Železná maska

Lehce omšelá kostýmní podívaná, která si mě však získala tím, že se absolutně nebere vážně. D’Artagnan je v podání Jeana Maraise přesně tak lehkovážný a hravý, jak jsem si ho vždy představovala, a to přestože Marais už tady není žádný zajíček. Jeho snaha konečně se spojit (dejme tomu) s paní svého srdce, je pořád roztomile dychtivá a opravdu jsem mu přála úspěch. Leč, když Francie zavolá, přehluší i volání lásky…..   Svižně oddychová záležitost, u které mi ani nevadí nepříliš nosný či inteligentní děj. SHRNUTÍ: Když se ti dějiny motají do milostného života. (25.08.2021)

Každá filmová verze Muže se železnou maskou je jiná. Tahle je jemně romantická, ale spíše komediální a s velkým nadhledem. Bohužel ale chemie mezi Maraisem a kráskami (kráskou) tentokrát příliš nefunguje, železná maska nemá správné grády a závěr tak nějak vyšumí do ztracena. Jean Marais odehrává svůj standart, ovšem s přehledem jej zastiňuje Jean Rochefort - ten si roli opravdu užil. Milá, ale spíše nostalgická podívaná. 60%. (17.02.2008)

Je to příliš dlouhé (více než dvě hodiny!), takže kdyby to bylo kratší, zcela jistě by to i rychleji uteklo, takhle to bylo občas zbytečně natahované. JInak je to ale vcelku sympatická poloparodie (protože napůl se to bere docela vážně). Jean Marais je tradičně perfektní, trochu si tady utahuje ze svých typických rolí, ale tenhle D'Artagnan mu sednul. A mně taky, sympaťák jak vyšitý. Zápletka se záměnou dvou bratrů je nakonec taková vedlejší, ale vůbec to nevadí, protože Francouzi natočili další plmokrevné, sympatické dobrodružství s fajn akčními scénami a přidali i špetku svého typického humoru. Takže ve výsledku jsem velmi spokojen, protože tohle je prostě tak sympaticky namíchané vším možným, co by měl film tohoto žánru mít, takže stěžovat si nemůžu. Naopak, mohu jedině doporučit! 75%. (04.05.2019)

Marais dabovaný Štěpničkou je neodolatelný i po letech. Nadsázka, když jeho dáma vybaví mušketýry slušivými oblečky, aby nebyli jako trhani. Ovšem popis bitvy jak román na pokračování. Dobývaná žena: „Bojím se o sukně i o své zásady.“ Jen tu D’Artagnanovi chybí další mušketýři. Oblíbené úsloví „Měla jste mne vidět před dvaceti lety“. Nejlepší výkon ovšem podává Jean Rochefort. „Chci ho za každou cenu. Živého či mrtvého. No, mrtvého bych raději,“ říká kardinál. Film je zářným příkladem toho, že poslouchat za dveřmi se vyplácí. Nejen služkám, ale i králům. Nebo alespoň jejich dvojčatům. Dobrá scéna, když lapkové okradou lapku. Představitel Ludvíka je ovšem tuctový, ne francouzsky šarmantní. Stejně tak Isabelle, i když i ta zaperlí: „Tak tedy on není on a on mne stále miluje.“ Maraisovi je ve filmu skoro padesát a hraje uvěřitelného čtyřicátníka, na koni mu to vyloženě sluší. Rozesmála mne scéna s podřezaným mostem. A samozřejmě neustále přerušované Maraisovy námluvy. Nakonec se ani neožení, že. Nejspokojenější je patrně Rochefort - v masce - a v Bastile. Leč v hojnosti. Kuchař tam prý byl skvělý. (16.06.2008)

Takto podobně vypadala většina románů Alexandra Dumase, Paula Févala či Eugena Sue. Logika utekla na konec světa a žezlo přejal barvitý děj s náhodou jako hlavním hybatelem děje. Marais prokazuje, že zahraje i fanfaronského gaskoňce v letech - chraplavě kleje a neustále kecá a kecá (je to přece šlechtic ze zapadákova). Škoda, že občas souboje připomínají Spencera s Hillem - hlavně ta ke konci na starém zámku. Ale Maraisovo závěrečné vyznání při souboji je neodolatelné. A pokud si mám vybrat mezi českou lidovostí reprezentovanou Troškovými filmy a francouzským šermířským dobrodružstvím pro lid, Francie vyhrává na plné čáře. (18.12.2009)