Mami!

Drama jak bič, ve kterém se poměr obrazu přelévá ze "čtverce" do klasického rozlišení podle toho, jaká nálada právě ve snímku vládne. Už jen tento fakt vás může hodně ovlivnit, agresivní Steve (no nebuďte takoví, s ADHD) jede na kole (nebo na skejtu nebo na nákupním vozíku), je šťastný a rukama odtlačí šířku obrazu do stran. Ale těch šťastných chvil tam zase není hodně, přece jen Xavier Dolan nenatočil romantickou komedii, ale poměrně realistické psycho s četnými vulgarismy, kde se jedna matka snaží přesvědčit své okolí, že může zvládnout svého syna sama. Může? (zhlédnuto ve filmovém klubu o pár lidech, vynikající atmosféra) (12.11.2014)

Dolan, který se opět dostal do formy, stvořil film silný po stránce formy i obsahu a zároveň jeden z nejlepších hudebních klipů mezi filmy. Za mě jednoznačně zásah do černého. I dlouho po zhlédnutí jej nemůžu dostat z hlavy, každá vzpomínka na něho ve mně vyvolává takový nepříjemný, palčivý pocit… Pokud toto bylo autorovým záměrem (a já věřím, že ano), vydařilo se jeho dílo na jedničku. Navíc je to ten typ snímku, který trvá přes dvě hodiny, člověk celou dobu jen kouká s otevřenou pusou, ale když se pak někdo zeptá na dojmy, nelze je jednoduše slovy vylíčit – tohle se totiž musí zkrátka vidět. (08.06.2015)

Namiesto komentára sem dám druhú polku básne Pavla Koyša Takú lásku...: "Takú lásku pretrp, ktorá bolí, // obavami, túžbou vykúpenú, //čo aj tisíc nocí prebdieš pre ňu, //ona nepoddá sa, nepovolí. Takú lásku pretrp. //////// Takú lásku chráň si, čo sa mení, // ktorá je dnes iná ako včera, // čo jak kvet sa zrána do večera // neustále mení v zafarbení. // Takú lásku chráň si. //////// Takú lásku miluj, čo Ťa schytí // ako jarná rozvodnená rieka, // čo Ti do každého nervu vteká, // až sa zdá, že srdce rozlomí Ti. // Takú lásku miluj!". (18.11.2014)

Psychologické drama MAMI nezapře výchozí dokumentární půdorys nebo vůli autorského týmu zvolit pro svůj záměr východisko evokující poetiku dokumentárního filmu. Úvodní věta naznačuje jak přednosti, tak slabiny tohoto nesporně ambiciózního díla. Zatímco herci hrají v tomto vlastně komorním dramatu tří lidí jako o život, režie jim v tom nepřekáží a řadou lyrizujících scén i atypickým formátem filmu se snaží vycházet vstříc, naopak scénář se ukazuje s přibývající stopáží jako koule na noze. Zjevně nezvladatelný adolescent pohybující se na hranici psychického normálu i matčiny trpělivosti se snaží bojovat sám se sebou. To i snaha ukázat zblízka nesnáze takového soužití, do nějž vstupuje nenadále získaná matčina přítelkyně, je chvályhodné. Méně šťastná je skutečnost, že příběh postrádá napětí, gradaci, nečekané momenty. Tedy to, co lze označit za umělecký nadhled, poselství, misi, ale i divácké vzrušení a zážitek. RAIN MAN, film podobný příběhem, se od MAMI! tohle všechno má. Rozdíl, který je mezi oběma filmy víc než viditelný, naznačuje, že od dokumentárního půdorysu měl autorský tým asi šťastněji postupovat směrem k dokumentárnímu filmu. Od naděje k zoufalství, od zoufalství k možné tragédii. (30.10.2014)

Mommy je nesmírně ambiciozní film, o čemž svědčí i ohromný počet emocí, které nabídne. V jednu chvíli se geniálně hláškuje, ale ani se nenadějete a snímek přeladí na vážnou notu. Dále musím vyzdvihnout NESKUTEČNÉ (!) herecké výkony, skvělý soundtrack, nápaditou změnu formátu obrazu a pár geniálních scén (vrcholem je smích u vína)... No ale protože mi stále nepřichází ta správná slova, tak to uzavřu prostě tím, že tenhle snímek řadím vůbec k tomu nejzajímavějšímu, co jsem za poslední roky viděl. (30.10.2014)