Mami!

Súčasná inkarnácia Xaviera Dolana musí byť veľmi stará duša, inak si neviem vysvetliť, ako môže 25-ročné režisérske ucho takto hlboko chápať vzťah matka-syn. Takmer nepozerateľný film. Vôbec nie preto, že by bol zlý. Práve naopak, je úplne skvelý. Jeho sledovanie ale naozaj v mnohých pasážach spôsobuje ťažký diskomfort. (16.12.2016)

Kometář jsem asi třikrát napsal a pak hned smazal, možná to bylo tlakem, sám nevím. Pak jsem ale narazil na komentář uživatelky Marqta, která můj pocit z tohoto filmu popsala, přesně, jasně a skoro dokonale. Sám bych to nenapsal líp, to ani náhodou. A snažit se o to rozhodně nebudu. (27.04.2015)

„JAK ŘÍKÁVALA BABIČKA, NENI SE MNOU LEHKÝ POŘÍZENÍ. UŽ JÍ CHÁPU. PROMIŇ. MUSEL SEM TI HROZNĚ UBLÍŽIT. AŽ BUDU V CAJKU. ZASLOUŽÍŠ SI LEPŠÍHO SYNA, NE TAKOVÝHO KRIPLA. NOSIM TĚ V SRDCI A MÁM TĚ RÁD…“ /// Uvěřitelný drama o tom, jak by se vám žilo s parchantem, kterej si užívá přítomnost ADHD. Kamera zabírá ksichty, páč grimasy mluví často za všechno. S takovým člověkem se fakt nikdy nenudíte (nevěříš? Napiš, nějakýho ti na víkend seženu!). Film vo něčem. Navíc ftipně (artově?) pojatý hrátky s vobrazem (že sis rozšteloval zobrazovalo? Neřeš, ještě furt ti můžu sehnat toho parchanta s ADHD…). Když jsme u toho artu – líběj se mně i herecký výkony těch tří. Film je plnej emocí. Špatnejch i dobrejch. A lidský povahy. A kdyby si vyhráli s koncem, dostal by bůra! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Právě mýmu zlatíčku diagnostikovali ADHD. (Léčit? Motol? Ty vole, vyhledej si pasťáky…) 2.) Chcu si užít drsný rodinný vztahy. 3.) Thx za titule ,,mOnkey.csfd“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.04.2015)

(49th KVIFF) Vážný konkurent pro Vlka z Wall Street v kategorii nejvíc sprostých slov na minutu stopáže. Herecky dokonalá, naspeedovaná emocionální houpačka s úchvatnými videoklipovými sekvencemi, mohutně podporovanými výborně vybranými songy (což je tak trochu účelové a vychtěné - vybrat silný, známý song ... a půl je hotovo), u kterých jsem měl husí kůži. Celou dobu jsem byl nadšený a říkal si, že pokud mě semele konec, bude to nejsilnější zážitek Varů. No ale bohužel nesemlel. Postava sousedky celou dobu obklopena tajemstvím, aby z toho nakonec vůbec nic nebylo... Zatím tedy jen 4, ale mám dojem, že to poroste. A klidně bych si to hned pustil znova. /// Edit: Tak zpětně můžu říct, že Mommy je bezkonkurenčně filmem, ke kterému se v myšlenkách vracím zdaleka nejčastěji. Vychtěné to z Dolanovy strany asi trochu je ... ale co jako. Dokud to funguje, nevidím na snaze udělat výjimečný film nic špatného. A tenhle zapůsobil tak, že si chci okamžitě nakoukat celou jeho filmografii. Nápad se změnou formátu obrazu je geniální. ♪♪♪ (10.07.2014)

„Poznala jsem tu spoustu dětí. Některým dokážeme pomoct, jiným ne. Snažili jsme se Steveovi pomoct, škola zrovna tak. Teď je řada na vás.“ Jenže dokáže Diane v tomhle nelehkém úkolu obstát? Možná, že si uřízla až příliš velký krajíc chleba…Od Dolana jsem viděl pouze jeho debut Zabil jsem svou matku a Mami! mu je v lecčem podobný. Opět je hlavní téma filmu náročný vztah matky a syna, znovu je to mnohdy emocionálně silně přepjaté (až s patologickými momenty). Jde z toho ovšem cítit vyzrálost. Režijně jde o jistější dílko (např. nápad s obrazem výborný, stejně tak s „budoucností“), avšak hlavně mezi matku a syna vstupuje někdo třetí, který výrazně změní atmosféru i vyznění filmu. Nebyl jsem si jistý, zda mnou děj nějak citově pohne, když mi ani 1 z postav nebyla zpočátku moc sympatická. Film se mi však nakonec dostal pod kůži sice pomalu, ale jistě. A konkrétně pasáž s Kylou a Dianou pro mě byla jedna z nejemotivnějších za hodně dlouhou dobu (narozdíl od samotného závěru, který se mnou příliš nehnul). Celkově dám solidní 4*. (03.07.2022)