Captain America: Občianska vojna

Film by se klidně mohl jmenovat Avengers 3 (pokud oželíte Hulka a Thora). Zavádějící název je nicméně jeho nejmenší problém. K zemi táhne Občanskou válku kvantum postav, mezi nimiž bratři nedovedou vyvolat a udržet stejné jiskření jako Joss Whedon. U mnohých aktérů je příliš zjevné, že jsou zde jen proto, aby mohli sehrát větší roli v některém z příštích marvelovských filmů (stěží půlminutové WTF cameo Marisy Tomei, Martin Freeman, William Hurt). Nejnosnější antagonismus, přiživovaný při každém jejich filmovém setkání, tedy nevraživost Starka a Rogerse, je pak naplno rozehrán až v závěru, byť dost šikovně, abyste přinejmenším chvíli váhali, kdo držet pěsti. Poslední akt, kdy se různorodé vyprávěcí vzorce (týmová akce, whodunit, špionážně-politický thriller) spojí do poměrně ústrojného celku, výsledný dojem hodně vylepšuje i přes nezanedbatelnou idiocii padouchova uvažování (anebo proč dělat věci jednoduše, když svůj plán můžete založit na předpokladu, že se určitá postava po odhalení určité informace zachová určitým způsobem). Mnohem jistější než ve vztazích mezi superhrdiny jsou bratři v akčních scénách, uspokojivě rozmanitých a přehledných, a v promyšleném zatajování a odhalování informací (takže budete i se znalostí zbytečně moc prozrazujícího traileru až do konce něčím překvapováni). Akce na druhou stranu vždy trvá déle než je třeba a nejepičtější scéna je do filmu vsazena vyloženě jako odměna pro fanoušky, kdo zhlédli všechny dosavadní tituly z marvelovského univerza. Po chvíli se z ní stává únavně dlouhý superhrdinský showrell (co všechno umí, předvádějí hlavně Ant-Man a nový Spider-Man), který ani jeho aktéři neberou příliš vážně a za každou větší ránu se svému soupeři pro jistotu omluví (jen chudák Rhodes dopadne trochu hůř, než by odpovídalo celkovému pojetí scény). Hlavně, že při ní neumírají nevinní civilisté, jejichž existenci Avengers konečně vzali na vědomí. Po předchozích filmech tento záchvěv humanismu působí jako neupřímná snaha vyhovět poptávce proměňující se podle nálady společnosti. Občanská válka ani ničím víc než poctivou snahou vyhovět poptávce není. Kromě vyšších nároků na diváka, který se tentokrát musí orientovat v motivacích a cílech opravdu VELKÉHO množství postav, marvelovský vesmír obohacuje zejména o další postavy, méně již o neotřelé inspirační zdroje (a stylistické volby) a nečekanou organizaci vyprávění (jako Návrat prvního Avengera). 80% (05.05.2016)

Lehké prozívání první čtvrtiny, kdy se vlastně jen trochu nevěrohodně (mučení ve dřezu mě fakt rozesmálo) buduje nevýrazná anti-dušínovská bububu zápletka, je záhy nahrazeno zatím zdaleka nejspanilejší akcí v marvelovských filmech. Od SWAT vs. Bucky jedna velká, dlouhá akční horská dráha plná super nápadů a líbivé choreografie. Letiště s (nejen) brutálně nahláškovaným Spideym mě nadchlo jako dlouho nic. Druhá projekce povinností! (05.05.2016)

Jejda, jak já se po první hodince radoval. A to hlavně proto, že tvůrci drivem navázali na dvojku, u které jsem uvítal rozhodnutí omezit digitální efekty ve prospěch fyzické akce. Ta byla náramná. Přehledné honičky, ručně snímané bitky. Stejně jako v případě první intenzivní hodinky třetího pokračování. Jakožto ignorant comicsového impéria Marvel (podívám se, ale že bych hned běžel na premiéru..) mi služebně vůbec nejstarší americký superhrdina hodně zvedl náladu. A teď zase sešup. Miliony postav, morální dilemata, vymydlený chlad, digitální balast. Avengers napáchají víc škody než obvykle, tudíž kravaťáci žádají změnu a dohled nad touhle okostýmovanou skupinkou. Iron Man je pro, Kapitán Amerika proti. A každý má své stoupence, takže dva tábory jsou na světě. A vedou je dvě nabubřelá ega. Jenže já nechtěl týmovku Avengers, pustil jsem si další osudy chlapíka s bojovým štítem. Bylo mi jedno, kdo dá komu přes hubu, jaký tým bude mít navrch, protože nějaké uvěřitelné „drámo“ tady stejně nefunguje. A obávám se, že když to tak náramně sype, nikdo nebude mít snahu cokoliv změnit. A ze mě bude zase ten cynickej kritik těchhle sterilních kousků. Přitom po druhém Kapitánovi nebo Deadpoolovi jsem se začal chytat.. (17.05.2016)

Oproti nemastnému neslanému Age of Ultron jsem se tentokrát ani na chvíli nenudila a vyloženě se tetelila blahem, ať už při akčních či konverzačních scénách. Mezi oběma "znepřátelenými" stranami Avengerů jsem si odmítla vybírat, mám je prostě ráda všechny. Tentokrát mnohem vážnější Tony Stark mi neskutečně sedl, stejně jako nový Spider-Man, který je v podání Toma Hollanda neuvěřitelně vtipný. Neokázalý záporák Daniela Brühla už je jen sladkou třešničkou na dortu. (09.05.2016)

Tak konečně vím, proč byl hned od počátku pan Pym s Tauriel tak nasraný a proč byl Scott jako Ant-man zajat na dva roky ve svém vlastním domě s náramkem na noze. Pořád jsem nechápala o jakém průseru v Německu to mluví, tak teď už to vím. A zase všechno zavinila něčí pošramocená duše. Avengeři se snaží spasit svět před globálním zničením nějakého zlouna, občas někdo zaplatí životem, ale důležité je, že lidstvo díky nim přežije, né? Stále se najdou mstitelé, kteří kují pikle, aby američtí ochránci našich životů zaplatili za ten bordel při půtkách o planetu svými životy. Hezky se mezi sebou mydlili. Bylo mi jich líto. (19.08.2020)