Captain America: Občianska vojna

Tři dlouhodobé problémy marvelovek (vynecháme-li tu uniformní bezpohlavnost bijáku pro všechny, se kterou se u Disneyho tak nějak počítá) je absence pořádných respektu hodných záporáků s jasnou motivací, co nehází jen krhavé pohledy, odosobněná generická zaměnitelná CGI akce a žádné následky, důsledky ani osobní oběti postav. Vždycky platilo, že marvelovkám to sedne v komorní škorpící rovině spíše než blockbusterově akční. Bratři na režisérských seslích se to v rámci možností pokusili změnit již u Zimního vojáka a ke cti jim slouží, že to zkoušejí i zde. Ve dvou případech úspěšně (ochcávka v podobě nepotřeby záporáka, jakkoli ten zdejší potenciál má, a fyzická na kaskadérech stavící akce) a v jednom krutě neúspěšně, protože jestli někdy neochota Marvelu přinést skutečné oběti ze strany hrdinů bila hulkovskými pěstmi do očí, tak je to právě zde. Každopádně režisérské duo tentokrát zaslouží spíše slova uznání, protože ukočírovat tolik postav, aby byly jasné i pochopitelné motivace, aby noví hráči byli řádně představeni a nepůsobili jako páté kolo u vozu, aby pnutí bylo hmatatelné (bohužel až v samotném finále), zároveň si to navzdory vyhrocenosti (byť ta je více scénářem chtěná než z filmu opravdu vyplývající) i názorové ambivalenci obou stran zachovalo punc odlehčené nadsázky a ještě k tomu všemu navrch, aby každý měl vesměs solidní „tu svou chvilku, kdy tahá pilku", tak v tom (by) neuspěli i jinačí kabrňáci. Naopak neukočírovali délku. Sice se to netáhne, ale poklesů tempa to má více než by bylo záhodno. Jejich dalšími vroubky jsou epileptická kamera v akčních scénách a že celý ten žabomyší konflikt připomíná více hospodskou rvačku několika jednotlivců než-li válku, natož občanskou. (05.05.2016)

I ti naši lumpíci avendžerští, oni se umí pohněvat! Nebojte se však, milé děti, i nazlobení zůstávají nadále gentlemany či dámami. Pošťuchují se a leckdy si i herdu udělí, ale ne ve zlém, s láskou a pochopením. Pražádného klatého slova nepadne! Sic si tedy utrženým křídlem od boeingu hlavy omlacují natolik, že si kolikrát téměř rozhodí pěšinku, nikdy nezapomenou na srdečné projevy vzájemného porozumění. Určitě vám tedy nenaruší vývoj ve spolehlivou, nemyslící součástku globalistického soukolí. Ale jinak - děje se mnoho děje, ace střídá akci, s mozkem, rozjetým jen na setrvačník, spokojeně sledovatelné. (27.11.2017)

Marvel naplnil klonovací zařízení na hrdiny a pak spustil generátor jednolitosti. Když se ti dávno vyprofilovaní hrdinové první hodinku slovně oťukávají, aby zjistili, jak moc jim voní diplomacie namísto svaloviny, nějak to skousnete, byť jejich pohnutky známe a tušíme, jak a proč se rozhodnou. Jenže akce na lipském letišti dokonale definuje to, co je na MCU špatně. Hrdinové, kteří až donedávna stáli při sobě, se najednou mají vydat vstříc razantní nakládačce a… a nic. Kde je osobní drama, když si mezi pěstními údery stíhají říct, že i tak jsou přátelé? Jakýkoliv tah je předvídatelný, každá akce odhadnutelná. Druhou šanci ve stejném duchu pak promarní i sibiřská anabáze. Jistě, v jednotlivostech – dílčí akční momenty, byť žádný z nich nedosahuje nástupu Winter Soldiera z minula, Black Panther, bourneovský feeling první poloviny – silné a dokazující, že Russovci to mají srovnané, ale jako celek absolutně ubíjející, nepřekvapující a za pár dní nezapamatovatelné. A vzhledem k výdělkům bez nutnosti cokoliv následující léta měnit. (05.05.2016)

Jedna z nejlepších marvelovek, ne-li ta úplně nejlepší. Trailery naštěstí nevyzradily vše, takže děj Občanské války je překvapivý, ať už předlohu znáte nebo ne, a přitom není ani trochu přeplácaný a navíc od začátku do konce plyne tak přirozeně, ani stopa po nějaké křeči... Zkrátka úplný opak (prvních i druhých) Avengers. Působivé tiché konverzační scény jako ze Singerových X-Men se střídají s akcí jako od Paula Greengrasse, vtipy nejsou nutnost, ale vítané koření, co má být dramatické a osudové, to takové je, a když dojde na emoce, je to stoprocentně dojemné a směšné ani trochu. Nové postavy mezi ty známé zapadají naprosto přirozeně (sympatický Spider-Man), Henry Jackman na rozdíl od minulého Captaina složil vážně poslouchatelnou hudbu a konečně někoho napadlo, že v epickém závěru filmu nemusí záplava digitálních triků ničit velkoměsta, aby se divákům svírala hrdla.___P.S. Až teď jsem si uvědomil, co všechno vlastně schází filmu Batman vs Superman, který má mimochodem velmi podobnou zápletku, ovšem podává ji prostě hůře. (05.05.2016)

Jejda, jak já se po první hodince radoval. A to hlavně proto, že tvůrci drivem navázali na dvojku, u které jsem uvítal rozhodnutí omezit digitální efekty ve prospěch fyzické akce. Ta byla náramná. Přehledné honičky, ručně snímané bitky. Stejně jako v případě první intenzivní hodinky třetího pokračování. Jakožto ignorant comicsového impéria Marvel (podívám se, ale že bych hned běžel na premiéru..) mi služebně vůbec nejstarší americký superhrdina hodně zvedl náladu. A teď zase sešup. Miliony postav, morální dilemata, vymydlený chlad, digitální balast. Avengers napáchají víc škody než obvykle, tudíž kravaťáci žádají změnu a dohled nad touhle okostýmovanou skupinkou. Iron Man je pro, Kapitán Amerika proti. A každý má své stoupence, takže dva tábory jsou na světě. A vedou je dvě nabubřelá ega. Jenže já nechtěl týmovku Avengers, pustil jsem si další osudy chlapíka s bojovým štítem. Bylo mi jedno, kdo dá komu přes hubu, jaký tým bude mít navrch, protože nějaké uvěřitelné „drámo“ tady stejně nefunguje. A obávám se, že když to tak náramně sype, nikdo nebude mít snahu cokoliv změnit. A ze mě bude zase ten cynickej kritik těchhle sterilních kousků. Přitom po druhém Kapitánovi nebo Deadpoolovi jsem se začal chytat.. (17.05.2016)