V zajatí démonov 2

Je skutočne náročné nájsť príčiny, pre ktoré by sa dalo pokračovanie "Conjuringu" kritizovať. Wan je bez pochýb majstrom v budovaní atmosféry, čo preukazuje od samého úvodu. Hluchých pasáži je síce pomenej, no mňa osobne mrzí fakt, že ani tento krát na svojom rukopise nič nezmenil, ide si podľa vlastnej šablóny, pričom by sa dalo povedať, že sa až na mierne úpravy neustále kopíruje. Taký "Insidious" cítiť snáď na 100 honov. Niekedy mi to dokonca príde, akoby sa bez akejkoľvek snahy iba viezol na "víťaznej vlne", kedy mu väčšina skočí na ten istý "špek". Niektoré lakačky na počudovanie príliš predvídateľné, no môžte mi veriť, že sa objavia aj také, pri ktorých vás určite zdvihne zo sedačky. Napriek počiatočným vetám by sa mohlo zdať, že je zo mňa cítiť nespokojnosť. Ale nie je to tak. Dnes zo dňa na deň spatrí svetlo sveta kadejaká lacná kokotina z pochybného festivalu, kde všetci zhúlení čumia na plátno, pričom následne rozdávajú hviezdy jak karty na mariáši, takže pri takto vysoko kvalitne spracovanom snímku by bolo nižšie hodnotenie ako 4 ☆ zrejme krivdou. Od úvodu bavilo, nenudilo, dočkal som sa takmer všetkého čo som od daného subžánru očakával. Do budúcna snáď len malá rada tvorcovi, chcelo by to trošku zmenu. (09.06.2016)

S viac ako dvojhodinovou stopážou, rozvetveným dejom s množstvom rôznych démonov a s maskou "skutočných udalostí" je The Conjuring 2 dokonalý príklad toho, keď tvorcovia vo vidine nakrútenia zásadného príspevku do žánru precenenia vlastné schopnosti. Jeden by si aj pomyslel, že dnes proste nemožno nakrútiť seriózny horor o posadnutí démonmi či duchmi, no letmá spomienka na The Pact, Lights Out, či božský Hereditary odhalí priemernosť série The Conjuring. Áno, je to určite lepšie než hociktorý diel Insidious (menej ľakačiek a lepší vizuál), no The Conjuring 2 nie je ani tak monumentálnym epickým hororom, na ktorý sa hrá, ako skôr tisíckrát videnou nudou a klišé, kde ultimatívnou zbraňou na démona je (SPOILER) jeho vlastné meno, ktoré predtým dobrovoľne povie. Ha ha ha! (/SPOILER) (06.11.2018)

Big bloody mouse or big bloody hoax? Ani jedno, vy skeptici! Kde je Spookie Wan, tam poctivě straší.. Pravda ty postupy nejsou nějak extra originální (asi jako když slyšíte ve filmu The Clash jako londýnské intro), ale když on všechny ty špatně namazané panty, dětské chichotání, sami se pohybující hračky i všemožné jump scare aktivity (ač zkušení vědí, že když se kamera za pár sekund vrací na místo, kde před chvílí nic gatě do hněda zabarvujícího nebylo, tak tam nyní něco takového bude) zvládá způsobem, který hororoví fandové, hledající děs jinde než v lázních krvavé explicity, chtě nechtě musí ocenit. Akorát nevím, jestli byla překvapivější na žánr poněkud nestandardní délka a nebo to, že jednou z nejsilnějších scén v hororovém filmu je písnička od Elvise.. Škoda jen a teď trochu vyzrazuji, že o Warrenovi, kteří nemohli dlouho přijít na jméno démona a přitom ho měli v Americe všude po domě poskládané z písmen, se informovaný divák nemůže vůbec bát a nasraná řádová sestra se vrací do pekla za patnáct sekund včetně zabalení zubního kartáčku a pyžama.. I přes tu chválu mám však pocit, že haunted house je už pro Wana terminologií našich nepřizpůsobivých spoluobčanů „vybydlený“ a měl by popřemýšlet o změně původu a podstaty děsu ve svých filmech. Jen tu změnu nedělat nějak rychle a zběsile.. (20.06.2016)

Takže to co v jedničce - Poltergeist, Exorcist a k tomu zubatá jeptiška. Nemohu si pomoci, ale strašidelné to prostě není a závidím těm, kdo se báli. Mně přišla většina filmu k smíchu a korunu všemu nasadilo oblíbené trapné tvrzení: podle skutečné události. Snad tomuhle v 21.století už nemůže nikdo věřit! Atmosféra nefunguje ani když je ticho, ani když padají činely na zem. Prostě pohádka pro děti, kde se nakonec opět nikomu nic nestane. A to ten zaostřený kmen vypadal slibně! Já dávám dvě hvězdy jen za obstojnou kameru a za hudbu, čímž myslím Clash, Elvise ...a dobře, tak i Bee Gees. (09.09.2016)

Když si na začátku všeho uříznete půlku čerstvě grilovanýho kuřete s tím, že ho v průběhu budete udlabovat a v závěru zjistíte, že je pořád celý! Ano, James Wan vrací horor tam, kde byl před třiceti čtyřiceti lety - do dob Poltergeista, Věci, Osvícení nebo Přichází satan. To, že jeho filmům chybí originalita a že využívá stále stejný postupy a klišé, dokáže dokonale kompenzovat formou a prací s napětím, kamerou, herci, hudbou a světlem, přičemž tady je evidentní i slušnej scénář (právě tak tomu bylo i kdysi). I kdyby mělo pod jeho vedením vzniknout dalších deset dílů, budu mu to pořád žrát! (04.09.2016)