Drakula

U tohoto Drakuly by měla být poznámka: volně podle předlohy Brama Stokera, slovo volně zvýrazněné třemi podtržkami a velkým vykřičníkem. Chápu, že každý autor touží zaujmout svým osobitým pojetím.. Potom záleží na tom jak. John Badham pojal draculovskou klasiku stylem…“tlačit na pilu“ – bez nabroušené pily(a bez pravidla ukázat Draculovy špičáky). Prohození Miny „Van Helsingové“(považte: ta zaslepenost) s Lucy… ale i mnohé jiné závažnější zásahy, které už nelze přehlédnout; a o co obsáhlejší změny se pokouší, tím rychleji se vytrácí míra tolerance. Jakékoli „inovátorství“ podobného ražení nezachrání ani tak zvučná jména hereckých představitelů, jakými jsou Laurence Olivier, nebo Donald Pleasence. To je smutná bilance pro tak vděčný a stále přitažlivý námět. (11.10.2010)

Vzpomínám si, že tuto verzi Draculy jsem poprvé viděla, když mi bylo dvanáct. Nikdy nezapomenu na to, jak se Frank Langella plazí po zdi s vyšinutým výrazem ve tváři a vydrápává nehty okenní tabulky. Film s výbornou atmosférou, který mě přinutil spát s rozsvícenou lampou... Jako by v některých pasážích vyskočil z třígrošových hororových romantických románků, což je na něm moc hezké. (05.02.2007)

Badhamův Drákula doplácí kromě příliš pietního zpracování na své stáří. Je to s ním jako s autem. Padesát a více let staý vehikl bude už navždy ceněným veteránem, zatímco dvacet let starý auťák je bezcenný vrak. Pro filmové fanoušky zhýčkané možnostmi moderních trikových technologií obsahuje Drakula příliš málo efektů a pro milovníky klasiky ještě není dost starý na to, aby se stal objektem adorace. Režisér Badham pojal svého Drákulu spíš jako romantický milostný střet v hororových kulisách. Jeho hrabě je spíš takový floutek a vášnivý milovník, který svým obětem ubližuje jen jakoby mimochodem a někdy vlastně nerad. Tím ovšem svého zlosyna Badham zlidštil, není to zkrátka takový děsivý netvor, vlastně spíš tragická postava. Romantizujícímu pojetí odpovídá výběr exteriérů i (dobrých) hudebních motivů. Režijně je to pojaté jako artová záležitost, tím se ovšem Badham vzdal lákavých možností využít prvků "pokleslé" erotiky - milostné scény jsou snímané přes červený filtr. Herecky slušně a zajímavě obsazené, Franku Langellovy nicméně chybí větší dávka záporného charisma. Celkový dojem 65 %. (05.01.2008)

Pro mě nejlepší zpracování Draculy, které jsem viděl. Přes jeho působivost, pochmurnost, kterou bych řadil ke starým časům éry Hammer films. Frank Langella v roli Draculy je také hodně přesvědčivý, jeho neustálé těkání očima je démonické. Pamatuju si, že když jsem film viděl poprvé někdy ještě za bolševika v České televizi, tak úvodní scéna na palubě lodi uprostřed moře mě doslova fascinovala. I po letech to má neskutečnou atmosféru, kterou podtrhuje naléhavá a dramatická hudba Johna Williamse. Také různé barvy a filtry na kameru, které se v jednotlivých záběrech střídají dodávají démonickou pochmurnost a vůbec celková výprava filmu a obsazení (Laurence Olivier jako Abraham van Helsing nebo Donald Pleasence jako otec Lucy) je na vysoké úrovni. Lezoucí Dracula po stěnách hradu, pochmurný interiér Draculova sídla, netopýři, pavouci, katakomby pod hřbitovem - všechno nádherná pastva pro oči. Copolova verze se oproti tomuto dílu může jít zahrabat. Je to ovšem pouze věc názoru a já si za tímto názorem pevně stojím. (10.09.2017)

Mě tahle verze přišla taková nemastná neslaná, takže celkově na mě ten film neudělal výraznější dojem až na jednu scénu, kdy jde van Helsing po svojí dceři a narazí na ní v tom podzemí - musim se přiznat, že napoprvé (bylo mi asi 11) mě Mína neskutečně vyděsila a ani v pozdějších letech jsem z ní neměl dobrej pocit, ale to bylo asi tak vše, co mi ten film dal. Je to průměr. (22.03.2008)