Sicario: Nájomný zabijak

Já toho Villeneuve prostě žeru. Celý roky si vybrušoval svůj styl na festivalových artovkách, aby nyní začal Hollywood ládovat jednou žánrovou šlehou za druhou. Po bravurním Zmizení tak přichází snad ještě větší režijní majstrštyk Sicario, který se řadí mezi ty nejvíce vtahující zážitky posledních let. Pomalé tempo, až nečekaně drsná a brutální atmosféra, která si nebere servítky, a hlavně chytrě vystavěný scénář, jenž si s divákem výtečně hraje. Chápu, ten nečekaný obrat v druhé polovině asi hodně lidí nepřekousne, mně ovšem k režisérově stylu a celkové atmosféře sednul, jak ten pr*del na hrnec. Samotný závěr ve mně navíc rezonuje i týden po projekci a poslední třetina graduje tak geniálně, že jsem se bál každého výstřelu. K tomu si připočtěte audiovizuální genialitu Rogera Deakinse (jestli už teď ten Oscar nepadne, tak už nikdy), pohlcující soundtrack skvělou hlavní trojici, u které divák neví, koho vychvalovat dřív. Prostě jeden z filmových vrcholů roku, jak se patří. (24.10.2015)

„TADY NEPŘEŽIJEŠ. TOHLE JE ZEMĚ VLKŮ A TY VLK NEJSI…“ /// Filmová válka proti drogám je na novým levelu. Spolu s nechápající Emily Blunt jsem vrženej mezi vlky a nucenej prožívat to, co vona. Mám se vcejtit do jejích pocitů, bejt přihlížejícím (a mlčícím) svědkem toho, co se vodehrává. Scénář dávkuje informace a spolíhá, že ho ve slabší chvilce zachrání Roger Deakins se svojí kamerou. Nezapomenu na obrázky Ciudad Juárez z helikoptéry, nebo na zapojení průmyslový kamery či nočního „módu“. A když se most zdá zbytečně prázdnej, tak ho voozdobí mrtvolama. Film má hodně napínavejch pasáží a připomíná mi ten o válce proti teroru - 30 minut po půlnoci. Taky jde vo zábavu pro dospělejší publikum, s důmyslným scénářem, přímým tahem na drogovou bránu, strohejma, realistickejma dialogama a nenápadným soundtrackem, kterej pomáhá s gradací napětí. Pak jsou tady tři herci. Dva si dělaj, co chtěj (hrajou totiž to, v čem jsou nejlepší) a „ona“ je uvěřitelná už jen tím, jak nechápe. A jestli na začátku spolu s Kate nepobírám vokolnosti, tak na konci ji chápu. Taky v tom by mohla bejt síla tohohle filmu, kterej přiživuje konspirační teorie o provázanosti CIA a drogovejch kartelů, baví rozporuplností mezi právem, zákonem a morálkou a kterým Denis Villeneuve zřejmě nadobro vstoupil do první režisérský ligy. P. S.: Hodně mě zajímá, jak to dopadne se sequelem pro postavu Alejandra. 4a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy na základě skutečnejch příběhů. 2.) Jsem klaďas, co kurevsky a (samozřejmě) podle zákona, zatočí s každým neřádem. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (31.10.2015)

Americko-mexická hranice není zrovna místem, kde by matky měly pořádat výlety se svými dětmi. Emily Blunt kašle na kosmetiku, trička moc nestřídá, nosí hodně retro podprsenku, je rozvedená a zapálená do práce. A o mexickou štaci taky moc nestála. Jenže hodlá dopadnout vrahy, kteří mají na svědomí vzduchem létající těla jejích kolegů. Namočí se však do korupčních her, které jsou jen pro „velké kluky“, protože v tomhle světě se na malé ryby nehraje. Denis Villeneuve, který mě předchozím Zmizením oproti většinovému názoru úplně nepřesvědčil, předkládá intenzivní i meditační kus zároveň. Dočkáme se drsných přestřelek na dálnici, v tunelu utopeném ve tmě i dalších momentů, které přitáhnou k plátnu. Stejně tak jako trio hlavních hrdinů: agent CIA v podání Joshe Brolina, málomluvný a klidný Benicio Del Toro, který to má rozjeté na několika frontách a v neposlední řadě i naivní Emily, která dokazuje, že i těžší žánry zvládá s přehledem. Na ovace ve stoje to není, ale na opakovanou projekci se těším. Už jenom kvůli hloubkové kompozici ostříleného kameramana Rogera Deakinse. (10.11.2015)

Opáčko den před dvojkou a zvyšuji o hvězdu (potenciálně i dvě), za film tak brilantně nasnímaný, ambientně soundtrackově laděný, umístěný do “krajiny vlků” - války kartelů a amerických protidrogových složek s manýry tvrdých policejních ex-mariňáků, nehledíc žádný velký byrokracie. Navíc má SICARIO ten správný pouštní Americana feel, motiv pomsty na pozadí, charisma Joshe a Benicia, skvěle civilní, nelítostnou a tak akorát decentní kulisu zvěrstev a násilí. Cesta do Juarezu a zpět pro mě vrchol blaha a napětí. A lépe jsem už soucítil se zmatenou trpitelskou postavou Emily Blunt. Teď schválně co v tom zbyde bez Villeneuvea... (26.06.2018)

Po PRISONERS, snímku, který pro mě byl až možná přiliš dokonalý, je Villeneuveho další počin, SICARIO tím filmem, který má pro mě tu správnou kombinaci ingrediencí. Špinavé zákulisní drama, které se věnuje nepříliš okoukanému tématu mexických drogových kartelů, nabízí poctivě zrežírovanou podívanou (ve stylu 70's velkonákaldových thrillerů) umocněnou Villeneuveho citem pro visuálno, které jde ruku v ruce s kamerou Rogera Deakinse. SICARIO má řadu scén, které už jsou pro mě teď ikonické. První přelet letadla do El Pasa, scéna, kdy se jednotka potápí do rudého úplňku při přesunu pouští anebo bitevní scéna v tunelu, která je celá nasnímána v nightvision módu - kdo by na tohle měl odvahu. Trailer filmu, který dává tušit, že by se mohlo jednat o hyper akční snímek, vlastně klame tělem. Akce tu není moc, když na ní dojde, je vždy elegenatně a rychle provedena a není na ní kladen absolutní důraz, viz. finalní akční scéna, která měla být pílířem vší akce, místo toho je však spíš originální pastvou pro oči. Herecky tu není třeba nic rozebírat, Benicio Del Toro vládne svým tichým minimalismem, ale palec nahoru jde i všem ostatním. Nechat pak Jóhanna Jóhannssona složit hudbu, která ve své úspornosti jde proti klasickým dramatickým soundtrackovým šablonám, a spíš děsí hutným makabrózním zvukem, je pak jen další důkaz o Villeneuveho režisérském novátorství. Pokud se vám libilo např. END OF THE WATCH nebo SIRIANA, tak SICARIO musíte vidět. (07.11.2015)