Pod zemou

ako latentnému klaustrofobikovi mi dusná podzemná atmosféra nebola úplne ľahostajná, malo to pár pekných momentov, pár povinných, no fajn načasovaných ľakačiek a predovšetkým sa mi páčilo, že to nebolo prevalené a držalo si to istú úroveň umiernenenosti v štýle zobrazovania "prízrakov" a pod., samozrejme to však trpí neduhmi produkcie podobného razenia a formátu + som čakal buď výraznejšiu pointu alebo dovetok; (07.09.2014)

Nevim, jak v kině, ale v domácím prostředí, ač dobře připraveným na hororovou projekci, to na mě vážně nezafungovalo. Paradoxně mě to bavilo jen tehdy, když hrdinové sestupovali do pařížských katakomb, postupně se nechávali zasypávat a v těch nepříjemně úzkých chodbách občas uvízli. Když však přišly na řadu jejich bludy a zjevující se přízraky, celé napětí se smrsklo na otázku, co ještě horšího přijde po vyzvánějícím telefonu a špatně naladěném piánku. A ač se tvůrci očividně snaží, adrenalin v tomhle zbrklém bordelu ne a ne zvednout. Australský Tunnel tudíž opět nepřekonán, ale to snad nikdo nečekal. (18.11.2014)

Musím se přiznat, že při vstupu na tento film jsem byl naprosto smířený s tím, že se bude jednat o další sračku typu Blair bitch a podobných hysterických snímků, které nenabídnou jediný kloudný záběr. Proto jsem byl ze začátku hodně nadšený. Bohužel čím se film blížil závěru, tím mé nadšení klesalo. A ten závěr? Nejsem prostě zastánce mrtvol vylézajících ze stěn a podobných hovadin. 3*, 12.9.2014, kino (13.09.2014)

Šílený mišmaš se spoustou zajímavých a originálních nápadů, zabitých spoustou trapných lekaček. Mohlo to být hodně dobré, ale mohlo to být i o moc horší. A nejlepší je stejně ten plakát. // 1. 1. 2015: Po druhé projekci zvedám. Nápady jsou fakt vynikající a lekaček nakonec zas tak moc neni. Asi vážně nejlepší horor 2014. Pěkné pro srovnání s těma nepovedenýma zmetkama, které točí Wan. (09.09.2014)

Už název „Jak nahoře, tak dole“ ve mně vyvolal dost nepříjemné pocity a nutil mě, kdo ví proč, představovat si otylou, uhrovitou padesátku s huňatým, srostlým brežněvovským obočím. Dál jsem to v rámci zachování psychické rovnováhy raději nedomýšlel. Ani anotace, že jde o hledání kamene mudrců mě nenechávala klidným, a tak jsem zpočátku jen vyděšeně a skepticky očekával, kdy na tu nesympatickou archeovložku v tom podzemí vybafne císařův pekař, a ne-li ještě hůř – Hery Potrat. Nevybafli! Bubali v tom výhradně psychotičtí duchové a gotická monstra jako vystřižená z Danteho nočních můr. No, povím vám, náramně jsem u této tísnivě klaustrofobické a poměrně vkusně domyšlené langdoniády na téma „Jak jsem cestou do Austrálie potkal Satana“ vyleštil a nic tak výživného jsem už drahnou dobu neviděl. A to nesnáším ruční kameru! (21.11.2014)