Sľub

Po delší době velmi dobrý nový polský film. Poměrně kvalitní (i když rozporuplný, hodnocení pouze 4,8 z 10 na polském "čsfd" není náhodné), a strohý, osekaný scénář - je řečeno jenom to, co je důležité, minimum slovního i obrazového balastu. Suverénní režie, scény dlouhé tak akorát, vynikající realistická kamera. A nakonec to nejlepší, herecky i esteticky skvělá Eliza Rycembel, tak trochu polská Léa Seydoux. Vzhledem k pozitivní nejednoznačnosti a možnosti balancovat během filmu na různých úhlech pohledu mě docela mrzí ta trčící tezovitost ohledně neúplné rodiny jako jedné (nebo jediné?) z příčin dívčina chování. Ale na to už jsem si zvykl, oblíbená scenáristická berlička. Nejlepší scénou filmu je jednoznačně školní koncert v úvodu, tato píseň skupiny Brigada Kryzys totiž zvedá tep i bez kontextu s dějem (a ani nemusíte umět skvěle polsky). https://www.youtube.com/watch?v=OSG7azmGBtI (31.01.2015)

Poctivé evropské psychologické drama s celou parádou, u kterého se vlastně nedivím, že je k němu připsané i Dánsko. Jak kdyby ty filmové psycho postavy. přes ten svůj hygge přístup. vysloveně přivolávali, protože to, co se tady děje, to je na úrovni lidského průseru. Scénárista Magnus von Horn měl zřejmě hodně slušné připomínky. Když k nim ale přidáte polské reálie a herce a herečky, tak prostě nemůžete být zklamáni. Slib je prostě nefalšovaný nářez, který mi drásal nervy od začátku do konce. K tomu všemu bych ale hrozně rád přidal zjištění, že Dawid Ogrodnik je naprosto geniální. Není lepšího polského herce současnosti. Na druhou stranu...debutantka Eliza Rycembel se také slušně předvedla. Každému tedy dle svého uvážení a v rámci polské kinematografie solidní nadprůměr. (12.06.2018)

Polopatický film si hraje na sofistikované drama, ale představuje jen ponudnělý výčet různých klišé. 1) Spoiler. Divák pořád jenom čeká. Nejdříve čeká asi padesát minut, až se potvrdí, co se nabízí hned od první minuty snímku. Pak opět čeká, jestli se potvrdí to o Lile._____ 2) Nepřiměřeně vysoké hodnocení zde na ČSFD (68 %) přičítám nízkému věku mnoha hodnotitelů a z něho plynoucí menší životní zkušenosti. Stojí za zmínku, že film na IMDb má jen 48 %._____ 3) Na druhé straně za odsuzováním moderních komunikačních prostředků a sociálních sítí vidím určitou nevraživost části komentátorů k tomuto fenoménu, což naopak se zdá nasvědčovat vyššímu věku hodnotitelů. Těžko říci, jak to doopravdy je._____ 4) Svůj negativní vliv jasně sehráli nefungující Lilini rodiče. Jak moc ale si netroufám posoudit._____ 5) Spoiler. Film vlastně není špatný - masochistický vztah zamilovaného Janka vůči odporně manipulativní mrše Lile, plodu nelásky svých rozvedených rodičů, je vyjádřen dobře. Vadí mi ale jeho (mluvím o filmu) podbízivost, pokus o manipulaci s divákem, předvídavost. Jo a taky nerad sleduji lidi, kteří dělají nechutné věci, zvláště když v tom jedou skutečné city. (01.05.2021)

Postavu čtrnáctileté hlavní hrdinky Lily ztvárnila nadějná debutující polská herečka Eliza Rycembel, která předvedla naprosto výjimečný a vyzrálý herecký výkon, kterým zastínila i zkušené a starší kolegy a za tuto roli by zasluhovala nějakou cenu. Mrazivé drama z prostředí náctiletých, kteří spolu komunikují zejména prostřednictvím Skype a SMS, ukazuje jaké tragické následky může mít jedná nevinná chyba. (05.07.2014)

These kids today with their texting and murder... Slib vychází z režisérčina bezkonkurenčně přesného chápání puberty a vědění, že hormony utržené ze řetězu jsou schopny propůjčit ohromný význam i naprosté hovadině. Zatímco jinde by podobně vážný přístup k teenagerovskému emaření působil právem směšně, tady mu propůjčuje funkčnost extrémně vyhrocená zápletka, která svádí pozornost jinam a budí mylný dojem, že se budou typicky povýšeným středostavovským stylem reflektovat nějaké násilnické tendence moderní „facebookové generace“. Jenže s příchodem zdánlivě absurdního zvratu dojde k pochopení, že film ve skutečnosti nejebe do těch zlejch, blbejch mlaďochů, co si nikdy nehrajou venku a celý dny trávěj u počítače, nýbrž do současného fenoménu moderního nominálního rodiče, který potomstvo vnímá jako módní doplněk, o jeho výchovu neprojevuje nijak velký zájem a na první místo nestaví potřeby dítěte, nýbrž vlastní touhy, načež se strašně diví, že ten jeho emocionálně vyhladovělý parchant hledá lásku a pozornost způsobem, který normálnímu člověku přijde zcela iracionální. Jakožto přesvědčený zastánce myšlenky, že děti by se měly vydávat na zbroják, jsem z toho tudíž měla pochopitelně tak trochu orgasmus. (31.07.2014)