Burácení

Tenhle film má několik drobných vad, které mi brání mu dát absolutorium. 1. Stále hnusnější Šantala, na kterou jsem si vypěstil slušnou alergii, především na její třiceti léty v Brně broušený roztomilý pržízvuk. 2. Scénář, který naznačuje a nepředkládá konkrétní cesty a důvody, by měl toto pravidlo ctít všude. Silnou stránkou je naopak výběr herců. Hájíček je super, mám ho rád už z Huberta Macháně, spousta další je taky skvělých, je tu pár super překvápek: parádní Richard Müller, Kuba Kohák, který dokázal vrátit čas o 30 let, klasicky skvělý Javorský... nějak mi nesedělo jen pár statistů, ale dalo se to přetrpět. Skvělá a nejlepší je hudba, Krucipüsk chválit netřeba, ten je super vždycky. Osobně mě hodně zaujal Petr Brant, který mé pozornosti zatím unikal. Takže díky za objev, u mne máte 4 3/4* (29.06.2015)

Nestačí něco prožít, je třeba umět svůj zážitek předat divákovi. 1) První, co upoutá pozornost, je příšerný zvuk Pavla Dvořáka, kdy dialogům není moc rozumět. 2) Ono to nakonec ani nevadí, protože se tu nic neděje. Příběh zůstal někde v etapě námětu. A chlapi na motorkách přece zbytečně nekecají, že? 3) Třetí problém je jakýsi nádech amatérštiny - herecké výkony i způsob režie chvílemi působí, jako by šlo o dílo nepříliš talentovaného studenta FAMU. 4) Judista a úspěšný fotograf, 43letý Adolf Zika (scénář, režie) natočil svou celovečerní prvotinu na motivy vlastních zážitků z vězení. Pobyt v base se však ve filmu neobjevuje, jen v jakýchsi předfilmech, na které se po zhlédnutí hlavního filmu ale vůbec nemám chuť dívat. 5) Film je v detailech pěkný, zajímavý, místy i vtipný. Scéna ve vesnické hospodě s Jakubem Kohákem jako hospodským je parádní, i když nefunkční. Snímek má svou atmosféru. Pointa je rovněž roztomilá, i když zbytečně polopatická a naroubovaná. (15.08.2016)

Včera jsem to viděla podruhé, neb to dávali v televizi. A předem upozorňuji, že při hodnocení teď budu velice až převelice neobjektivní, ale z původních tří hvězd (už tehdy protekčních), tomu sypu jakožto srdcovce plný počet. Ano, ten film má většinu myslitelných much, které vás napadnou, ano, scénář je slabota, ano, skoro všechny postavy tam jednají nelogicky, ano, hlavní zápletka nedrží pohromadě - a je natolik vykonstruovaná (nebo-li blbá), že jí prostě uvěřit nelze, ano, za závěr by se snad nemusela stydět ani Rosamunde Pilcher. Ale dohromady je to velká a osvěžující jízda Tomáše Hajíčka, přímo oslava chlapství. Režiséři by si ho měli mnohem víc půjčovat, snad by se u Krucipísků nezlobili. Vypadá a chová se jako chlap, což se v českých filmech opravdu vidí málokdy, a překvapivě je schopen i citlivě hrát. Když jsem se na to dívala podruhé, už jsem ani nepřemýšlela o ději, jen jsem si vychutnávala kultovní okamžiky (objednávání oběda v hospodě, traktoristu Richarda Müllera, setkání v lékárně, přepadení benzínky). (07.08.2016)

Holky a mašiny, ideální látka pro rockové videoklipy. Na celovečerní film je to ale bohužel málo. Ostatně i film je nejlepší v klipově stříhaných pasážích, protože samotný příběh toho moc nenabízí. Tomáš Hajíček to v pohodě utáhne svým chlapáckým charismatem, a vlastně tu působí přesvědčivěji než Chantal Poullain a Vica Kerekes dohromady. Co si myslet o traktoristovi Richardu Müllerovi, vlastně netuším. Mnohé bylo nakousnuto, ale opuštěno, a nakonec přišel směšný konec jak z nějaké soap opery, který to stáhnul zpátky do průměru (50%). (18.09.2020)

244. První zhlédnutá filmová novinka v letošním roce, a hned v několika ohledech překvapující, už jen tím početněji zaplněným promítacím sálem a k tomu při letmém pohledu převážně diváky, kterým měl být příběh a charakter hlavní postavy určitě bližší než mě, cítil jsem se spíše jako strpěný host společnosti lidí, kteří motocykl a jízdu na něm víceméně nadřadili ve svém životě nad cokoliv ostatní a své sdruženi ve společenství podobných je pro ně významným vyznáním odlišnosti nebo jakýmsi potvrzením výjimečnosti, možná právě taková mimořádná účast byla jedním z příkladů jakého si skupinového ztotožnění, vyjádření klanové sounáležitosti, tak význam díla i obecně vnímám, proto zřejmě opět ta výrazná rozpornost hodnocení, je spíše vyjádřením míry sympatií, než odrazem opravdové kvality díla, myslím, že právě to je tím zásadním problémem, teď, s odstupem, si uvědomuji, že je to dílo spíše pro diváka s jinými nároky, ale určitě to není dílo, které si oprávněně zaslouží tak silné odsouzení, že bylo spíše velmi odvážným a tedy i obdivuhodným filmařským počinem, který časem ještě zřejmě přehodnotím. (05.01.2015)