Komisár Maigret zúri

Komisař Maigret ve skutečnosti nezuří nebo minimálně svůj hněv dovede umně skrývat pod věčně zádumčivý tón s ironickým vtipem navrch. Ale vyšetřování včetně rozplétání a naplánoví akce jde mu výborně od ruky, pokaždé upoutá svou bystrostí, přesným smýšlením i milým nadhledem, Jean Gabin se pohybuje v této poloze s velkou grací jako doma a Michel Constantin jako hlavní záporák je tradičně rovněž klasa... Přestože většina filmu pojednává o policejním honu na zločineckou partu, kterou známe už od počátku, atmosféra těchto kriminálek v černobílém hávu na mě dýchá podmanivou atmosférou, že mě to stejně nenudilo, a já si Gabinova Maigreta ve společnosti rovněž schopných spoluhráčů užil i v posledním ze tří filmů. S odstupem času mě nejvíc překvapila dvojice pomocných vyšetřovatelů ve složení budoucího Funésova přihrávače Jacquese Dynama a představitela drsných záporáků Marcela Bozzuffiho na nezvykle kladné straně zákona v umírněné poloze. Konečně jsem film viděl i v originálním znění a tak jsem dodatečně ocenil i volbu autentické mnohojazyčnosti u vyjednávání mezi gangstery několika národností, kteří spolu mimo francouzštiny skutečně jednají anglicky i italsky. [85%] (03.09.2022)

Nádherně flegmatický vyšetřovatel v podání Jeana Gabina nešetří ironií a nadhledem, i když mu v revíru řádí americké podsvětí. On to vlastně tak úplně jeho revír není, protože oblast u Severního nádraží patří komisaři Verdieuxovi. Ale s tím se Maigret nikdy příliš nezalamoval. Byť mým osobním Maigretem je Cremer, musím konstatovat, že tenhle se Gabinovi obzvláště povedl. Co se obzvláště nepovedlo, je parafráze českého dabingu. Všichni zúčastnění by zasloužili umělecký trest smrti, ať jdou raději pást husy, tam toho snad tolik nezkazí. (01.07.2012)

Detektivka ze "staré školy" s vynikajícím Jeanem Gabinem v hlavní roli komisaře Maigreta. Klidně a přitom důrazně se prokousává případem, logicky a trpělivě skládá jednotlivé střípky. Je to ten typ detektivky, který spíše poklidně ubíhá, chvílemi to vypadá, že se zase tolik neděje a najednou zjišťujete, že se nemůžete odlepit od obrazovky. V naší kinematografii lze rozhodně najít obdobu takových detektivek, například Po stopách krve, Strach nebo Vrah skrývá tvář s majorem Kalašem (Rudolfem Hrušínským) v hlavní roli. (11.01.2009)

Známý komisař, který má v hlavě podrobnou mapu Paříže, začne vidět rudě až ke konci. A dle mého to není kvůli drzosti italo-amerických gangsterů, ulhaným svědkům, diplomatickým incidentům a imunitě chránící bídáky. Stačí se podívat na Bertrandka, který dráždil i komisaře Juvea a je jasné, že s tímhle materiálem se pracuje velmi těžce a je potřeba k němu projevovat shovívavost stejně jako k amatérským zločincům.. Gabin, přikrajující si chapadlo organizovaného zločinu k načepovanému ležáku bez pěny, je bezpochyby dynamem vyrábějícím stejnosměrné charisma, jenže tady ho Grangier vyslal do případu, který nemá sebevědomí a s potenciálem neo-noiru jen tak koketuje.. (04.01.2024)

Film nepostrádá napětí, dokonce i pár akčnějších sekvencí, má takovou tu správnou atmosféru "60.let po evropsku", ale přesto mu něco chybí. Na to, že mu nedám vyšší hodnocení má svůj díl viny i dabing, jehož česká zvuková stopa překrývá originální dialogy jen částečně a u anglicky mluvených pasáží vůbec, což má za následek, že místy divák slyší začátek věty francouzsky a pak teprve do toho vstoupí český překlad. To dle mého názoru filmu trochu ublížilo. Každopádně ale uznávám, že Jean Gabin je jako Maigret skvělý a nezapomenutelný. (29.06.2003)