Drakula

V první řadě musím napsat, že Frank Langella je naprosto skvělý Drákula a každý jeho pohled, každé gesto, každý krok jsem si užil. Vrchovatou měrou k tomu přispěla hutná atmosféra z dílny Johna Badhama podpořená hudbou Johna Williamse a o řadě scén nejde říct nic výstižnějšího, než že jsou nezapomenutelné (například Drákulovo první slézání domu je hororová extratřída). Co se týče příběhu, ten Stokerovu předlohu sice ctí, ovšem zároveň ji pořádně zohýbal. Ale asi chápu, proč tvůrci něco (pro někoho) tak rouhačského provedli. Chtěli diváky znalé předlohy překvapovat a tím pádem i více děsit. A mně nezbývá než konstatovat, že se jim to povedlo. (15.06.2015)

U tohoto Drakuly by měla být poznámka: volně podle předlohy Brama Stokera, slovo volně zvýrazněné třemi podtržkami a velkým vykřičníkem. Chápu, že každý autor touží zaujmout svým osobitým pojetím.. Potom záleží na tom jak. John Badham pojal draculovskou klasiku stylem…“tlačit na pilu“ – bez nabroušené pily(a bez pravidla ukázat Draculovy špičáky). Prohození Miny „Van Helsingové“(považte: ta zaslepenost) s Lucy… ale i mnohé jiné závažnější zásahy, které už nelze přehlédnout; a o co obsáhlejší změny se pokouší, tím rychleji se vytrácí míra tolerance. Jakékoli „inovátorství“ podobného ražení nezachrání ani tak zvučná jména hereckých představitelů, jakými jsou Laurence Olivier, nebo Donald Pleasence. To je smutná bilance pro tak vděčný a stále přitažlivý námět. (11.10.2010)

Pokusím se na chvíli oprostit od faktu, že nadevše zbožňuji Coppolovu verzi z roku 1992 a to po všech stránkách - herecké, hudbě, výpravě a efektů. Jako předloha posloužila nikoli verze románová, ale divadelní zpracování, ze kterého se ostatně odvíjela už verze s Lugosim (kterou rovněž nemusím, konverzačka, do které odpudivý Maďar háže ksichty). Zcela odpadá dění na Draculově hradě (ty tři upírky fakt můžu, jejich absence znamená body dolů:) a začíná se rovnou na lodi, na které hrabě pluje do Anglie (a mimochodem úvodních pár minut jsem viděl jako dítě a to vstávání z rakve na mně docela zapůsobilo). Langella nám poté představuje svého Draculu jako takový spíše salonní typ a na jeho vzhled a chování je třeba si chvíli zvykat (a jeho způsob hypnózy pomocí gest stojí za to). Obrácené role Miny a Lucy působí jako vhodný moment pro procvičení svalů pohybující obočím, Pleasance mi přišel divný, Olivier taky a zrychlený konec, ke kterému dochází už na lodi a nikoliv na hradě, taky moc nepotěší. Pravdou je, že maskování proměněné holčiny se docela povedlo. Finální verdikt: Verze z roku 1992 zůstává i nadále králem draculovských filmů a mou srdcovkou. (07.08.2009)

Brama Stokera jsem četla hodněkrát a nejmíň tolikrát jsem viděla i Coppolovu verzi, aby mě pak nechávalo chladnou, že tu z Lucy udělali dceru doktora Sewarda a Mina je Van Helsingova dcera.. Krom toho se tvůrci nevím proč chtěli vyhnout cizině a tak Drákulův hrad situovali hned vedle blázince v Carfaxu, ale pro seznámení s upírskou tématikou to není špatné, několik scén je dokonce excelentních. Dalším plusem je nesporně Laurence Olivier jako Van Helsing, obdivuhodně si nacvičil neanglický přízvuk. Váhám mezi 3* a 4*, ale za ten konec, kde se SPOILER SPOILER zřejmě rozhodovali mezi happy-endem a hororovým koncem a přiklonili se k tomu druhému, dám nakonec 4*. (03.05.2014)

Badhamův Drákula doplácí kromě příliš pietního zpracování na své stáří. Je to s ním jako s autem. Padesát a více let staý vehikl bude už navždy ceněným veteránem, zatímco dvacet let starý auťák je bezcenný vrak. Pro filmové fanoušky zhýčkané možnostmi moderních trikových technologií obsahuje Drakula příliš málo efektů a pro milovníky klasiky ještě není dost starý na to, aby se stal objektem adorace. Režisér Badham pojal svého Drákulu spíš jako romantický milostný střet v hororových kulisách. Jeho hrabě je spíš takový floutek a vášnivý milovník, který svým obětem ubližuje jen jakoby mimochodem a někdy vlastně nerad. Tím ovšem svého zlosyna Badham zlidštil, není to zkrátka takový děsivý netvor, vlastně spíš tragická postava. Romantizujícímu pojetí odpovídá výběr exteriérů i (dobrých) hudebních motivů. Režijně je to pojaté jako artová záležitost, tím se ovšem Badham vzdal lákavých možností využít prvků "pokleslé" erotiky - milostné scény jsou snímané přes červený filtr. Herecky slušně a zajímavě obsazené, Franku Langellovy nicméně chybí větší dávka záporného charisma. Celkový dojem 65 %. (05.01.2008)