Réžia:
Jaroslav BrabecScenár:
Petr ZikmundKamera:
Tomáš SyselHrajú:
Hynek Čermák, Petra Špalková, Soňa Norisová, Igor Bareš, Vladimír Javorský, Sabina Rojková, Petr Šmíd, Tomáš Havlínek, Oldřich Vlach, Jan Novotný, Marie Spurná, Milan Šimáček, Zuzana Zlatohlávková (viac)Obsahy(1)
Velký skladatel mezi dvěma ženami a Bohem. Tajná epizoda ze života Antonína Dvořáka. Krátce po premiéře Novosvětské symfonie v roce 1894 se Antonín Dvořák vrací z Ameriky domů. Je mu třiapadesát let a je na vrcholu slávy. Cítí svou tvůrčí sílu a s upřímnou úctou vnímá ten Boží dar, díky kterému se mu v hlavě rodí stále nové geniální nápady. Ale přesto, někde hluboko uvnitř, má strach. V kapse jeho vesty je ohmataný dopis, který přišel z Čech do Ameriky a o kterém ví jen on – a ta druhá. Dvořákův život je v něčem až božsky jednoduchý, v jiném naopak mimořádně složitý. K tomu druhému patří i ten zvláštní trojúhelník jeho vztahů: dvě ženy – manželka Anna a její sestra, hraběnka Josefína Kounicová. Nedá se říci, že jednu si vzal a druhou miloval, lidské vztahy jsou složitější, ale to staré napětí pořád trvá. Jen si na něj už zvykli a přestali ho cítit. Josefína je jeho múza, nikdy nenaplněná láska. Dokonalá dáma, herečka i šlechtična. Krásná, duchaplná a sebejistá. Její sestra Anna vedle ní vždy působila trochu jako Popelka, ale přesto právě ona vyhrála. Dala Dvořákovi devět dětí a dokonalé zázemí. Teď ale dostal dopis. Josefína píše, že je vážně nemocná, a možná už to nebude dlouho trvat... A tak Dvořák nemešká. Nevrací se z Ameriky na prázdniny, je to právě ta úzkostná otázka o třiceti letech nenaplněného vztahu, co ho žene domů. Nežije vlastně celá ta léta jen mechanicky? Jen proto, že to tak vyšlo a že se to tak dělá? Neměl by, proti všem konvencím, rozbít všechny vazby a poslechnout svoje srdce? Poprvé a opravdově? A co cena? Za všechno v životě se přece platí. Je opravdu připraven zaplatit za rozhodnutí, které rozvrátí božský pořádek jeho soukromého vesmíru? (Česká televize)
(viac)Recenzie (92)
Mám Dvořáka rád. Poslouchám ho často. Vyjma Stabat Mater, bo to je čistá depka. Film měl v TV asi 300 upoutávek denně. Hynek Čermák - vizuálně dokonalý. Špalková je taky dobrá volba. A to je z toho dobrého všechno. Americké dopisy nenesou žádné informace (a když, tak pomýleně), nenesou žádné poselství, nenesou žádné nápady. Napadlo mě, jak zajímavé by bylo nepoužít ve filmu o Dvořákovi jedinou jeho skladbu... Celý film pak nutně utíká ke klišé. Nápady z polí, stejně jako když detektiva televizní detektivky ťukně do hlavy řešení při pohledu z okna.. Prostě NUDA. Pak jsem si všiml, že režisérem je Brabec... a je to. ()
Čermáka mám velmi ráda, dle mého názoru se typově na Dvořáka hodil skvěle, avšak čekala jsem u něj jaksi větší hudební talent, tedy v té pohybové stránce, neboť dirigování mimo rytmus a nedokázat alespoň trochu napodobit správnou hru na housle (když už nějaké ty lekce dostal, jak jsem četla v jistém časopise), to zkrátka nejsem schopná překousnout. Ovšem scéna, kdy vlítne Dvořák na Suka se slovy: „A při tomhle mám komponovat?“, mi málem způsobila záchvat smíchu. Škoda, že jinak mi přišel film tak nějak úplně zbytečný a ničím mě neobohatil. ()
Já jsem velmi spokojen, už dlouho jsem nedal filmu České televize plný počet hvězdiček. Čekal jsem nějakou ušlechtilou nudu a dočkal jsem se velmi zajímavé podívané. Odpůrcům filmu pouze připomínám, že se nejedná o dokumentární film, takže každý ví, že není možné vše řečené brát vážně. Svou distanc autoři dostatečně projevili tím, že do titulků napsali, že existence dopisů není doložena. Jedná se tedy o jejich fantazii: takhle nějak to být mohlo, ale také nemuselo. Mimořádně šťastně byli zvoleni herci, kteří také své role velmi zdařile zahráli. Pro mne to byl skutečně koncert (což je označení, které se k filmu o Antonínu Dvořákovi i hodí). A třešničkou na dortu byl J. V. Sládek. Opravdu jsem se už dlouho u České televize takto dobře nebavil. ()
Dobrý námět, výborní herci, ale rozpačitý dojem ze způsobu natočení. Ty retrospektivy mě dost štvaly a roztěkaná, rozmazaná kamera byla k zblití. Hynek Čermák jako Antonín Dvořák je mistrnný a jeho psychostavy, když mu v hlavě zní melodie, které nedokáže dotáhnout do konce, jsou exceletní. Vladimír Javorský stvárnil Josefa Václava Sládka jako depresemi zmítaného alkoholika - velice dobré. Konec mohl být lépe vygradovaný, ale budiž. ()
Scénárista svůj výtvor posadil jednou zadnicí na několik židlí. Ve snaze zobrazit mnoho věcí najednou jsou nakonec nejsilnějšími okamžiky filmu setkání Dvořáka s J.V. Sládkem a jakž takž ještě láska Otylky k mladému Sukovi. Dvořákova manželská krize, syndrom vyhoření, vztah k Bohu a především platonická láska ke své múze (avizovaným americkým dopisům se film skutečně věnuje jen z části) nejsou potřebně rozvinuty a v žádném směru nedojdou k svému naplnění. Výsledný dojem tak zachraňuje herecké obsazení, především Hynek Čermák se do Antonína Dvořáka doslova převtělil. 60%. ()
Galéria (34)
Fotka © Česká televize / Pavla Černá
Zaujímavosti (4)
- Ve filmu si zahrál také Antonín Dvořák III., skladatelův vnuk. Na zámku Vysoká jej můžeme vidět nejprve jako jednoho z posluchačů Josefa Václava Sládka, poté i na společné fotografii. (D.Moore)
- Členové kapely, která v Praze vítá A. Dvořáka, jsou ve skutečnosti profesionálními hudebníky. (HJ-FILIP)
- Inscenace se připravovala už před rokem 1989, a to pod pracovním názvem „Dopisy přes oceán“. Režisérem měl být Antonín Moskalyk, ten se ale realizace nedožil. (sator)
Reklama