Štyria sluhovia a štyria mušketieri

Parodie na Dumasovi mušketýry nepovažuji za úplně nepovedené. Má to vtipná místa, i když ne ve všem mi humor Bažantů sedí. Občas to zachází do situací, které nepovažuji za vtipné a hodné smíchu, ale zase se musí ocenit určitá odlehčená hravost. A tak zjišťujeme, že nebýt sluhů Plancheta (Gerard Rinaldi), Mousquetona (Gerard Filipelli), Bazina (Jean Sarrus) a Grimauda (Jena-Guy Fechner), tak by se mušketýři nemohli proslavit. Svými úskoky zatápěli všem nepřátelům D'Artagmana (Jena Valmont), Athose (Yvan Tanguy), Porthose (Gib Grossac) a Aramise (Georges Mansart). Další postavy: královnina komorná Constance (Josephine Chaplin, která nemůže zapřít, že je setrou Geraldine), král Ludvík XIII (Daniel Ceccaldi), královna Anna (půvabná Catherine Jourdan), které tak rád sloužil Bazin převlečený za Angelinu, největší protivník kardinál Richelieu (Bernard Haller) spolu s přisluhujícím neschopným Rochefortem (Jacques Seller) a páterem Josefem (Paul Préboist), kterého považuji za trochu nešřastnou postavu vůbec. A nemůže je zastavit ani Bastila. (10.11.2010)

Příběh o třech mušketýrech známe všichni. Nikdo však nevíme, jak to bylo ve skutečnosti. Alespoň tak se tváří komediální snímek s populární skupinou Les Charlots. Mnohého diváka určitě napadne, že právě oni si zahráli známé mušketýry, ale chyba lávky. Chlapci si střihli jejich sluhy, kteří veškeré dané události mají na svědomí. Děj příběhu je tedy takový, jak ho zpracoval Alexandr Dumas starší, jen z výraznou úpravou pro komediální eskapády daných protagonistů, opět hraničící s nejrůznějšími bláznivinami, skopičinami a groteskou. A skutečně nikde na  ničem nezůstane nit suchá. A tak tu máme další bláznivou komedii se známou partou, která, jak se na konci dozvíme, má dokonce i pokračování. Pozitivní je, že tu není moc vyloženě přepálených scén, takže je snímek bez sebemenších problémů shlédnutelný i dnes. Jako parodie tedy stále obstojí a po divácké stránce plně pobaví. Spousta honiček, bojů, převleků, vtipných dialogů, prostě všeho je dostatek. Svým způsobem poměrně fascinující komedie, takže nedá se říct, že by se jeden s patřičným smyslem pro humor netěšil na druhý filmový díl. (16.06.2021)

Asi po 30ti minurách jsem začal tento film doslova nenávidět. Komedie/parodie sice nejsou zrovna mým denním chlebem (ovšem kromě Žhavých výstřelů), ale tento film je opravdu neuvěřitelný kýč a provar. Doposud jsem všechny příběhy třech, resp. čtyřech mušketýrů měl rád, ale co je moc, to je prostě moc. Rádoby vtipné a bláznivé scénky snad musel vymýšlet naprostý magor, který by možná tak zvládnul pobavit 5ti leté publikum. Třikrát fůj a sorry za ten nepříjemnej komentář, ale musel jsem...Tenhle týpek že natočil Fantomase??? (05.12.2009)

Velmi slabé. Nedostatek vtipu je nahrazován bezcílným běháním, kopáním do zadku a slovními průjmy, které natahují film na skoro dvě hodiny. Jestli předchozí filmy byly na úrovni zlatého věku grotesky, tady Les Charlots spadli tak do roku 1915. Snaha odehrát vedle komedie i klasickou Dumasovu story vede k ochotnickým hereckým výkonům a trapnostem (Kardinál mluví pisklavým hláskem; když D´Artagnan uvidí Constance, je to láska na první pohled, což je francouzsky "coup de foudre" neboli úder blesku, a tak zahřmí - a to má být vtipné????) (18.05.2010)

Tři mušketýři nikdy nepatřili mezi moji nejvyhledávanější filmovou „látku“, ale byl jsem zvědavý, jak si s tím poradí čtveřice maníků z Les Charlots. No úplné zklamání to nebylo, ale jak již bylo řečeno, pánové to pojali dosti odlišným způsobem, než jsem byl u jejich předchozích filmů zvyklý, ubylo kvalitních humorných situací a tak to v mých očích vypadalo dost rozpačitě. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se tu párkrát nezasmál (zvláště při soubojích s gardisty), ale jinak jsem se u sledování i dost nudil. Josephine Chaplin byla ale okouzlující a tak mi to alespoň částečně vynahradila. Pořád se to ale udrželo v průměrných vodách. 50% (02.03.2018)