Volání netvora: Příběh života

Nevěděl jsem, že rejža předtím natočil jen 2 filmy, ale za to moje oblíbené a to horor Sirotčinec a skvělý katastrofický film Nic nás nerozdělí. Tenhle fantasy doják nedosahuje kvalit těch předchozích, ale rozhodně má co divákovi nabídnout. Od skvělé kamery, zajímavých kreslených příběhů až po dojemný konec. Škoda, že hlavní postava Connor je dost nesympatický a myslím, že z toho šlo vytáhnout víc. Nicméně mírný nadprůměr a pro lidi, kteří si prošli rakovinou v rodině možná i něco navíc. 65% (26.10.2020)

Jémináčku, máme tu další ufňukaný, sebelítostivý a rádoby slzopudný výron z dílny pana Bayony, jehož filmové produkty mají neomylně klesající hodnotu a kvalitu. Opět megaporce uslintaného pathosu, opět zfilmovaná fantazie nějakého útlocitného človíčka, kterého v dětství spolužáci šikanovali a on si to s nimi v dospělosti chlapácky vyřizuje prostřednictvím svých pohádkových knih/scénářů/filmů, ve kterých to hlavní hrdina, outsider a otloukánek, nakonec všem pořádně nandá díky svému vhledu, zvláštním schopnostem a nadpřirozeným kamarádům. Kde (a kolikrát) už jsem jenom takovouhle sračku viděl...? A aby to celé bylo ještě dojímavější a slzopudnější, přihodíme k tomu jako leitmotiv smrtelně nemocnou maminku. Takže: Umírající milovaná matka, lhostejný otec, zlá babička, zlí spolužáci, nadpřirozený kamarád a útěky do svého vnitřního světa - zkrátka koncentrované klišé a sladkobolný eintopf jak se patří. Dva body za tuze hezké animované sekvence a za vizuál vůbec, zbytek ovšem stereotypní, sterilní, prvoplánově dojímavá (a tedy nedojímavá) nuda. (17.02.2017)

Ti co Volání netvora srovnávají s Faunovým labyrintem (2006) mají víceméně pravdu. Oba příběhy jsou velmi depresivní a díky groteskní fantazii i líbivé zároveň. Opět se podíváme do dětské fantazie, protože jak my víme, tak ta nemá hranice. Mladý Conor se vyrovnává s umírající rodinou formou příběhů a přivolání samotného netvora. Vizuálně hezká pohádka. Díky kouzelnému hlasu Liama Neesona tak ožívá i velké tisové monstrum. Tím bych řekl, že to ale končí. Režisér v případě Sirotčince (2007) stvořil velmi dojemný a děsivý příběh a v jeho dalším počinu Nic nás nerozdělí (2012) mě několikrát dohnal k slzám. Volání netvora ale na mě vůbec nefungovalo. Jistě po skončení plakalo většina lidí v kině. Což chápu. Finále mě osobně nedojalo a to z příliš osobních důvodů. Během filmu jsem pouze přemítal, že režisér samotnou nemoc vykresluje až příliš pravdivě a příběhově jsem už tohle několikrát viděl. Takže originální to zrovna není. Jednou a dost. [Csfd projekce20] (50 %) (02.04.2017)

V Arrivali sa lúčila matka s dcérou, tu lúči syn s matkou. Vážnejší, temnejší a myšlienkovo hlbší film než Spielbergov hravý The BFG, s ktorým sa núka porovnanie. A Monster Calls je vlastne ďaleko viac smutnou drámou, než fantasy dobrodružstvom. Všetko v ňom sa točí okolo rodinných vzťahov a fantasy prvky sú iba prostriedok, ako príbeh priblížiť deťom. Neviem ale, či by som svoje deti chcel zaťažovať tak smutnou témou. Na pripomenutie si niektorých hodnôt je to ideálne skôr pre dospievajúcich. Tí ale dajú prednosť odtieňom šedej. (10.01.2017)

Ještě nikdy jsem se nesetkal s filmem, který vypráví poměrně dost smutný a emotivní dramatický příběh, jehož vyprávění si usnadňuje fantastickými motivy v podobě samotného netvora s naprosto charismatickým hlasem Liama Neesona. Vlastně bychom mohli říct, že se vůbec nejedná o fantasy. Celý příběh stojí na základě jednoho smutného lidského příběhu z ponurého anglického venkova. Nicméně právě ta atmosféra anglického prostředí a samotný netvor z celého filmu dělá opravdu povedenou událost, která na konci filmu musí rozsekat snad každého diváka. (15.12.2017)