Logan: Wolverine

Viac, než dôstojné rozlúčenie Jackmana s Wolverinovou postavou. Čistá a skvelá demonštrácia toho, že hodnotné komixové filmy nie sú o dvoch hodinách efektov, ale o obsahu vo forme zdeleného príbehu a myšlienok. Čím viac sa žáner zbaví digitálneho sajrajtu, tým ľudskejšie filmy môžu vzniknúť. Logan je jedným z nich, po dhlšej dobe. Je mi smutno. 17 rokov stačí na to, aby Vám určité veci prirástli k srdcu. Aj preto nie za 5. (03.03.2017)

Na žádný díl univerza mutantů, včetně Wolverinových sólovek nebo neoblíbené Apokalypsy, nedám dopustit, a když už mám k danému filmu výhrady (Poslední vzdor), stejně si ho dokážu užít i opakovaně. Přesto si teď, půl dne po projekci, nedokážu představit, že se dále budou vyprávět příběhy z tohoto světa. Logan totiž ve sto a jednom způsobu funguje jako poslední kapitola a to ta nejlidštější a nejuvěřitelnější. Je to kapitola krvavá, nekompromisní, depresivní, ale právě proto v ní jasné poselství celé x-menovské ságy vyznívá mnohem hlasitěji, než bych se odvážil čekat. Při vzpomínce na takřka libovolnou scénu se mi svírá srdce a nostalgicky se utápím v časech, kdy jsem před sedmnácti lety vyrazil jako komiksu neznalý teenager do místního kina na cosi jménem X-MEN a v prázdném sále poprvé poznával, zač je toho adamantium. Mohl za to Hugh Jackman a ještě mnohem víc za to může i dnes. Jenže tehdy poprvé a dnes (i kdyby jen v rámci dané éry) naposledy. (04.03.2017)

Předem upozorňuju, že v žádném případě nejsem fanouškem X-menů. Ano, sice jsem je téměř všechny viděl, ale dívám se na ně pouze kvůli všeobecnému filmovému rozhledu a taky proto, abych kámošům v hospodě na otázku „už jsi viděl nový X-meny?“ mohl odpovědět „myslíš ty, kde se ta piča z hladových her mění na modrou piču z hladových her a zlej bubák v brankářský přilbě nechá levitovat stadion, protože je na všechny strašně naštvanej a myslí si, že přemístěním fotbalovýho hřiště se všem pomstí? Jo, ty jsem viděl.“. Takže Logana jsem v kině navštívil pouze kvůli místním nadšeným výstřikům a zcela výjimečně mě tahle banda buzerantů nezklamala! Jo, trošku mi tam přišly úsměvný ty videoherní side quests typu „nažeň stádo koňů zpátky do ohrádky“ nebo „běž k bodu B spravit vodojem“, jak kdybych byl někde v Zaklínačovi, ale ve své velkorysosti jsem tyto kosmetické lapsy schopen přehlédnout. Určitě si ale nepřipouštím, že tahle temná depresivní prasárna pochází z toho trapného zmutovaného univerza a proto jsem film vnímal jako samostatný, dějově nezávislý a modrýma pičama neposkvrněný biják o starém chlápkovi, kterému z rukou vyjíždí mečíky. V tomto kontextu dokážu přimhouřit všechny tělesné otvory a napálit tam tu zasranou pětku. Přesně takhle si totiž představuju stylovou moderní kinozábavu a s radostí mohu prohlásit, že jsem po dlouhé době divácky naprosto ukojen, což je zásluhou především té fantasticky hrající jedenáctileté holčičky, která si můj penis získala prakticky od prvních okamžiků. A to i přes to, že je na můj vkus už trošku stará. (PS pro ty bystřejší: Všimli jste si mých hodnocení za poslední dobu? Samý čtyřky a pětky… to proto, že jsem si letos konečně zašukal!) (07.03.2017)

Varování: tento komentář může obsahovat stopové množství spoilerů. Konec varování. Film absolutně bez nápadu, bez děje za zbytečně vyhozené prachy! Těšila jsem se po dlouhé době do kina a čekalo mě neuvěřitelné zklamání. Co to, doháje, bylo?? Dívat se, jak se v jednom kuse masakrují? Dívat se, jak vraždí děti, jak jim drží u hlav kvéry, jak je mlátí, dívat se jak děti vraždí jiné, to je podle všech v pořádku? Už tak žijeme v dost šílené době a tvůrci se sníží k brutálnostem v hlavních rolích - děti?? V rámci celé x-menovské série obrovský propad dolů. Eviduji jeden světlý moment, který mě fakt pobavil. Je na úplném závěru. U něj se mi celkem okamžitě vybavil Fantozzi na kole ve chvíli, kdy si šlehnul kokteil Metadrínu, sympamínu, aspirínu, kokaínu, heroínu, feferónky, františkánky. Někdy v první třetině projekce jsem si řekla, že víc jak tři hvězdy nedám, ale ke konci už to bylo zoufalství. Jednoznačný odpad, sorry jako ... (01.04.2017)

Olala, don't funk with my Wolverine. Mám nějaké výtky, jež se obecně dají zařadit do dvou kategorií: Za prvé, co je to s tím divným načasováním jednotlivých scén a jejich návazností? Jako by si už někdo chystal vrátka na prodlouženou verzi (což začíná být vážná choroba současných filmů) a/nebo si nebyl jist, co všechno do filmu ještě patří a co už se rozvíjet nebude. A ta druhá je to nešťastné kombinování čerstvého pohledu na superhrdinskou/mutantí mytologii a úmyslného rozrušování klasického dějového oblouku s největšími kýči scenáristického řemesla známými lidskému pokolení. Ale na konci jsem brečela a hudba Marca Beltramiho byla skvělá, takže radši nebudu přemýšlet, co si myslím o všech těch mrtvolách tam kolem, a budu celkem spokojená. X marks the spot. (13.07.2017)