnoret /Vdova/ a Jean Gabin /Sicilsky Klan, trilogia o Maigretovi/ hraju manzelov, ktori sice obyvaju spolocne jeden stary osumely dom, ale takmer vobec nekomunikuju a takmer vsetko delaji oddelene. Herecke vykony su skutocne obdivuhodne a rejza sa vyznal do remesla - film je natoceny fakt vyborne a skusenou rukou. Skoda len toho stareho osumeleho baraku, radsej bych privital luxusny palac plny depresivnej dusivej atmosfery. 100 % (23.07.2016)

I destrukci lze podat kultivovaně, s nadhledem, mrazivým, chirurgicky působícím nezúčastněným, odosobněným pohledem a chladem. Chladem, který mrazí, rozkladem, z nějž cítíme hnilobu, ale také cosi stálého, přetrvávajícího. Vazby, které bychom chtěli zrušit vůlí, se ozývají v našem podvědomí a nevědomí, nezeslabeny, dále. A berou si svou daň. Zasmušilé zákoutí staré (pařížské?) čtvrti, postupně obestavované novostavbami rychle se rozrůstajícího velkoměsta, působí jako zhmotnělý anachronismus, ze všech stran utěsnaný před nárazy současnosti. Kocouří král, paprsek, udržující starému muži kontakt se životem, se stává předmětem nenávisti nešťastné, s životem se loučící stárnoucí ženy. Brutální vražda nevinného mňoukajícího kočičího stvoření, vyděšeného, nechápajícího dvounožčinu náhlou agresi, jdoucí za a přes meze jeho chápání a vnímání, erozi vztahu i životů, jež jsou na ni navázány, jen urychluje. Také zbylá pouta propadají smrtnosné hnilobě. Sevřené, civilně úsečné herectví obou protagonistů mrazí: jak svou precízností, tak údělem, který ztělesňuje. Spojeni v životě i v smrti. Jak romanticky to zní a jak velkou hrůzu to také nezávisle na sobě může reprodukovat! KOČKA je skutečně velkým zážitkem pro každého filmového fanouška, jakkoliv se jedná o pamlsek, který hořkne na jazyku. (07.06.2010)