Hrbáč

Jean Marais ve dvojroli Jindřicha Lagardéra a "Hrbáče" patří k dalším vydařeným romantickým filmům své doby. Myslím si, že žádnému z milovníků tohoto žánru nemůže ve filmotéce chybět, už proto, že je tam všechno to, co od tohoto filmu můžeme očekávat, dobré šermířské souboje, romantiku, lásku a především - šťastný konec... (07.02.2007)

Celkem zajímavý a poutavý příběh z dob vlády Ludvíka XIV. Musím pochválit dobré herecké výkony zúčastněných. V průběhu filmu jsem si říkal, proč se to vlastně jmenuje Hrbáč, ale tak od poloviny filmu jsem to pochopil. Z počátku jsem ani já nepoznal, kdo ten Hrbáč je, ale pak mi to došlo. :-) Jinak přišlo mi trochu ujeté, že Aurore se zamilovala prakticky do svého otce. Sice nebyli příbuzní, ale on ji vychoval, a tak je to trochu ujeté. (10.02.2019)

Dobrodružno-romantická klasika s intrigánskymi zloduchmi, hrdinom bez bázne a krásnymi ženami. Jean Marais podáva štandardný výkon a opäť si strihol dvoj rolu. Bourvil mi prišiel trocha otravný, proste nemám takéto "blbečkovské" postavy vo filmoch rád. Sú tu fajn súboje, natočené je to v pekných exteriéroch aj interiéroch, ale celkovo je to skôr taký dejový priemer plný rôznych klišé. 60%. (04.01.2022)

I malé žánry mohou mít své velké herce. Honza z bažin, jak zní doslovný překlad jména slavného francouzského herce, patří k zvlášť pronikavým příkladům této konstatace. Celý štáb odborných poradců, pečlivý, důkladný a přitom hranic žánru a jeho možností dbalý režisér André Hunebelle a navazující výborné herecké obsazení jen dotváří skvělou atmosféru filmu z doby posledního vzepětí francouzského "starého režimu". Nemá smysl opakovat to, co tu jiní již vyjádřili přede mnou. Snad jen to, že až virtuózní uchopení postavy Hrbáče je mimořádným činem i u tak skvělého herce, jakým Marais byl a jímž pro své stále početné diváky zůstává. HRBÁČ je dalším klenotem hvězdné doby klasického francouzského historického filmu, která začíná zhruba FANFÁNEM TULIPÁNEM a dala možnost k vyniknutí celé plejádě francouzské Thálie mužské i ženské. Zaznělo-li tu přirovnání k akčnímu filmu - za sebe dodávám, že ne nedůvodné - , je nutno upozornit na důkladnost zpracování, kvalitu scénáře a vůli po kvalitě, která tehdy pojila výrobní štáb, jemuž nebyl cizí ani smysl pro skutečný humor. (01.03.2008)

Jeden z mnoha francouzských šermířských filmů o lásce, zradě a pomstě ničím neurazí, ale ani nevybočuje z průměru. Zápletka ve stylu hraběte Monte Christa. Bohužel za ním ale silně pokulhává v načasování důležitých a pro soky nečekaných odhalení – všechno vyšumí tak nějak do ztracena. Dvě třetiny filmu se těšíte, jak padouši dostanou efektně a po zásluze na frak a pak je po všem, ani nevíte jak, žádné vzrušující emoce a vášně (v tomto žánru dost stěžejní)se nekonají. Navíc Jean Marais je už poněkud postarší (ale budiž) a herečka v dvojroli matky a dcery je sice nesmírně elegantní a půvabná, ale ve chvílích, kdy hraje matku, by se nějaká ta vráska v rámci zachování alespoň minimální důvěryhodnosti hodila (maskéři asi zaspali) (29.08.2004)