Hrabě Monte Christo

1. díl: Jsem rád, že se televize Barrandov odhodlala promítnout o rok mladší seriál, který z tohoto snímku vychází (nebo je to možná jedno a to samé, jsem z těch 183 minut docela zmatenej, protože jen první díl má skoro dvě hodiny). Seriál jsem totiž naposledy viděl jako malý kluk a když jsem po přečtení originální Dumasovy knížky pořád slýchal, jak je verze s Maraisem ta nejlepší, nemohl jsem se dočkat, až ji konečně (zase) uvidím. A jsem zatím spokojen, i když ta pasáž s Abbé Fariou mohla být delší (hlavně mi chybělo jak ho to všechno učil, atd.). ***** 2. díl: Ani druhý díl v ničem nezaostává za tím prvním, přesto jsem však měl pocit, že především závěr se seběhl v až neuvěřitelně kvapíkovém tempu. Ale co, je to jen malá kaňka. **** a půl Celkové zhodnocení (průměr 4,75): Ano, utvrdil jsem se ve svém názoru, že Hrabě Monte Christo z roku 1954 se Jeanem Maraisem v hlavní roli je zatím tím nejlepším a nejvěrnějším přenesením Dumasovy knihy na filmová plátna. Tudíž zasloužených pět hvězdiček. (08.09.2011)

Knihu jsem nikdy nečetla, přišla mi moc tlustá a vždycky jsem to po prvních 30 stranách vzdala. Když jsem došla k tomuto filmu, řekla jsem si proč ne, jelikož ani film o Monte Christo (omluvám se, ale vážně nevím jak Christo skloňovat) jsem nikdy neviděla. A musím říct, že díky tomuto filmu už mi asi zůstane navždy vrytý do paměti. Řekla bych, že ho nejspíš ani žádný jiný snímek o tomto hrdinovi nepředčí a myslím, že se ani na jiný dívat nebudu:) Jak říkám i příběh mi přišel vcelku zdlouhavý a místy nudnější, ale tento film mi ho podal mnohem živěji. Kvalitní, ale pro mě 3,5* prostě to není můj šálek čaje. (13.10.2011)

Když se vysloví jméno Edmond Dantes, každému je okamžitě jasné, o koho se jedná. Hrabě Monte Christo je další z několika známých a legendárních francouzských dobrodružných románů nesčíslněkrát předělaný do filmové i seriálové podoby, který je filmaři přitahován dodnes. Filmová verze z roku 1954-55 je rozdělena do dvou celovečerních dílů a hlavní role se zhostil Jean Marais, který byl v takovýchto historicko dobrodružných filmech jako doma. Mercedes Herreru si zahrála u nás ne zrovna známá Lia Amanda. První díl má podtitul ´Zrada´ a druhý ´Pomsta´. A tím je v podstatě řečeno vše. Režisér Robert Verney tento román sfilmoval už v roce 1943 a to taktéž do dvou celovečerních dílů, avšak spíše v konverzačním kabátě a samozřejmě vlivem doby černobíle. V padesátých letech již měl možnost použít barevný filmový materiál, čehož náležitě využil. Připomínat děj je už dávno nošením dříví do lesa, takže se rovnou podíváme na styl zpracování. Na kostýmní snímek není co vytknout. Doba, kdy se děj odehrává, je i po výpravné stránce uvěřitelná, i když je fakt, že se tvůrci do nějakých složitostí zase až tak moc nehrnuli. Moc neuchvátí ani děj jako takový. Snad každý by očekával výraznou dramatizaci a určité napětí a emoce v rámci intrik, ale bohužel se toho nelze dočkat. Verney se zkrátka držel svého předchozího díla, i když určité scény pojal jinak a lépe, ale celkovému vyznění to stejně moc nepřidalo. Nepomohl tomu ani Marais, který je svou přítomností diváckým tahounem k tomuto snímku. I přes celkovou tříhodinovou stopáž bylo ledasco z románu vynecháno, což lze v rámci hlavní dějové linky o vykonání pomsty pochopitelné, ale právě v rámci tak dlouhé stopáže některá místa prostě vypadají zcela zbytečně chudě. Ne, svým způsobem snímek není zas až tak špatný, jak by mohlo vyniknout. Divácký potenciál má především v jednoduchosti a jednoznačnosti v rámci námětu k pohodovému diváckému odpočinku bez nutnosti na dějem složitě přemýšlet. Dobrodružná klasika, která moc nenadchne, ale pro porovnání s ostatními za shlédnutí určitě stojí. (12.10.2020)

Monte Christa mám zafixovaného jako nasraného chlapa, kterého žene pomsta. Muže, který přežije jen díky čiré nenávisti. Ta nenávist z této verze nečiší...Jean Marais i samotný scénář mi přišel bez náboje, jako pouhý odvar nenávistného a neoblomného Monte Chritsta v podání Chamberlaina. Trochu zklamání... (18.10.2012)

Já mám sice největší slabost pro verzi s Gérardem (Depardieu), ale tahle verze, kterou jsem ke své hanbě viděl až teď, jí velmi úspěšně šlape na paty. Nejen že má mnohem charismatičtějšího Jeana Maraise (který za 18 let v pevnosti If nejen, že nezestárnul, ale ani nijak neochabnul na těle) a úžasnou atmosféru. Kulisy a vedlejší herci sice můžou občas působit směšně, ale výprava je skvělá a díky rozdělení do dvou částí to působí nenásilně a i přes docela dlouhý úvod ty tři hodiny utečou jako nic. Drží se to předlohy, tahle verze je rozhodně nejklasičtější a já jsem rád, že se na takové filmy alespoň na ČT nezapomíná, neboť je to nadčasové, nádherné, má to Fandora a prostě je to klasika všech klasik, takové příběhy a obzvlášť takhle nádherně a fakt nesmírně kvalitně natočené, tu budou věčně. A je to jen a jen dobře. Klenot francouzské kinematografie a jeden z největších pokladů, který tam natočili. 100%. (04.06.2016)